Proboha! to jen v dáli ježící se kopce
tam! civilizace dnes hold svůj dává
jako k nebi ruka vystrčená, již hltí náhle láva

Až smrt nejmocnějších agresorů nebude slyšet
a touhy za hranicemi přestanou k nám křičet
všichni si uvědomí slastnou chuť vzduchu

Nic, jen tichá hodina nezemřelých duchů
poklesnuvše vyslovili z dáli tiché "ne"
kdo vzhlédne k nim ten jistě zahyne!

Napsat ohlas

FATIHA (OTVÍRATELKA)

Z podivnosti
bílých kostí

Z pitomosti
Zlosti zlostí

Z nepřesnosti
nerovností

Síla ctnosti
zvůli najde

Bude dosti
bílých kostí
tiše tajně
bez milostí!

Číst ohlasy

Napsat ohlas

Neznámem čekáš

To co bylo kdysi dál
je ti tiše vlastní
tvojí hlavou
proplouvají lodě
opilé koráby a iluminace
a jen vítězné oblouky katedrál
nedaleko apsid
jakoby tiše v chorálu
následných červů
zazpívají tvoji fyzickou smrt!

Napsat ohlas

Nebylo by chtěno

Naše touhy se beznadějně kříží
jsou neočekávaná
naše podmíněná ega
v tichých reakcích
sexuálních pudů
které toužebně čekají
v našich rozkrocích

Tolik potlačené!
Tolik pokořené!

Napsat ohlas

Přijdu v noci

Nechtít svoje velké nic
byl by to jen sen

jsem tolik tady
daleko je mi
tolik daleko je mi

a přitom nejsem vůbec nic.

A přeci přijdu
jsem velký ve své vině
zabít tě
a pak
znásilnit!!

Napsat ohlas

JEDNA TOUŽIVÁ PRO EXPŘÍTELKYNI

Byly dlouhé naše noci -
krátké spaním,
byly krásné naše noci -
milostným tím v sexu
hraním.

Dříve než jsem vychlad´ náhle -
rukou tvojí v pohlazení,
byly dlouhé krásné noci,
nahých těl a
pomazlení.

Světlo matné v uléhání -
bez žádného bezpráví,
obnlečeni polehounku...
vztáhli ruce
k pohlaví.

Jemná vlákna svršků našich,
vztlaky rukou odpírala -
ty však brzy cele nahá,
stehna horké jemné dlani...
víc a víc jsi otvírala.

Již se jazyk plížil k ňadrům -
přivřely se tvoje oči,
poslední jen kusy látek
opouštěly boj svůj marný -
než tělo moje k tvému vkročí.

Ladní jako šelmy dravé v boji -
dlaní, rtů a žhavé kůže,
bloudili jsme v místech tajných -
a tam, kam nikdo dosud nevkročil -
sázeli svých slastí růže.

Byli jsme svoji v jednom těle, moment času pro nás ztich´,
co chtělas´ míti ve svých sadech,
ňader, hýždí, stydkých pysků -
jsem sázel do nich vlastní hřích.

Časem zvíře nebálo se v tobě,
otvírali jsme dalších průzorů -
vzdychali jsme hlasitěji,
a sex znenadání probouzel mi tebe,
v chlípnou chtivou potvoru.

Bralas´ různě ve své dlaně,
nebála ses´ dále kráčet...
a co dávalas´ mi smilně směle
nenasytným tělem chtíče,
musel jsem ti dvakrát splácet.

Každé tajemství našich schránek -
plně vzájem brali jsme si,
hlouběji a výš v extázích...
víc a víc tou touhou zvrhlou -
vznášeli se nad nebesy.

Napsat ohlas

Úryvky

Ukrákané straky - je jich plný svět
Jak těžké černé mraky - krouží tam a zpět

Mnoho perutí - to jsou ti mocní ptáci
Co za letu uchopí - již nikdy nenavrací

* * *

Oni se pak stali nevinnými
Narostla jim křídla hvězdných Pegasů
A svými kopýtky prostinkými
Naposled zaržáli ti do vlasů!

* * *

Já však náhle vztahem vychlad´
Rukou tvojí v pohlazení
Skončily nám chvíle slastné
Něžnosti a pomazlení

Napsat ohlas

"4.5.2001"

Černé jsou tvé spánky v mysli
Chtělas´ něco - snad jen bílé ráno
Ale oni zase pro tebe si přišli
Aby uchránili tě
Maria - svatá naše panno

Černa jsou tvá srdce denně
Zase nechceš - čekáš spásu
Ale oni proti již se spikli přirozeně
Aby zabili tě
Maria - tvou svatou krásu

Napsat ohlas

"Sametová krize"

Pohřbívali jsme hmotnosti cizích států
A noc nám bila do zad z mříží
Jako obludná příšera z bažin
Brala si nás lehce do pařátů
Věda tajemství, jež naše nitra tíží

U krku bylo nám oprátkou těsně
A mnohokrát i více bolesti proudilo nám hlavou
Bič dopadal na naše nahrbená záda
Aby vykonávali jsme úkoly přesně
Posilujíc kdesi v hloubi naději svou malou

Tak skonali jsme na svých rukou rozedraných
Těšíce se na svobodné bytí
Listí opadalo z našich stromů
V kořenech pod zemí podřezaných
Když rozdrtili nás sokové krutí a lítí.

Napsat ohlas

Báseň pro "nás"

Cítili jsme tvrdost jednání svých zvolněných roků
Nechtěli jsme se vzdát velkého činu jehož součástí jsme byli
Ale vítr hladil něžně v prázdnotu otisk našich kroků
Smazávaje naši přítomnost jíž kolem jsme nebetyčně ryli

Touha hnala nás však neočekávaně dál i za cenu ztráty poslední
Napříč všemi živly, které obklopovaly nás ze všech stran
A rychlost větru stupňujíc se s každým pocitem že se rozední
Utočila na nás jak hejna vzteklých černých vran

Pocit vedl nás nespoutanou tmou tam nahoře z plání
A tiše našeptával splnění pokusů křížených divokými živly
Ty však nečekaně proměnily naše životy v pouhá mrtvolná zdání
V nichž stopy mizejíce pomalu řídly a řídly

Číst ohlasy

Napsat ohlas