Jiří Ziegler

BáseňZveřejněnáOhlasy
Tíha 7.10.2001
Bude hůř 26.8.2001 1
Ranní cesta ze starého Sedla 12.8.2001
Dávná zem 22.7.2001 1
Anjel 12.7.2001
Středa 23.6.2001 1
Gesta 10.6.2001
Odpověď 27.5.2001 2
Věstonická Venuše 12.5.2001
Čas 1.5.2001 6
Žlutá řeka 1.5.2001 2

Tíha

(1985)

Líp než včera
skočil jsem do nového dne.
Odolal -
co by ne.
Světové rekordy už jsou takové.
Ten krátký okamžik nad laťkou,
pak pěkně k zemi.
A doufat,že se nikdo nezraní.

Pády se musí asi spadnout.....

Nikomu ale nepřeju tu
jistotu vědomí,
že za všechno může
konstantní tíhové zrychlení

Napsat ohlas


Bude hůř

(aneb jak jsem si hrál na Frantu Gellnera) (1984)

Sed´ jsem si
lil pivo v hrdlo a ničil další mozkovou buňku.

Venku okap hřměl
vše jak k vichru se sluší.
Jsem přítel žen a dobrého truňku.

Jak utopenec
na krku balvan svědomí
a v plicích rakovinnou vodu
pivo jsem pil
a víc než kdys
myšlének zbavoval studu.

Je jedno na světě co jisto jest
možná i trojí...
A vy tomu sotva zelenou dáte.
Pivo,pohlavní pud a blbosti manifest.
Všeho tu v hojnosti máte
a i beze mě pevně tu stojí.

Číst ohlasy Napsat ohlas


Ranní cesta ze starého Sedla

(1983)

Jen chvilku snít,
tak svět si změním.
Jen chvilku žít,
tak se žením.
Docela maličko jsem upil.
Docela maličko chybil.
Docela maličko vítr honil.
Docela maličko hlavu sklonil.

Až jednou se usadím..
Myslím,že na mezi.
Zrovna bude podzim,
podzim iluzí.

No a pak mě to lidi spočtěte.
Však vy víte, co mi můžete.

Napsat ohlas


Dávná zem

(2000)

Kdysi dávno zaslechl jsem hlas.
Zpočátku zněl jako šepot.
Velmi tence.
Byl sladký mlékem
a dodnes cítím jeho vůni.
Tehdy jsme poprvé
  já a čas
jedli ze společného hrnce
a roztočili prudký vír v jinak klidné tůni.

Ach , dávná zem….
    Snová…
Tam po vzoru svých rodičů
a jim navzdor,
saháme po jejich vášních a
hájíme jejich názor.

Najednou užasle zjistíme,
že cesty zpět již není.
A zprvu tichý šepot
probudí v nás bolestné rozednění.
Košilka noční a zlatý vlas
utopen je v rozbouřené tůni.
Zhrubla duše.
Zhrubl hlas.
Snad ještě někdy ucítím tu vůni.

Číst ohlasy Napsat ohlas


Anjel

(2000)

Stůj při mně v bodě obratu.
Chci s tebou kousky vášně
a drobky slasti potají sbírat.
Už tě nechci znát jen po hmatu.
Každý, kdo je jiný topí se v osamění
a nezbývá mu než němý
telefon hlídat.
Samota je součástí
toho dramatu.

V prostoru se čas zastaví,
a zhasnou hvězdy.
Možná sem tam i nějaká nova.
Vím kdy to bude,
znovu naše chyby někdo napraví
a budeme spolu
odříkávat klíčová slova

Napsat ohlas


Středa

(2000)

Zastavil jsem v protisměru hodinových ručiček.
Jednosměrka vedla přímo kolem malých rafiček.
Strojek tiše tiká.
Srdce tluče.
Dech v rytmu syká.
Kolečko vrče.

Okukuju právě vypouklý popraskaný ciferník.
Odlesk slávy marné, zašlé.
Nad jeho smaltem se právě střádá na nový tik.
Ručička vteřinová sviští,
hlavu sklonit je třeba.
Tomu pravidelnému pohybu ještě nikdo neunik'.

Je středa.

Není pravdou smalte hodinový
že jen strojek tiká.
Tiky mám i já a právě si střádám nový.
Za jízdu v protisměru
se vždycky něčím pyká.
Málokdy se to však někdo doví.

Číst ohlasy Napsat ohlas


Gesta

(2000)

Ztracené chvíle a pitoreskní okamžiky
jdou davem s gesty spolu,
vytvářeje šiky.
Průvodem se ozývá křik.
Ta velká křičí přes menší,
"Já jsem tu odmala rozené !"
Strkají před sebou symboly dějů
hlavičky vzhůru do oblak stočené.

Došla až ke mně.
Jedno kouli křišťálovou.
Druhé ostrova leporelo.
Jiné zas strom, co uvidělo kdesi v dálce.
To další má v ruce vázu,
aby sucho květinu nebolelo.

Milá gesta.
Jedno jako druhé -
podobno holčičce s beruškou v copánku.
Utíká průvodem, lakovky červené,
tátovi pro pivo do džbánku.

Veselý průvod,
kráčí mým životem.
Gesta jsou rozverná,
chvíle se směje.
A okamžik
pastelky v ruce,
ptáky v letu si nakreslit přeje.

Napsat ohlas


Odpověď

(1999)

Kolik oken má dům s velikou verandou?
A kolik zrnek má pytlík soli?
Není jasných odpovědí a není pádných argumentů tam,
kde sen je herec ve své vlastní roli.

Kolik křídel je třeba k letu?
A kolik nám zbývá ještě let?
Není jasných odpovědí a není pádných argumentů tam,
kde chybí milenky ret.

Číst ohlasy Napsat ohlas


Věstonická Venuše

(1986)

Jak rád bych popsal břicho Věstonický Venuši.
   Písmo by mohlo být třeba
      klínový.
Hlavně, ať každý pozná,
ať to bije do očí, že mám svoje srdce,
tam kde ona hlínový.

Psal bych verše, verše třeba střídavě.
Co na tom, že rýmy nejsou zrovna prímový.
Popsal bych jí břicho až po vlasy
na hlavě
slovy pro písmo klínový.

První paprsek by zahřál ta slova co se rouhají,
všední dny pak písmo dokonale vyhladí,
Zase bude mít břicho jako stránku papíru.
Možná však už bude navždy doufat potají.

Že rád bych popsal břicho Věstonický Venuši.
Písmo bude zase klínový…..

Napsat ohlas


Čas

(1982)

Stárnem….
I žití je prosté.
Vždyť víme,
jsme tu jen hosté.

Nevěříš..?
Myslíš, že v hlavě mi straší ?
Dočti jen verš
a
věř, že jsi o něco
STARŠÍ

Číst ohlasy Napsat ohlas


Žlutá řeka

(2001)

Slyším v dálce hrkotat vůz
přes propast věků.
Hlava poklimbává proti rytmu
Tvého copánku.
Cesta je rozbitá a duše teskná.
Předjaří studené
nalilo rýžové pálenky do džbánku.

Cítím tu vůni.
Země je vlhká jak lůno žen.
Kam směruje tvůj vůz?
Kde spřádáš svůj další sen?
Verše putují myslí,
jemné nitě minulých vzpomínek.
Posíláš na křídlech fantazie,
proti času
na hořkost a samotu lék.

Vidím ji jasněji.
Máme ji společnou a ona to ví.
Tu co nás vozí po špatných cestách
a vedle nás spí.
Ta moje je opravdu docela fajn.
Voní po Eterniti
od Calvin Clain.

Kam až jsi dohlédl - pane Ľi - Po …???

Číst ohlasy Napsat ohlas