Josef Musil

Z připravované sbírky "TOPENÍ PAROSTROJE"
BáseňOhlasy
Už?
Zaměstnanecká suita 1
Svádivá suita
Neodpustky
O kterékoliv
Tmyšlenky
Trilogie babího léta
Vysoké napětí
Sloupežník
Vtisknutí

UŽ?

 Sám
v tobě.

26. 11. 2000

Napsat ohlas

ZAMĚSTANECKÁ SUITA

1.
DO DLANÍ

V zástupu před šatnou,
kde bych ji nečekal,
kde z těžkých kabátů
líná chlad parfémů,
v prostoře kulturáku,
v umělém osvětlení,
v hluku a kouři...
...přede mnou stála
Dokonalost;
             byl jsem jí překvapen,
             že zrovna tady,
             že zrovna přede mnou,
             jen ať se neohlíží,
             ať stojí zády,
             vždyť bych to nepřežil...
...naprostá,
japonsky skromná,
jemná až dojemná
Dokonalost
ve střídmém kostýmu;
nic víc dál není,
             nikdy bych nevěřil,
             že se to může stát
             v tak hloupém datu -
             dvaadvacátého;
             zas nejsem, kým jsem byl,
             odtékám jinam,
byla jen o prst vyšší,
hnědavých vlasů,
nevědouc,
jak mnoho dává
tím, že je...

...a podzim - je parchant.

23. 11. 2000

2.
MAGORÁRNA

Krásná ženská v práci:
                          Uvázali Slunce
                          u psí boudy za vlasy,
                          razítkem mu vybouchali tvář;
oči jako mokré buchty na dlažbě,
žaluji vás, že jste mi ji zničili,
             třes v rukou a rozpukané rty,
             to jsou výdobytky
             kapitalistické puberty,
jedinečně české
jako třeba polka.
             Krásnou ženskou v práci
             nemám možnost zachránit,
sotva zavřu oči,
ve snu se mi vrací,
usmívá se zbytkem vědomí
odevzdaně řkouc:
             Tady mi to podepište,
             na shledanou - děkuji.

6. 12. 2000

3.
MAMUTÍ PÍSEŇ LÁSKY

Tak je to nejlépe! -
             křičím svým chobotem,
jenž jsem si zarazil
hluboko pod mandle:
             Tak je to nejlépe!

Vírou v tebe se omočím hned po ránu a
černí úhoři, proplouvající mým vším,
tolik nekoušou. Pomoz mi! - slyšel jsem
před deseti lety z ničeho nic v duchu,
a už tehdy
přál jsem si, abys to chtěla ty.
Cudnost je pravé pojmenování mého vztahu,
naší sádrokartonové jsoucnosti,
kterou nám šéfové mění v byvšno...
             ...nahota mé mysli v mokrých plenách,
             a čím dále jsou naše hodiny zrození,
             tím mahagonověji
             tě prožívám,
             uštvaná lani,
             štiko,
             potlučená mlýnským kolem,
             ty si ke mně můžeš dovolit vše,
             a nemusíš si nic vyčítat.
Tak je to nejlépe!

29. 12. 2000

4.
ÚTĚK DO NEMOCI

I kdybych hektolitrem piva
všecku soudnost odplavil,
stejně tě spláchnu jen trošku;
vězíš a hlídáš.
             Náš
             věkový rozdíl,
             vdanost a ženatost,
             pevné hranice společenského styku,
             jichž nepřekročíme,
             dovolují
             nanejvýš chmýření
             na konci souvětí
             anebo objetí
             unavenýma očima.
To vše nám bylo shůry dáno a
děkujeme za to.
Nikdy si neřekneme:
             Vohol se, píchaš;
             nečum do tý ledničky;
             ten koš vynášíš tři dni;
             už hodinu jsi na záchodě -
             zase přídem´ pozdě;
             ...já jsem ti nic nevyhazovala;
             slíbil´s, že se vrátíš do desíti;
             proč mi lezeš do koupelny,
             vždycky když se meju?!;
             zblbneš z těch debilních seriálů;
             dojez to;
             nevotravuj mě -
             já jsem utahanej.

13. 2. 2001

Napsat ohlas

SVÁDIVÁ SUITA

1.
Z MÉHO JEHELNÍČKU

Dneska jsem si nepřivstala -
kapičky se roní,
nejdřív jedna, potom tři
a další,
až se spojí
v tekutou sklovinu,
ochutnej... jako co?,
umělé sladidlo?,
nevýrazné? - ale něco v tom přece je, ne?,
vnímej; až někde pod dnem,
v černé díře vesmíru,
kde stojí i čas...
             ...to si jen myslíš, že jsi nad věcí,
             jsi jak čerstvé telecí
             v peermarketu pod folií;
             krvavý hlupáček-cucáček,
             ..chvějící se.
                          ...to je fuk, kolik máš dětí a škol,
                          už mě hladíš pavím pérem,
                          čicháš jen mým směrem
                          a v nevětrané noci
                          vleže na boku polštář
                          muchluješ ramenem
                          do tvaru prvého písmene
                          mého jména...
...tak na tohle jsem přišla,
v sedmi letech
při koupání,
a ty? -
furt stejný postupy uvnitř,
jednoduchý,
účinný,
baví mě to;
             zase jsem ti dokázala.
             že jsi na ženy;
             ulevil sis?,
                          ...poněkud rozpolceně (a přece)
                          cupitáš vprostřed své rodinky,
                          a já jsem si
                          zase nepřivstala, vzrůšo majíc
                          pod kontrolou.

1. 1. 2001

2.
PŘÍBUZENSTVÍ

Tetička-slepička
šmíruje mladíčka na prázdninách,
toužíc ho načapat
při peření
nerozkoukané mužnosti...
...a když mu dopis přijde,
srdce jí zabuší,
tolik by říci chtěla:
Ty teda začínáš brzo,
ušstebou votom rodiče mluvili?
...nejprve obálku očichá,
pak k jeho posteli pohlédne
- ten bude spát ´eště v poledne
- no jo, kluk z města
- nad párou z čaje
dopis rozlepí,
hltá, hltá, hltá,
ale ´sou to čáranice
vo novejch hrách do počítače
vodňákýho Přemka;
rychle dopis zalepí,
položí ho na stůl vedle chleba,
nejsou ty mladý dneska
neplodný z těch beden?
- Ahoj, teto, to je pro mě?
Že je to tak vlhký?
- Když ´si spal, tak pršelo.
Co holky? Ušsňákou chodíš?
- To ´sou krávy (ve tváři nach).
- Milánku, kolik je ti vlas´ně?
- Třinác´, proč?
- Ale ňýc...

1. 1. 2001

3.
ČERNOBÍLÁ KAŠE

Máš
v ňadrech pírko,
jež jsi vytrhla
jednomu ptákovi,
chtivá dobrodružství
- muži už jsou takoví
- rádi obnažují mužství
(v myšlenkách)...
...to byl jen
takový příměr,
čert jej vem;
ač celý život maminčina,
přesto,
přikročivši k jednání,
chceš být kapku veřejná,
proto ten úvod,
proto ten výstřih,
pírko hluboko pod kůží v masíčku,
mamka by to nechápala,
hned by chtěla vyčítat a
ukazovat případy v novinách,
ale, hošánkové (teď mluví Mirka),
pojďte se pást, alou!,
teď jsem já pasákem,
a vy
poslušnými ovečkami;
a sedíte za počítači,
myšlenky obnažené - ptačí,
rudnouce píšete do kolonek,
a stůl se vám zvedá,
ne, to není ze mne,
tak si to přece budete říkat při cigárku,
chvástáníčko chvástání,
a já zase trhám pírko,
v ňadra je vstřebávajíc,
jak bylo shora řečeno.
Jó, Magdo,
podepsali všecko, co jsme chtěly, a
furt mi čuměli do výstřihu.
Magda: Chi, chi, chi!
Mirka: Chi, chi, chi!

2. 1. 2001

4.
NABÍDKA - POPTÁVKA

Ústy v ústa
sladkými hádky,
(vona si začla)
(promiňMichale),
             o tom ale nechci psát -

...´sem vysušená, vyjetá a minimální;
Osude, holky se bít nemaj´;
vymáčená žába bez vnitřností,
na suchej zip - kubistická jízda na podvědomí
- stůj!! - automobil přečuhuje
přes kraj propasti...
             ...sto čtyřicet tepů ticha...
             ...automobil mlčí...
             - Předkloníme se?
- Navrhuju
             zvrátit se na zadní sedadla
                          a milovat se;
nejseš sice můj typ, a já tvůj,
ale co kdyby se nám potom zachtělo
dát zpátečku. Je to
poslední možnost.
Musíme se milovat spolu,
stejně tu Nigdo Jinej Nejni!
To je jasný - žádný šílení bez ochrany,
jen se tak trošku pomuchlovat...
             ...a z okraje hrdla propasti
             padaly dolů jen drobné kamínky
             jako z perlového náhrdelníku,
             protože vůz téměř se nehýbal...
                          ...jeden den tím zachránili
                          a rok si posílali šifrované vzkazy
                          místní rozhlasovou stanicí;
jí to sedmkrát pomohlo nad propastí,
a jemu to bylo jedno,
neboť tenkrát se potřeboval
jen pomazlit.
Ústy v ústa -
             jo, ještě k tomu začátku (jinej příběh):
             Když jsem k ní druhej den přišel,
             jestli dorazila fpořátku,
             řeklažeJó, žetobyloSkvjelý,
             schválněNahlas
             abytoSlyšelMichal fKuchyňi - - - -
             mňelSemPocit
             žeJeFšeckoNapalici
             aBylSemRátŽeseMichalNezvet,
ale pak jsem pochopil,
že
obchodní jednání bylo ukončeno včera dvě ulice před jejich domem,
tudíž - dnes jako obyčejně -
ona je na koni s novými zážitky,
a já
chvátám domů
zahalen ve tmu splátkového kalendáře,
cupitaje v prázdných botách.
Konečně - proč ne?

6. 1. 2001

Napsat ohlas

NEODPUSTKY

Dosud všichni jsou,
proto machrujem´.

21. 1. 2001

Napsat ohlas

O KTERÉKOLIV

...po moři sebezpytování
v nevalně krátkém spánku a
celodenním denním snění -
             dočasně se mi poodhalila
             jako pistáciový podtón
             v chuti jablečných jadérek.

27. 1. 2001

Napsat ohlas

TMYŠLENKY

Prosím,
už mi to neukazujte...

...šel jsem po hrázi a odpolední nevolnost
vrážela mi vidličky do krku a do týla,
přede mnou chlapík - spíš kluk v riflích,
trochu napapanej; v jedné ruce cigáro a
za druhou ved´ spokojené dítě,
jež se smálo, ukazujíc na šedavý dým;
             ale já je viděl plakat,
             řvát a křivit předčasné vrásky
             neskutečnou bolestí,
avšak - dítě nic netušilo,
taťka také ne... vlahý vzdoušek od vody...
prosím, už mi to neukazujte,
protože,
za prvé - zlý otec mohl by dítě udusit dýmem,
za druhé - mohl by je pálit do tváří až k smrti,
mohl by je shodit s hráze,
mohl by je udupat zablácenými botami
(courali předtím po břehu, krmíce labutě),
za další - mohl by je uškrtit svým opaskem,
mohl by je vysvléci, uvázat k sloupu, nechat zmrznout,
mohl by - prosím,
už mi to neukazujte...
...ač od zrození žiji v míru,
viděl jsem už tolik hrůzy v televisi,
na internetu, v novinách i knihách
jako málokterý starověký válečník,
a ten míval náturu!,
neumím vychovávat děti a
s manželstvím je to rovněž chabé,
ale
znám sto tisíc způsobů
- jak zabíjet a mučit;
             prosím,
             už mi to neukazujte,
             jste chobotnice, jež mi vtiskly
             nepřátelský polibek a
             jako mořského ježíka mne
             nafoukly černým jedem tak,
             abych byl přeplněn,
             ale nepraskl;
z ničeho se nemohu již radovat -
nedávno v televisi vyprávěla židovka,
jak za války do domu vtrhli Němci,
vzali matce dítě s klína
a spálili je v kamnech,
a já od té doby,
když zavadím o kamna jen myšlenkou,
vidím barvitě tu hrůzu jako
v Beckmannově "Noci";
pak dvakrát třikrát kliknu na internetu a
smím se podívat na nelegální fotky
bitých, znásilňovaných a zavražděných dětí
(neměl jsem sílu),
a o kliknutí dál
stránky věnované potratům a
utrácení neviňátek po porodu,
jak správně naříznout, aby vykrvácela
(lékařská práce - vystudovali, elita společnosti atd.),
prosím, už mi to neukazujte,
na cokoliv pohlédnu
- okno, mikrovlnná trouba, hrnec horké vody -
ve všem vidím utrpení nejbezbrannějších,
a můžete za to vy,
             že jste mi to... a proto prosím...
             už mi to neukazujte...
             protože já, když cítím svébytnost
             nikdy nepotrestatelného zla,
             mívám pak pocit, že
             dobře
             cílené
             násilí,
             za řídce určitých,
             téměř laboratorních podmínek,
             má smysl.

5. 3. 2001

Napsat ohlas

TRILOGIE BABÍHO LÉTA

1.

ANGINA PEKTORISOVÁ

Přišla tak nevtíravě,
            a já měl plno plánů -
příjezdy, odjezdy, přestupy…
Lehneš! křikla mlčky jak na psa.
            ?a na jak - -
Na jak dlouho budu chtít!, a
do peřin si můžeš vzít
            ty chytrý knížky proti mně!

2.

ZASTRČENÝ ŽAL

Když ženská brečí
o dvacet let starší,
je mi jak při smutečním marši
…mám-li ji pohladit po ruce?
            Zbaběle prchám do bezpečí
            sobě zahanben,
            sebou zoufalý -
pročpak jsem v občanské nauce
konejšení žen
nikdy nebrali?

3.

KONEC ŽENY

Ten hřívnatý mužský pohled
byl poslední, a ty to víš;
náhle mrkl a
zmizel jako nosní mandle;
zítra se již nikdo neotočí,
kromě úchyla, jenž tady
větří od března;
hm,
zítra tě podzim zakousne.

Napsat ohlas

VYSOKÉ NAPĚTÍ

              ...sfoukni svíčky plamen,
             černé víno svař,
             naber mouru z kamen,
             začerni si tvář;
             v kamnech uhlí vzdychá,
             vzduchu nemajíc,
             a já - kromě ticha -
             taky nemám nic...
Pokoj nad modrou ulicí, dvacáté patro,
okno dokořán - pojistka životní,
je mi tak teskno ze všeho (visím na žihadle),
kam to mám odložit?,
líbám dírky elektrické zásuvky a
v mžiku
objímám celý tento dům v jeho míze,
elektřina šije do úst,
rozbíjejíc
všecku mou vnitřní špínu napadrť,
dnes nepustíme rozhlas ani televisi,
dnes nerozmixujem' jablka v tvarohu,
dnes v noci budem' potmě,
neboť já
ji
potřebuji vypít celému domu až z kotníků,
pohár plný elektřiny - pohleďte, jak se zalykám,
těm hodným je to třeba říci hned,
mám tě rád
(a Pepa už tudy nechodí),
prsty do zdi jak do šlehačky, nadchází jitro a
hlava zatavena do vzduchu, a vzduch je nahý plyn -
jím mohou ptáci proplouvat
do pokoje
nad modrou ulicí; všude je zas čisto, však
okno - krabičku poslední záchrany -
určitě dokořán;
co kdyby
někdy vypnuli proud.

10. 3. 2001

Napsat ohlas

SLOUPEŽNÍK

Ten komín je možná slunce
a
špinavá rakev může být
docela drahá kytara;
pingpongový míček skrývá třeba
zakletou duši
vojáka z první světové,
            proto pozor!,
            taj dech a
            potichu
            okolo se pliž,
            šlápneš blbě do jiného prostoru
            a -
            co ty víš.

10. 7. 2000

Napsat ohlas

VTISKNUTÍ

Dívka-andílek
se sluchátky na uších;
vlak duní kupředu,
ona spí,
a je s podivem,
jak něžně dýchá,
když do oušek jí chrastí: dš-dš-dš-dš-dš.!,
Dívka-andílek
tančí
v rockovém ráji
a její kabát
voní senem -
teď?, koncem listopadu??
Vtom
dívka-andílek
v teple kupíčka
zmizí.
Průvodčí: Nejela načerno?
Zaručeně, řekl starší pán,
jenž když seděl proti ní,
civěl nevraživě.

21. 11. 2000

Napsat ohlas