Honzo,
myšlenku to má a jako pohan můžu potvrdit, že šelestění papouščího peří na hladině splavu, z většiny případů přeřve ten splav. Jen škoda, že tolik pohanů uvěřilo ve vysněné a zavrženíhodné. Kdo měl doma papouška ti potvrdí, že housle, schopné odnést křik byť jednoho jediného takového exota, jsou kouzelné a mnohý chovatel by obětoval jmění za takový nástroj.
Z toho jistě pramení magická atmosféra tvé básně. Užil jsem si to, dík,
Muny
16. června 2001 8:42
Ze začátku jsem se lekla, zas bude někdo opěvovat řeku? Musím ale říct, že při čtení této básně jsem si opravdu připadala jako na lodi cestou k jezu-pomalý začátek, pohoda a pak ten konec, ten sjezd dolů mě úplně dostal. Všechna čest!
Markéta Š.