Promiň, ale trochu jsem si to přivlastnila. Taky bych chtěla, aby pro mě někdo něco takového napsal. Zdá se mi to jako krásné vyznání. Díky, že jsi se vyznal nám všem. Je to fakt nádhera!
Hanka Plchoutová
11. srpna 2001 9:05
Vidím ji v čítance a pak jak se jí nebohý hošík učí doma. Druhý den jde k tabuli, slova se mu motají, báseň je moc dlouhá...učitelka ho kárá "Taková pěkná básnička..."
To není nic závažného proti této básni, ale opravdu mi připomíná ty "pěkné říkánky", co jsme se učili ve škole.
Markéta Š.
27. srpna 2001 23:43
Milá Markéto,
Chápu asi o co ti jde, ale já jsem tuhle básničku (nebo spíš říkanku) ani jinak nemyslel. Nepsal jsem ji pro nějakou hlubokou filosofickou myšlenku nebo jako nějaké velké básnické dílo. Psal jsem ji jen tak sobě (a samozřejmě i jiným) pro radost. Podle ostatních ohlasů na tuhle básničku se prý moc líbila. To s tím pamatováním celkem chápu. Já si nepamatuju žádné své texty. (Tedy kupodivu kromě Bludičky).
Taky si myslím, že bychom neměli neustále psát jen tu šíleně vážnou a patetickou poezii, ale napsat i něco pro "obyčejné smrtelníky":-)a pro uvolnění. Takže výborně žačko Markéto. Přesně jste pochopila záměr "básníka". Je to opravdu jenom taková říkanka.
12. září 2001 16:21
Ohlas na ohlas. Milá Markéto, nejseš svým způsobem nešťastná? Docela tě lituju, protože si asi neumíš přečíst něco, co má v sobě cit. Složité a náročné básně jsou asi vysoce profesionální, ale bohužel málokdo je pochopí. Myslím, že city jako láska, přátelství apod. dělají život krásnějším.
H.P.
15. září 2001 11:33
Promiň Honzo, to už není ohlas na tvou báseň, ale ohlas na ohlas na ohlas. Milá H.P. ano je to tak v jednoduchosti je krása, ale né vždy je to nejjednodušší taky nejlepší.
Markéta Šáchová