Lucie Filipská

BáseňZveřejněnáOhlasy
Zvěstuj mi jaro2.3.2003 1
Pokušení22.7.2001 2
Pelichá smutek10.6.2001 4
Krajina, která se opožďuje9.3.2001 3
Nestačí ti má tráva28.2.2001 1
První noc, kdy nahlížíš do jara28.2.2001 2
Jen na okamžik14.2.2001
Surrealistická noční můra14.2.2001
Pták a smrt4.2.2001 3
Země se dívá vzhůru4.2.2001 1
Nejhorší, co se může stát22.1.2001 2
Málo času 7.1.2001 2
Slábnutí7.1.2001
Advent3.12.2000 1
Hranice19.11.2000
Yellow sea14.11.2000
Kosmický rozhovor14.11.2000
Poslední nejistota2.11.2000
Nad propastí2.11.2000
Černá2.11.2000 1
Poločas rozpadu2.11.2000
Město bez lidí22.10.2000
Kritici22.10.2000 1
Jinomoří15.10.2000
Unavený večer8.10.2000
Podzimní variace I1.10.2000
Podzimní variace II1.10.2000
Podzimní variace III1.10.2000
Kaleidoskop17.9.2000
Bestiář17.9.2000
Promlky3.9.2000
Tón ...3.9.2000
Večer je cítit ...3.9.2000
Role3.9.2000
Model3.9.2000
Kompozice3.9.2000 1
Slovo za slovem ...3.9.2000

Zvěstuj mi jaro

Zvěstuj mi jaro
Krajino obrozená
už ptáci řinčí o rampouchy
a já zas bosá
ještě po kolena v zimě
Zvěstuj mi jaro
když neuvěřím na skřivany
raději v trnkoví
budu se učit
zuby zatínat
Pod ledy hřmí
pod ledy líbezného tání
Krajino roztančená
po hraně potkávání

Číst ohlasy Napsat ohlas


Pokušení

Pokušiteli
už mlč!
nesmím ti uvěřit
Kousky tvého příběhu
visí na keřích
po celé Krajině
Strkáš mi do cesty
něžný a galantní hřích
Mě do očí bodají
plameny pekelné
už cítím síru
už vidím dno
Mefisto!
paseš se na mé
ochotě
a já ti podléhám
strnule
užívám
až do konce

Číst ohlasy Napsat ohlas


Pelichá smutek

Pelichá smutek
šisující páskou
tolikrát přivykanou

Kyselost na rtech.
poslední vymýtání
prachových částeček
zatuchlé staroby
Taky po nás zbude
zapadlé třeštění
anima bezzubá
klevety klevety klevety
zdánlivé projasnění
zacílí blížence
do kolejí
klaněného Racia

Číst ohlasy Napsat ohlas


Krajina,
která se opožďuje

Rozmazaná,
když ji míjíš,
zůstává v čase
rozpukaných zvonů
Bolestná,
když jí proplouváš,
opakuje
vymezený
čas
a každým
tvým krokem
se stále
více
opožďuje...

Číst ohlasy Napsat ohlas


Nestačí ti má tráva

Už léta
paseš své koně
na mých lukách
Když je chceš pochytat,
vstoupíš
nestačí ti však má tráva
Tak mi už konečně řekni,
co vlastně chceš...

Číst ohlasy Napsat ohlas


První noc,
kdy nahlížíš do jara

Rozpitý do mlhy
měsíc leští kočkám hřbety,
vymývá oči
za jejich cupitáním
těžké kroky noci
tepou roztřesenou hlínu,
v příkopech sníh
Ještě je ticho,
přimrzá
Ale ode dneška
do zítřka
nahlížíš
do jara

Číst ohlasy Napsat ohlas


Jen na okamžik

Ještě máš právo
na tu chvíli
mezi běloušem a vraníkem
Kletby nespraví
rozedřené vztahy
Ještě máš právo
na okamžik zalíbení
Ale už jen na okamžik

Napsat ohlas


Surrealistická noční můra

Vrací se,
vězí
a civí
zpod postelí
         skříní
ze všech koutů
je jako psí oči
Bloudím
bloudím...
Ten sen,
ta úzkost spánku
Vrací mě,
vězím
a všichni civí
surrealistická
noční
můra

Napsat ohlas


Pták a smrt

Opeřená změť
v obnažené hlíně
a zbývá jenom jiskra
do smrti
Na co máš křídla,
leháš-li na zemi?
Na co máš v každém
pírku slunce?
Čemu mám věřit,
když i ptáci
umírají tak nízko...

Číst ohlasy Napsat ohlas


Země se dívá vzhůru

Nebe se nedotkne nikdy mé Země
a ona, osamělá,
utratí poslední polibky,
aby potěšila
dešťové vzkazy
Vesmírného moře

Číst ohlasy Napsat ohlas


Nejhorší, co se může stát

Tak jsme zatajili dech
mlhou se nese
volání rohu,
mží.

Kloužeme očima,
stavíme hradby
a přece stačí
jedna
malá
skulinka.

Tak jsme zatajili dech
v sobě se loučíme,
uklízíme.
Ale to nejhorší,
co se může stát je,
že přežijeme...

Číst ohlasy Napsat ohlas


Málo času

Málo času
zbývá
Málo lásky
po letech
chybí
slůvka
pohledy
cesta
chybí
vývoj
a času,
času je málo...

Číst ohlasy Napsat ohlas


Slábnutí

Když se mi naposled
v srdci
spletených zvuků
zjeví tenká,
krátká a stydlivá
melodie našeho setkávání,
slábnoucí klapot podkůvek
odhalí za závěsem
malá dvířka
zatlučená
a zakletá
To se mi ztrácíš...

Napsat ohlas


Advent

Do Krajiny teď nosívám
šálu a rukavice a teplý kabát
zešedla mrazem
z Krajiny žádný autobus
tě neodveze zpátky
Jen mí dva psi
myšaří po lukách
a vyštěkají kunu
mezi stromy
je zavěšená mlha
tak definitivně
tak beznadějně
a přesto Krajina
je náhle bez dechu
v naději očekává
zrození dítěte

Číst ohlasy Napsat ohlas


Hranice

Sedávám u okna
se životem na klíně
pouštím jej po větru
k mohylám za vodou
Hoří pohřební hranice
Hoří, ale necítím jejich žár
Spoutat své dlaně
třešňovými květy
Zachytit život drápkem
Rozetnout Hranice
Rozsápat běh času
Sedávám u okna
Zápěstím tikají
hodinky stárnutí

Napsat ohlas


Yellow sea

Žlutá pentle
obzoru
rozmazává
mé myšlenky
hukotem
tisíců kapek
rozklepaných solí
Vnořené ruce
ztratí
touhu po těle
a rozletí se dolů
k rybám a krabům
Mé soukromé
Žluté moře,
když se stýská
po slaném vzduchu
na dosah krve
Yellow sea in my heart

Napsat ohlas


Kosmický rozhovor

(pro taťku)

Hluboké světlo,
obrazy na zdech
mluví o tichu
barvami tak duchovními,
že o krůček dál
je jen vesmírná tma
a propletené osudy
O krůček dál je Bůh.
Linie navazují
na město za okny
jakoby z něj
teprve dnes ráno vystoupily
zůstane jen Pocit
vše je na pravém místě
Kosmický rozhovor o Zemi

Napsat ohlas


Poslední nejistota

Na konci bude dlouhá,
temná, vlhká
zima
jen zima a strach
poslední nejistota,
už kosti nezláme
z mých zubů
zbyde jen hrst kastanět
na konci nečekám nic
vždyť na začátku
se mě taky nikdo
na nic neptal

Napsat ohlas


Nad propastí

Bojím se,
že nemám strach
opakovat
vířivé pohyby
těl
letících vzduchem
vteřinu nad smrtí
svobodných k zešílení

Napsat ohlas


Černá

Jako by ke mně patřila
ta maska
s nocí místo očí
Jako by ke mně patřila
ta silueta hradu
kam se po tmě
bojí i ras
Jako by ke mně patřila
černá barva šatů,
když bez povšimnutí míjím
loužičky smíchu.
Ale já mám přece také ráda bílou...

Číst ohlasy Napsat ohlas


Poločas rozpadu

Každou noc,
kdy bdělost
ční do polospánku
jak obnažený nerv,
dala bych všechno,
co lze dát,
aby se bolest zapouzdřila
až někde na dně
roztřesené duše.
Přesto však vím,
že každá trýzeň
má svůj vlastní
poločas rozpadu.

Napsat ohlas


Město bez lidí

Město bez lidí,
v mraze podvečerních zvonů,
je leklá ryba
vyplavená na břeh
Smutného potoka
v předvánoční čas
Je stříbrné a ztuhlé,
tak definitivně,
že nevěříme,
na znělá rána

Napsat ohlas


Kritici

Jak unést
pár vět,
které upírají
smysl
vašemu konání?
Vždyť ve slovech
každého z nás
není nic víc,
než hrdé plakáty
našich vítězství.

Číst ohlasy Napsat ohlas


Jinomoří

Jsou místa v Jinomoří,
kde vlny šumí moll
Na plachtách jinobárek
tancují slunce valz
Jo v Jinomoří
Tam i ryby znají
zpívat o životě
a divnopeří opakuje
v křivkách Ikarův pád
Jsou země v Jinomoří,
kde lidé doopravdy
umí milovat
Jen v Jinomoří?
Jen Divnolidé!

Napsat ohlas


Unavený večer

Oči,
jak by se bránily
na konci dne,
mají barvu,
která se podobá
vyprázdněným popelníkům
opuštěné hospody

Hry,
podivně uvěřitelné
v takovém světě
plném
koček a psů
chodících kradmo
tmavnoucím kamením.

Napsat ohlas


Podzimní variace I

Uzamkla jsem Tě
v poslední noci
léta
postavím na stráž
červená jablka
seberu věci
a uteču do podzimu
abys mě hledal
po cestách zpátky
Schovala jsem se
do listí
čekám
na Tvé tápající ruce
čekám
padající
klouzající
šeptající
            listí
usínám........

Napsat ohlas


Podzimní variace II

Když se na jevišti
Kašpárek nosatý
snaží rozesmát
uplakanou princeznu,
vezmeme do dlaní,
ještě chvíli teplé,
letní kamínky
Kašpárek nosatý
a rozmazaná krajina
za okny od slz
smutné princezny
jsou cestou do dětství
pěšinkou ke vztahům
Podzimní loutkohro,
proč tě stále ukrývám,
prokřehlá vzpomínko?
Naposled někdo
hrál
jen pro mně.........

Napsat ohlas


Podzimní variace III

Uzavřené dubové chvění
šustí v kukuřičném poli
slunce plovoucí večerem
zamlčí únavu
hlasy tlumí váhání
dokončí den
aby neroztáčel
stále dokola
nemocné zvuky
šerého vyčerpání

Napsat ohlas


Kaleidoskop

Kostní zvonkohra
na dně talíře
vyvolá smích
ospalých opilců

Na siluetě
Tvé duše
poznám únavu
ze zlých povinností

Nemáš pravdu
když se mi cizíš
každý den před spaním
pro mé vrtošení

Na malém náměstí
směje se dítě
nedokončené soše
naší izolace

Napsat ohlas


Bestiář

Někdy leží na Tvých prsou had
hlídá Tvá rozladění,
nespává
jen střádá jed
Někdy máš v očích
dva bojovné psy
jen jedna chyba stačí,
aby mě roztrhali
Tak chodím nad propastí
ve Tvém srdci
plném krokodýlů
nezaváhám
Býváš vrnícím kotětem,
kterému se zdává
o tygrech
Ale já
mám pod postelí schovaný
bič....

Napsat ohlas


Promlky

Jsme nejbolestněji spolu
a přesto cítíme hluboké promlky
ačkoliv duše splývající spolu zpívají,
dělí je ticho
Jsme nejbolestněji spolu
v labyrintu svých snů
a zas a znovu trháme
to provinilé ovoce
a zas a znovu necháme se
vyháněti z ráje
Aby život nikdy neskončil
aby v kruhu vždycky byli
milenci i vrazi a promlčené sny
to nejbolestnější bytí
není totiž v Lásce,
ale v touze po ní
není ve smrti ani ve zrození,
ale v očekávání
Přestože jsme trýznivě šťastni,
není to štěstí současné,
ale možné štěstí budoucí
Jsme nejbolestněji spolu tehdy,
toužíme-li po sobě

Napsat ohlas


Tón,
jediný zvuk,
někam se ztrácí,
ztrácí až pláčeš
nesmíš však věřit
každé své slze
je to jen voda,
která usíná
až na dno
Tón,
tón je jen slza,
která je slyšet

Napsat ohlas


Večer je cítit kamením a plyšem
a živná půda doteků a vzdechů
tichounce klade tlapku za tlapkou
na oltář podzimu
déšť chutná po kouři a hlíně
po mokrých střechách kostelů
po prázdných korunách
a obarveném listí
chutná po mlze, kamení a plyši
Večer je cítit proměnou
a lidem u srdce je náhle nějak lehko
snad že jim taky opadalo listí
do kamení a do plyše
do hlíny zjitřené kroky
A proč?
Kdo nám to poví Podzime?

Napsat ohlas


Role

Odkládám tiché večery za okno
když samota krvavě omotává mé nohy
každým dnem se více učím zrcadlení
učím se žít sama v sobě
jaká je má role?
skleněné komíny izolace
rozkřičím tiché večery
pokrytecky mírně usměvavé
nakrmím hladovou tmu
rozšklebeným zoufalstvím
role je kříž
popsaný papír ji nevyřeší

Napsat ohlas


Model

Měkké stíny pod pažemi
Blízko Tvých úst je vráska
Každý sval křiví Tvůj prostor
Tak jako Ty mě měníš,
i já Tě změním docela
vzduch zmodral jako hladina
zrcadlí každou z myšlenek
srůstáš se zemí
jsi objektem až bolestně dokončeným
pak každý tah je příliš ostrý
a každá barva navíc
stíny jsou měkce slyšet
pokradmu mnou prorůstáš
každý pohyb je náhle zbytečný

Napsat ohlas


Kompozice

Napni prostor k prasknutí,
aby rozsvítil ty barvy
Křivky spojí se s hudbou
podpírajíce naše váhání tancem
Naputým plátnem klouže pozdní slunce
až mění význam symbolů za jeho hranicí
Zradí-li tě postavení hvězd,
okamžik ztratí hloubku i čas
a zbortí prostor na tisíc "nyní"
nikdy nepochopíš proč stojíš na začátku

Číst ohlasy Napsat ohlas


Slovo za slovem
jak kapka za kapkou
tmou šelestí
o kraj vědomí
jak o římsu v mém pokoji
Slovo za slovem
jak kapka za kapkou
tmou šeptají
když jsme pozorní
Slovo za slovem
jak kapka za kapkou
ve tmě zpívají
nebo už neprší?

Napsat ohlas