Jan Chlumský

BáseňZveřejněnáOhlasy
Křídla 6.4.2003
Řeka 3.3.2003 2
Podzimní město 7.11.2001
Večer zázraků 10.9.2001 3
Jen si povídat 12.8.2001 4
Bludička 22.7.2001 4
Klidná válka 12.7.2001
Tiché poznání 10.6.2001 2
Sen 19.4.2001 3
Letní sníh 19.4.2001 2
Béžový svět 8.4.2001
Jsi tichá jak vzpomínka 8.4.2001 2

Křídla

Slévají se
řeky našich pocitů
bezbřehé
trhají vše nač pomyslím

voníš čerstvou zemí
a já tě prorůstám
kořínky pastviny chvění

rozléváš se do zrcadel
a slunce v nich hledá
svou oslnivou krásu

však pod jemně pozvednutým
obočím orobinců
mezi bílými hvězdami leknínů
vidí jen tebe

vlníš se svými potůčky
a již ve slepých zátočinách
je slyšet
zpěv kamenů v peřejích

pukají a drolí se skály
a z borovic na vrcholku
s tvým výkřikem
vzlétlo hejno racků...

Napsat ohlas


Řeka

Plaval jsem v náruči
řece, jež naučí
z mlhy a krůpějí
malovat duhu

z mlhy a z krůpějí
z barevných nadějí
rozvířit hladinou
tisíce kruhů

Kouzlila pramínky
pocity, vzpomínky
jemně se vlnila
neznala břehy

jemně se vlnila
dlaně mi plnila
kapkami polibků
vločkami něhy

Vlnky mne na chvíli
po tvářích hladily
řeka se vzdouvala
sbírala síly

řeka se vzdouvala
do proudu schovala
divokost peřejí
o níž jsme snili

Náhle se ztratila
duha ji vypila
nad krajem kroužili
žízniví ptáci

nad krajem kroužili
z duhy se napili
pak tiše zpívali-
řeky se vrací…

Číst ohlasy Napsat ohlas


Podzimní město

Ježatá maska lešení
zakrývá okna plná sluncí
stvořená oblázky uličníků

jen temně hledí
nesvítí

pod mostem rybář a pes
věří
že ve tmě
která teče korytem
ještě žijí
rybář
pes
ryby

u klášterní zdi stojí dívka
čeká
dlouhé zlaté vlasy
hladí černý kabát

černý
čeká

lavička posetá listy
zbytky z popelnic
muž ve staré bundě
ukrývá hlavu v dlaních
zas příjde

příjde
zima

Napsat ohlas


Večer zázraků

Věnováno Lucce K. a Jirkovi S.

Ten večer sotva začal
byl plný zázraků
měsíc někdo načal
když skryl se do mraků
a pak ten srpek světla
kosil hvězdný lán
na louce náhle kvetla
rosa z hvězdných ran

Oheň jemně praská
tři blázni šeptají
jedním z nich je kráska
ti dva ji hledají
v bludišti svých přání
a slovních spojení
napůl dívku raní
už napůl raněni

Ve spáncích hřebec kluše
a trhá provazy
když otvírá se duše
trošku to zamrazí

Lehcí jako vánek
v tom tichém souznění
přemáhá je spánek
jsou navždy ztraceni

Číst ohlasy Napsat ohlas


Jen si povídat

Moc dáváš najevo pocity
to se dneska nenosí
musíš být cynický drsňák se spoustou ironických poznámek
o počasí
o tý strašný muzice
o dědcích ve vládě
(proč ne)
o rodičích
o blbých amerických filmech
(na které pořád chodíš)
o kecech o zdraví
o tom, jak ses posledně ožral
(oblíbené téma)
o televizi (na kterou neustále hledíš)
a tvař se přitom děsně záhadně, či zajímavě
vytvoř si názor
opravdu extrémní a neobvyklý
a hodně o něm mluv
řiď se ale názorem ostatních
hromadným názorem

Já tohle nechci!!!

přesto je to i ve mně
nutí mě to
snad strach ze samoty
už jsem to zkoušel (mockrát)
hledat takhle lidi
pár s nezájmem pronesených ironických frází
špetka cynismu
a hele
ono to funguje
to je společná lidská řeč
co ale potom?
říkáš si
to jenom pro začátek, pak se trošku poznáme a …
chceš se otevřít (alespoň škvírku)
proneseš pár opatrných pocitů
pro jistotu stále ironicky nadlehčených
a odpověď?
nic
mlčení
pohled na hodinky

ne, to se dneska nenosí
strach z upřímnosti je příliš silný
(už ho taky často pociťuji)
lidé se bojí
co když se budou smát?
a tak se sami smějí
prosťáček
dítě
říkají si
chce si povídat
na to není čas

a najednou to vázne
snad telefon?
nikdo ho nezvedá
tak piš, nevolej
dopis?
to víš, že ne
zamysli se, co vlastně chceš říct
a teď ty stovky slov zkrať na 120 znaků
vyškrtej interpunkci
a čekej
nedělej si ale příliš velkou naději
na dopis je jednodušší neodpovědět
než na přímou otázku

mám se stavit?
víš, mám teď nějaké trable
radši si dál povídej s ptáky

buď rád
víš, odmítnutí zabolí

jo, ale mlčení je horší
.
.
.
teď by se hodila ironická poznámka

Číst ohlasy Napsat ohlas


Bludička

Věnováno Hance

Jednou
už ani nevím kdy to bylo
mlha se zvedla z jezírka
slunce se dávno před tmou skrylo
a já spatřil dvě světýlka

Svítila na mne z hnědých očí
jak plamen co čeká na svíčku
a cesta se stále v kruhu točí
našel jsem krásnou bludičku

Ve vlasech se jí rosa třpytí
je vílou letních půlnocí
chytila si mne do svých sítí
teď už mi není pomoci

Snadno mi duši pobloudila
teď uniká, mizí v houštinách
hledám ji, už mi schází síla
jen zabliká a pak zhasne v tmách

Mlčíme a vše nevyřčené
krásné je, když se povídá
šeptání vítr rozežene
jen myšlenky nikdo nehlídá

Zastav se, vílo rozpustilá
proplouváš tiše kapradím
do dlaní jsi svůj plamen skryla
neboj se
     jen tě pohladím

Číst ohlasy Napsat ohlas


Klidná válka

Krajina čeká
bez dechu stojí
černá a bílá se do boje daly
král klobouk smeká
pohlíží k voji
hřebec je neklidný, napíná svaly

Meče jsou tiché
překrásně zvoní
bez hlesu vojáka do trávy skolí
bohyně Psýché
nad zem se skloní
mrtví pak odchází z mozaiky polí

v Rytířském sále
ticho před ztečí
k obraně zbývá jen poslední hrad
u nohou krále
nepřítel klečí
odhodil korunu, uznává mat

Napsat ohlas


Tiché poznání

Dýchala řeka
svá slova jen šeptala
tak tiše
jak šelestí
pírka papoušků na hladině splavu

šeptala o síle
která se probouzí pod kůží
citlivé na chvění
kostelních zvonů

kázání nemělo sílu
přesvědčit pohana
s dívčí hlavou na rameni

nevěřil
bál se
otočit hlavu a spatřit
vysněné
zavržené

jen housle
tak tiché
odnesly křik papoušků
a chvění zvonů
s novou silou
rozeznělo bušení
ve spáncích

Číst ohlasy Napsat ohlas


Sen

Z vesnice zní cinkání
to kostel půlnoc vyzvání
měsíc září nad řekou
proud zpívá píseň odvěkou
a vrba šumí listovím
však tajemství jí nepovím
o snu, který zdál se mi
když usnul jsem tu na zemi
pod větví vlídně skloněnou
nad hladinou olověnou
vlažným vánkem zčeřenou

Měsíc zmizel za mraky
a začly se dít zázraky
Hladina dál zářila
snad se stříbrem pokryla
a po té vodě kráčela
dívka snad se vznášela
po jejím boku kůň a pes
pak ztichla řeka ztichnul les
jen z vesnice zní cinkání
to kostel půlnoc vyzvání
a měsíc zašel nad řekou
já slyším píseň odvěkou
to dívka zpívá koňům psům
ptákům loukám a lesům
Má vlasy jemně jiskřící
snad stříbrem noci zářící
a oči hloubky propastí
co chytnou srdce do pasti

Já chtěl bych vstát a zavolat
však sen se počal vzdalovat
Měsíc zvolna vychází
a po hladině odchází
krásná dívka kůň a pes
z dálky slyším hučet jez
a vrba šumí listovím
však o dívce jí nepovím

Zas dýchá řeka dýchá les
někde v dálce štěká pes
a kopyty duní zem
koníku, zas přijeď sem
a přivez dívku tajemnou
ze stříbra noci zrozenou.

Číst ohlasy Napsat ohlas


Letní sníh

Černá místa na duši
tíží, člověk netuší,
že probudí se do rána,
kdy uslyší křik havrana
a z šedých oken letní sníh,
zamrazí a z hlasů zlých
uslyšíš, že z tvého kraje
letní sníh již neroztaje.

Z vloček místo hvězd jsou kříže
jež svádějí tě k zrádné víře.
Nepodlehni jejich zpěvu
je pln pekel, boha hněvu,
jsou otroky bázlivosti,
co žijí z kříže minulosti.
Celé davy v tupé víře
následují své pastýře,
ti kážou zrádná dogmata-
budoucnost není bohatá.

Nezasvěcuj život víře
v muže, který měl smrt kříže.
Chceš li zahnat letní sníh
všímej si víc citů svých.
Na zemi jsou brány ráje,
rozhlédni se - z tvého kraje
letní sníh již zvolna taje.

Číst ohlasy Napsat ohlas


Béžový svět

Stará místa, kam mé kroky směřují
když chci být sám, když hledám tichou krásu,
vzpomínek studny, jednou hřejí, jednou chladem sužují
a probouzejí hlasy dávných časů.

Kamenná zídka porostlá květy divokých růží
jež ukrývá zahradu letních snů,
starý dům s koberci z ovčích kůží
jež zahřejí vzpomínkou horkých dnů.

Ve stínu vrby, v záhybu řeky tichý kout,
ten jediný zná má nesplněná přání.
Vidím je všechny mezi lístky na hladině plout,
květy leknínů před světem zavřené je chrání.

Mé kroky známých stezek prach zapomnění víří
a odkrývají bledé stopy dávných činů,
fouká vítr, zvedá mlhu z bodláčí chmýří-
marně připomíná staré chyby
a mou vinu.

Napsat ohlas


Jsi tichá jak vzpomínka

Jsi tichá jak vzpomínka
jež vrací se ve spánku
a dotkne se zlehýnka
jak stužka v copánku

Vpletena do vlasů
tančí a plápolá
mé srdce v úžasu
je tiché
- nevolá

Jsi tichá jak vzpomínka
na slzu na tváří
když smutku semínka
pod víčky zazáří

Vykvetou ze strachu
v slunci se zatřpytí
natečou do prachu
suchou zem zasytí

Jsi tichá jak krajina
když rosa se vysráží
když večer začíná
a hvězdy noc rozzáří

Jak lesklé kamínky
z oblohy blikají
hřejivé vzpomínky
probouzí potají

Jsi tichá jak říkanka
co pramen probudí
jak lesní studánka
co na duši zastudí

Co říci mám hladině
když beze slov odpoví
ač nemluví o vině
má pohled ledový

Číst ohlasy Napsat ohlas