Móóóc hezké-jak forma, tak obsah!
Erika
27. června 2001 12:12
Moc se mi to líbí, má to myšlenku. Je to trošku smutné, ale to už tak bývá. Troufám si tvrdit, že jsem tomu úplně porozuměla.
Hanka
9. července 2001 16:38
Díky moc lidi!Fakt jsem to nečekala, ani nevíte kolik odvahy to stálo kliknout na tu položku "přečíst ohlasy".Moc jste mě povzbudili a rozhodně tedˇ budu pokračovat. Myslela jsem, že tuhle básničku každý pořádně zkritizuje jako sentimantální žvást. Ale když jsem to psala, rozhodně jsem to jako sentimentální žvást nemyslela. Napsala jsem to potom, co jsem měla možnost zhlédnout brutální dokument z oblasti africké Sierra Leone. Ještě jednou díky!
P. Darenová
27. července 2001 2:17
Poetické a snad hluboké.
23. června 2002 19:43
Moc hezké, Pavlo...
Když jsem tohle četl, vzpomněl jsem si, že jedna z mých prvních básniček byla o něčem podobném, i když není tak dobrá.
Jen tak pro srandu ji tu napíšu.
(Jen malý návrh- myslím, že ve druhé sloce by se víc hodilo "...proč ústa vůbec otvírá..." zní to spisovněji.)
Za zdí střelami rozbitou
za ostnantými dráty
hraje si děvčátko
jež nemá kam jít
neví kde je doma
a nezná náruč táty
a o vší kráse na světě
může jenom snít
v potrhaných šatičkách
kreslí kouskem křídy
sebe, mámu, svého tátu
krásnou louku, stromy kvést
je jak jasná hvězdička
vprostřed temné bídy
pomáhá všem okolo
tíhu žití nést
Hraje si na svět
kde není slyšet děla
kde skrze ticho proniká
jen jasný ptačí zpěv
svět bez svištících kulek
kde z květu bzučí včela
a pro samou lásku
tam nevejde se hněv
Snívá o obloze
bez kouře požárů
kde místo letadel
vznáší se čápi
o době bez krutých
válečných rozmárů
kde místo krve
zem vlažný déšť skrápí
na prahu ruiny
pláče kmet roztřesený
ručkou mu děvčátko
pohladí vlasy
odbíhá
zůstal tu po ní
jen křídou pokreslený
tank s květy pod pásy
...
Jan Chlumský