Příliš jsem to nepochopil, ale cítím z toho hřejivý závan radosti z bytí.
Robert Kuhnl
12. ledna 2002 14:03
Pročetla jsem si všechny věci, které od tebe mám, které jsou tady v Promlkách, zavzpomínala jsem na věci, které jsi četla v Bechyni. Všechny jsou ÚŽASNÉ (= nikdy jsem nic podobného nečetla, neslyšela. Má to svojí atmosféru, máš svůj styl, který se nedá s nikým zaměnit). Tahle básnička se mi ale líbí nejvíc. Bádám tady PROČ a NEVÍM. Prostě tahle básnička je u mě ta nej. A o letošních Vánocích jsem konečně sama jednu krajinu, která se opožďuje poznala. Díky.
Erika
2. února 2002 23:47
William Saroyan napsal divadelní hru, která se u nás hrála pod názvem Čas našeho žití. Nemohl jsem si na ni nevzpomenou při čtení vaší básně. Je překrásně smutná. Nutí člověka prožívat ten dar každého dne s plným vědomím jeho pomíjivosti, opožďování se.