Mě se ta básnička moc líbí, je v ní něha a viditelný vztah k přírodě. Také dobré pozorovací schopnosti běžných situací.
Jarda Myšák Líkař
15. prosince 2001 21:58
Kde zde jsou nalézány dobré pozorovací schopnosti není mi opravdu jasno. Naopak považuji zjištění, že každý člověk je jiný za tak staré a omílané, že je zcela jasné, že autorka nic nového neodpozorovala.
Je nutno udělat dělící čáru mezi prvními čtyřmi a posledními třemi verši. Zatímco první čtyři verše jsou pouhým záznamem čehosi dobře známého a pro báseň zcela zbytečného, poslední tři báseň alespoň částečně zachraňují. Právě v posledních třech verších se totiž autorka snaží vynalézat. Její objev "lístku vyprávějícího pohádku zakletou do plátku " se zdá sice býti poněkud naivním (a nedomnívám se, že to je autorčin čistý záměr), přesto se diametrálně liší od nudných šedých veršů prvních. Báseň opravdu ožívá v závěrečných verších.
Autorka by se měla, dle mého názoru, vydat právě směrem oněch závěrečných veršů. Naivita, pokud je řízená, není na škodu. Jak je již mým zvykem, troufám si doporučit četbu: Jiřího Ortena, který je vynálezcem dětských a roztomilých věcí v poezii. Mohl by snad inspirovat autorku, pokud se tedy autorka rozhodne oprostit od zbytečností, jakými jsou bezesporu ony nešťastné čtyři verše.
Pavel Š.