Smutek znahatěl
Závislák na vybledávacím pruhu
Ke svačině utopence
Za řevu obstarožní Elektroluxky
Běsnění v koši za zubařským křeslem
Drby trojjediné
Gemini na odstřel
Z ruky lovce se zákalem v oku
Nucení se sehnout pro jízdenku
Či Rozum v hrsti
A doufat přitom
Že přihřátý průvodčí
Je v přední části vozu
POCHOPIL JSEM TO SPRÁVNĚ LUCIE?
Muny
13. června 2001 21:23
(ASI) NEPOCHOPIL, ALE JSEM RÁDA, ŽES´ TO ČETL. EVIDENTNĚ TO VYVOLÁVÁ ZAJÍMAVÉ ASOCIACE, ALE ASPOŇ JE TO VYVOLÁVÁ.
Lucka F.
16. června 2001 8:36
Já se ani nebudu tvářit, že jsem tuto báseň pochopila. Jen "opíšu" to, co jsem nedávno četla v knížce Opilé banány (P. Šabach). O knize, kterou nepochopíte si nikdy nedovolíte říct, že je špatná. Stejně i já zatím uvažuji o této básni, až se jí prokoušu, až mi to dojde, napíšu svůj konstruktivní názor.
Markéta Š.
19. června 2001 10:51
Velice zvláštní použití slov o kterých bych nepochyboval že se vyskytují ne ve slovniku ale pouze a jen v teto basni.Pozoruhodné.Zmatečné uspořádání druhé sloky,která by měla být rozdělena na další tři,vede jen ke zmatku v lavě čtenaře a ne k asociacím.Navíc nazev uvozuje:sutek se vytrácí a mizí v zapomění (vše je jednou zapomenuto).V samotné básni však jede spíše o popis stáří a uvození známého, že každý zestárne.Očekával bych výraznější poentu.Ale jinak je to dobrá myšlenka s expresivními motivy.Dekuji za počtení
Jan Kníže
27. června 2001 17:14
Luci, skvělé, tvůj ohlas na ohlas mě nadchnul! Snad's to jen trochu ohla's,
což ti ale neubírá na originalitě.
Ještě, že smysl pro humor je nedílnou součástí našich bytostí.
Dík, Muny