Markéta Filipová

BáseňZveřejněnáOhlasy
Nesmělá otázka11.11.2001
Naděje12.10.2001 2
Rusalka12.10.2001

Nesmělá otázka

Slabá záře v barvě sledi
marně ptá se - kdo jen jsem?
Nedočká se odpovědi,
jen rady - neodkrývej sen!

Neveř, nesplní se žádné přání
v pravou půlnoc s poledne.
Jen prosíš kostku ledu o zahřání
předtím, než červeň krve vybledne.

Napsat ohlas


Naděje

Moje naděje nenávratně ztrácí se v dálce,
tak jako koráb pod hladinou oceánu.
Koráb který v trupu má díru zásluhou zrádce,
a svoji poslední plavbu zakončí dnes k ránu.

Pak pohltí jej oceán, který komponuje podmořský koncert
na tělech vznešených, bílých skal.
Tóny své věnoval štíhlým nymfám,
zní z nich smutek a žal.

Už klesá ke dnu, koráb těžší a těžší
a duše lehounce z kajuty vyplouvá.
Touha po večné svobodě je stále větší,
tam kde delfín mořský vánek si namlouvá.

Až koráb na dno písčité dosedne,
má duše opustí jej navždy.
Ještě naposled tóny tklivé si poslechne
a vydá se k hladině, dotknout se pravdy.

... potom možná změní se na mořskou pěnu,
a možná docela umře...

Číst ohlasy Napsat ohlas


Rusalka

Když vichřice v duši mé zuří
v srdci zas mrtvo a ticho.
Kdopak jen nešťastné rusalce věří,
že nestojí o falešné echo?
Rusalka hledá štěstí a lásku,
když zapěje árii krásnou,
nalezne jen sílu potlesku,
nad hlasem diváci žasnou.

Nikdo však do nitra nehledí,
tam odehrává se bitva.
Všichni jen bohatství a slávu závidí,
nikdo neptá se, co bude zítra.
A tak dívka bledá jak smrt,
s očima jako noční oceán,
bez chuti je a vyhublá jak chrt,
nebo ten, který není milován.

Netrvá dlouho a ve smutné duši
prohrál svou poslední bitvu život.
Jak psáno jest v černé tuši,
už zastavil se hodin tikot.
Náhrobní kámen v listí se ztrácí,
potlesk už rusalka neslyší.
Vždyť obdiv a sláva se vytrácí,
a lidé jsou dočista hluší.

Napsat ohlas