Miloval jsem ji, nenáviděl. Svazovali jsme se svou přítomností. Našli jsme sílu se opustit, oba jsme tak trochu zaspali. Je mi to blízké. Navíc psané stylem, který mě nutí si to v duchu recitovat. Vylepím si tu báseň na záchod. Budu ji mít často na očích, papír po ruce, a možnost spláchnout slzy, aniž bych je vystavoval, jako cetky vietnamských kšeftařů. Díky,
Muny
27. července 2001 14:45
Tak nějak máš podobný názory.
Nějak tak to bylo...
Markéta J.