Na začátek by bylo třeba tak trochu čtenářům osvětlit náš záměr. Chtěli bychom si formou jakýchsi otevřených elektronických dopisů povídat o tvorbě zveřejňované na stránkách Promlk a to v širším literárním a snad i kulturním kontextu. Půjde samozřejmě o subjektivní názory dvou lidí, kteří něco čtou a nějak se dívají na svět kolem sebe. Máme na některé věci nejednotné názory, proto by tyto dopisy mohly být pro autory podnětem k zamyšlení.
Zaslat příspěvek můžete e-mailem nebo formulářem.

Přejít na poslední dopis.

Ahoj Pepo,
  ráda bych začala básnířkou publikující pod pseudonymem Tiky. Autorka souhlasí a hodlá se v pravou chvíli zapojit, aby osvětlila svůj tvůrčí záměr. V Promlkách jsou tři její básně a tak navrhuji pojmout je jako celek. Zdá se mi, že dostatečně charakterizují autorčin styl. Budu ráda, když mi k nim nejprve něco povíš Ty. Já mám totiž ke všem našim autorům tak trochu osobní vztah. Zkrátka ať se máme od čeho odrazit. Snad jen prozradím své drobné výhrady k srozumitelnosti obsahu. K tomu se však ještě dostaneme.

Lucka

Napsat názor


Ahoj, Lucko!
  Tvá počáteční zprávička mi vyhovuje, takže - Tiky. Vytiskl jsem si všecky tři její básně, dlouho jsem nad nimi přemýšlel a musím říci, že je dobře, že Tiky je. Nevím, co psala předtím a co bude psát potom, ovšem z toho, co otiskla v "Promlkách", je jasné, že ví, proč píše právě teď a právě takto. Určitě nepatří k autorům, kteří si dávají pošetilé úkoly napsat za určité období určitý počet skladeb a tak. Cítím, že každá uvedená báseň má své opodstatnění v tom, co Tiky prožila.
  V duchu si říkám, kolik osobní bolesti musela obsáhnout, aby napsala "Odchod" a "Ráno". Nesdělila příčinu svých stavů, ale proč by ji také měla sdělovat? Nepoužívá příliš příměrů, protože její básně jsou příměry samy o sobě. Její psaní je čisté a prosté jako dlaň, ale neříká, v čí ruce ta dlaň je. Teploučký domov či luxusní hodinový hotel si určitě nemám představit jako teploučký domov a hodinový hotel. Pokládá mne záměrně jinam, než chci, mlží, protože si nepřeje, abych sáhl do jejích dosud živých ran. Já Tiky osobně neznám, ale z domova se určitě neodstěhovala - jen jednoho dne měla oči mnohem smutnější než včera.
  V "Odchodu" a v "Ránu" nenalézá cestu ven, ačkoliv se o to již od prvé (!) řádky snaží. Zkouší to brát s humorem a přezíráním sama sebe, viz: "La la la" nebo "bezbranný mrzáček s pokroucenými citečky". Kdyby chtěla, mohla se přece natvrdo přirovnat k bezbrannému mrzákovi s pokroucenými city. Schválně zlehčuje, a to je dobré znamení, jenže bolest byla v době napsání těchto básní ještě přiliš sžíravá a veškerý nadhled vyzněl v sebeironii. Ale není to dekadentní, ani náhodou! Tohle není samoúčelný smutek. A Tiky se z toho systematicky dostává. V básni "Mé jméno je Chaos" už dokázala přesně vymezit poměr mezi jejím já a vším ostatním. Tady už nejsou žádné schválnosti zdrobnělinek. Užívá přesných slov: svědek, umírání, tma, vzpomínky; chaos a řád mají pro ni dokonce takový význam, že je píše s velkými počátečními písmeny. Možná, že na někoho bude právě tahle báseň působit nejbeznadějněji, ale musela být napsána právě proto, aby se její autorka mohla odrazit ode dna. A co bude dál? Budeme muset počkat. Tiky je autor, Tiky je král (tedy královna).
  Když to shrnu, musím přiznat, že mi nejvíc zalahodil "Odchod", ale ve všech básních jsem si něco našel, proto jsem rád, že vznikly. (Říkám to s vědomím, že vše může mít zcela jiné příčiny, než jsem před chvílí odvodil.) Co však, Lucko, nemohu najít, jsou Tvé "drobné výhrady ke srozumitelnosti obsahu". Můžeš to nějak upřesnit? Vím, že po větší srozumitelnosti textů voláš i ve svých postřezích, ale - co si vlastně představuješ pod pojmem "srozumitelnost"?

Pepa.

Napsat názor


Ahoj Pepo,
  takže srozumitelnost. To jest pro mě v poezii cosi, co dává alespoň přibližný návod k tomu jak danou báseň číst. Srozumitelností nerozuměj prvoplánovost. U Tiky tento návod nacházím u básní Odchod a Ráno, ale v básni Chaos se ztrácím. Nedávno jsem o tom hovořila se svým otcem a ten mi říkal, že i nedostatek obsahu může být obsah a absolutní absence řádu může být řád. Možná, že chaos v Chaosu je tím pravým bojem proti dnešnímu bezvýchodnému Řádu - osobní vývod, osobní přehodnocení. Četla jsem básně několikrát a líbí se mi rytmus, líbí se mi jazyk. Rozumím i veršům z Chaosu: Mám v sobě nejhlubší tmu / Mám v sobě vzpomínky / na všechna umírání. Malinko se ztrácím ve verších: Jsem pouhým svědkem / vašich vteřin. Co má zjitřená Tiky v tu chvíli vlastně společného se světem kolem? Chce se vůči němu vymezit jako "svědek"? Chce být jakoby mimo běh událostí? Hezky ta slova zní, ale není tam právě jen ten zvuk. Tady poněkud tápu a možná je to dobře. Snad nemá být báseň tak "jednoduchá". Možná se dočkáme pár řádků od Tiky samotné.
  Když jsme se dostali ke srozumitelnosti, jistě jsi četl můj příspěvek ve Fóru na toto téma. A mě by moc zajímalo, co si o tom všem myslíš. Kde je ta hranice oslovování pouhé představivosti čtenáře. Až se podíváme na další básně, bude to právě jednoznačnost, která mě bude trápit a možná se konečně dozvím, jak číst poezii.
  A ještě mě napadá něco důležitého. Od Tiky vím, že se snaží publikovat v tiskovinách. A nedaří se to. Nikdo jí neodpoví, nikde nic nevyjde. Ty máš s časopisy a novinami určité zkušenosti. Pověz mi čím to může být. Trápí to většinu našich autorů a tak je to bude třeba taky zajímat. Je to jen množstvím básníků v Čechách?

Lucka

Napsat názor


Tábor, 11. dubna 2001

  Lucko, to je fůra otázek najednou. Nejdřív k Tiky a k srozumitelnosti. Vím, že máš ráda Jiřího Ortena. Nalistuj si v jeho "Modré knize" (Čs. spisovatel, 1992) sedmdesátou stranu. Orten si poznamenal do deníku Picassovu myšlenku: "Každý chce rozumět umění. Proč se kdo nesnaží, aby porozuměl ptačímu zpěvu? Proč milujeme noc, květiny, všechno, co člověka obklopuje, aniž se snažíme jim rozumět? Umění však chce každý rozumět. Nechť lidé pochopí hlavně to, že umělec tvoří z nutnosti, že i on je nepatrnou složkou, jíž není třeba přikládati větší důležitosti, než tolika jiným věcem přírodním, které nás okouzlují, ale jichž nevysvětlujeme." Za tahle slova se stavím. Nalézám v nich jednu z možných odpovědí na otázku, jak číst poesii. Začíná mne děsit, že Tikynu báseň rozstřelujeme verš po verši. Zkusím však odpovědět na Tvou otázku, "co má v tu chvíli vlastně zjitřená Tiky ve verších -Jsem pouhým svědkem / vašich vteřin- společného se světem kolem. Pro mne to v žádném případě není "jen zvuk slov", nýbrž tvrdě žitý existencialismus - Tiky si dostala do hraniční situace, uvědomila si sebe samu, vymezila se a určila své prozatímní vztahy k okolí, z nějž vyšla bolest. Uvědomuje si nemožnost završení jakéhokoliv projektu, proto se MUSÍ v kritické chvíli postavit mimo běh událostí. Podal jí snad někdo pomocnou ruku? Podle toho, co napsala, ne. Ale Tiky se tímto postojem postavila na vlastní nohy. Tolik má obhajoba uvedených veršů. Máš ještě nějakou výhradu k srozumitelnosti Tikyných prací, o které by se dalo rozprávět? A ještě jednu věc si dovolím poznamenat. Víš, kdy poznáme, že Tiky autorsky vyzrála? Až odhodí pseudonym, majíc dost síly svým jménem obhájit svou práci před kýmkoliv.
  Svému otci vyřiď, že s jeho úvahou o nedostatku obsahu a řádu souhlasím. On, výtvarník, jistě dobře ví, proč v určitém období udeřilo dada, art brut nebo informel. To bychom se však dostali jinam. Ačkoliv - proč si nevypomoci příbuzným druhem umění, tedy výtvarným, právě v rozpravě o srozumitelnosti? Tvoje vymezení se mi líbí: získat přibližný návod k tomu, jak danou báseň číst. Snad proto se to v umění od nástupu impresionismu hemží tolika ismy. Každá partička spřízněných duší vytýčila své umělecké zásady v nějakém manifestu a dala tím vodítko jak "spotřebiteli", tak případnému spřízněnému tvůrci. Proto vím, že třeba na pointilistické mrholení barev se nemohu dívat stejně jako na nějakou neoplasticistickou rovnici vyjádřenou několika základními barvami. Také autoři samotní si stanovovali definice své tvorby, dokonce definovali i jednotlivá tvůrčí období. Vzpomínám si třeba na Légerův tubismus, Boudníkův explosionalismus nebo Picassovo růžové období. A kde nedefinovali autoři, udělali to kritikové.
  Ty, Lucko, píšeš také kritiky. Což změnit postup? Vyrazit právě k autorovi, u jehož tvorby jsi na rozpacích, a ptát se proč, proč, proč?, a pokud by Ti svůj tvůrčí postup vysvětlil, obhájil a přesvědčil Tě, pak teprve začít psát kritiku, protože už budeš na jeho tvůrčí úrovni a tím spíš rozeznáš, kdy dává, a kdy jen švindluje. Byla bys asi jediná na světě, kdo by takto odpovědně, ba analyticky psal kritiky, a bylo by to určitě zdlouhavé, ale jistě by pak po Tobě spásně vztahovali ruce jak autoři, tak čtenáři. V současné "literární epoše" si nedokáži představit, jak by bylo možno udělat více pro pochopení poesie. Mnohé vzájemně zamčené dveře by se možná otevřely. Něco by se z autorů dalo vytáhnout i v rozhovorech. A co kdybys autory vyzvala, aby definici své současné tvorby stanovili sami a pak bys ji uvedla do záhlaví jejich uveřejněné tvorby?
  Protože se můj dopis nebezpečně rozpíná, navrhuji, abychom povídání o publikování v časopisech a novinách odložili a prozatím dokončili causu Tiky versus klíček k pochopení poesie.

Pepa.

Číst názory Napsat názor


Ahoj Pepo,
  utekla bych od Tika a to rychle. Nějak se nám to rozmělňuje. Je na Tiky, aby osvětlila, co uzná za vhodné. Raději bych se však pro příště podržela techniky než rozborů. Ta jediná je jakž takž objektivně posouditelná.
  K té srozumitelnosti mě napadlo něco, co by můj postoj nejlépe ovětlilo. Není to z mé hlavy, přinesla jsem si to z divadelních seminářů: "Pokud sami nevíte o čem hrajete, jak to má vědět divák?" Od toho bych se odrazila. I pocity, které mám, se dají opsat slovy.To, jak dobrý jsem básník, záleží na tom, jak přesná jsou má slova - jak jsou jednoznačná. Pak není potřeba vůbec vykládat tvůrčí postup. Já vím, co píšu, ví to čtenář. Nejsem-li si jistá, oba tápeme. Existuje tolik hezkých slov a my se tolikrát jen obtížně vyvarujeme je použít jen tak, jen pro ten zvuk.
  Trochu se poslední dobou bráním psát kritiky, spíš jen reportáže, informativní články. Nechť si každý přečte sám, nechť posoudí. Vždycky však ráda řeknu každému, kdo o to má zájem, co si o jeho textech myslím. Já osobně, subjektivně.
  Od Tiky bych zběhla k Tvé tvorbě. Možná mnohé z Tvých vývodů lépe pochopíme.
  Na závěr Ti ještě neodpustím tu stať o publikování.

Lucka

Napsat názor


Lucko, Pepo,
  Jsem z toho trošku v rozpacích. Těžko se mi k tomu bude něco říkat, protože by to všechno mělo být v básních. Pravdu máte tak trochu všichni a přece nemáte. Pepa rozebral mé básně, co do obsahu, až z nich lítala pérka a ozubená kolečka jak z rozbitého budíku. Jestli je to však všechno pravda si nechám pro sebe. Možná píšu právě proto, abych nemusela říkat pravdu :-))) Vždyť všichni básníci jsou takoví sedmilháři a dělají se v básních jiní, zajímavější. Jsou na chvíli dramatickými postavami. Díky za kritiku (Lucko), je pro mě cenná a vhodná k zamyšlení. Občas se mi opravdu stává, že to jen "hezky zní". Je těžké přesně vědět, co chci říct. Úvahy o srozumitelnosti jsou pro mě zajímavé a byla bych ráda, kdyby se k nim vyjadřovali i ostatní autoři.
  Svůj pseudonym si ponechám. Souhlasím s Tymem. Přezdívka o mě říká víc než jméno. A k čemu by vám vlastně bylo. Já se bytostně hlásím ke svým veršům a já jsem Tiky. Tiky, která nemá jiné jméno. Tohle jsem si dala sama, které má větší cenu?
  Ještě by mě zajímalo, jestli jsou mé básně dobře napsané (jazyk, stavba a tak). Jestli mám šanci někde zapublikovat.

Tiky

Napsat názor


Tábor, 24 dubna 2001

Ahoj, Tiky!
Jestli píšeš ve svých básních pravdu nebo ne - to je mi celkem jedno, protože od vymezování pravdy jsou soudci, ne básníci. Snažím se při čtení nedávat na první dojem, protože bych se mohl z neznalosti věci ochudit o spoustu zážitků. Báseň (a každý výtvor vůbec) je pro mne přínosná tehdy, když ve mně rozehraje svůj vlastní život, ale o to se musím snažit také já coby čtenář. To, co jsem napsal v "rozboru", nebylo snahou rozkrýt podněty, které Tě vedly k napsání, ale ukázat, že se Tvé básně pohybují v mém vnímání, a popsat jak. Z toho vyplývá, že pro rozšíření mého vnímání byla četba Tvých prací přínosná a nelituji času, jejž jsem nad nimi strávil. Kdybych měl noviny a Ty jsi mi do nich tyto básně poslala, jistě bych je zveřejnil. Ale povídání o publikování odložím do dopisu Lucce, jenž bude následovat.
  Sdělovací hodnotu tedy pro mne Tvoje básně mají. To však neříká nic o tom, zda jsou napsány po formální stránce dobře. Jsi svéprávná osoba i ve své tvorbě, proto Ti mohu jen přátelsky doporučovat na základě vlastní zkušenosti. Ponoř se více do jazyka, prožívej ho, studuj jeho gramatiku, slovotvorbu, stylistiku. Ve Tvém připadě to nebude ztracený čas, protože máš ambice publikovat a zřejmě tedy něčeho v psaní dosánout, a k tomu potřebuješ uzavřít spojenectví především se svým "výrobním prostředkem", a tím je jazyk a jeho zákonitosti. Ale nestuduj jen gramatiky, naslouchej pozorně řeči svých blízkých, protože se říká, že češtin je tolik, kolik je česky mluvících lidí. Po jazykové stránce na mne Tvoje verše působí takto: Plaveš v obrovském rybníce našeho jazyka, ale chvílemi jen při kraji, tam, kde jsou všichni a kde také bývá mělčina. Skoč do jazyka po hlavě, sáhni si až na dno, vychutnej ho po všech stránkách. Čti dobré, už uznané české autory a zaměřuj se při tom právě na to, jak píší. Dělej si klidně jakési "studie mistrovských děl", mladí malíři také jezdí do Louvru kopírovat staré mistry, učit se od nich, a vůbec to nepovažují za ztracený čas. Hudebník se také nejdřív musí dobře naučit na svůj nástroj, aby na něj dokázal zahrát písničku, která se mu urodí v hlavě. Zkus to a uvidíš, jak se Ti bude psát volněji, jak budeš ve svých pojmenováních přesnější, bezprostřednější a sebevědomější (v dobrém slova smyslu). Také by bylo dobré prostudovat co nejvíce o versologii (nauky o verších). Mnohé publikace jsou bohužel napsány velmi odborně, ale dají se sehnat i jednodušší. Zkus použít zdrojů, jichž s Luckou uvádíme v rubrice "Teorie" a zapoj se do ní. Podněcujeme autory k psaní jakýchsi básnickýh etud, sami jdouce příkladem. Zatím jsme zkusili psát formou haiku, připraven je rondel, bude následovat sonet a základní básnické rytmy - trochej, daktyl, jamb. Na Tvém místě bych s publikováním chvilku počkal. Ještě bych se nějakou dobu "učil" a potom vše zpětně zhodnotil nabytými zkušenostmi. Až pak bych začal obrážet časopisy a nakladatelství. Ostatně - vždyť už publikuješ! "Promlky" nyní možná mají větší návštěvnost než prodej specialisovaných literárních magazinů a odezvy jsou tu také nesporně rychlejší.
  Ještě k tomu pseudonymu (ale tenhle odstavec můžeš klidně přeskočit, protože se k Tvé tvorbě nevztahuje). Záleží jen na Tobě, jak budeš sama sebe nazývat. Svou výhradu jsem uvedl proto, že jsi mi nebyla představena jako Tiky, nýbrž jako "básnířka publikující pod pseudonymem Tiky" (mělo by to být v úvodním Lucčině dopise), což na mě působilo dost únikově. Přijal jsem tedy, že JSI TIKY, a nehodlám to nijak zlehčovat (co máš napsáno v občance, je v tomto případě lhostejné). Jen si neodpustím - když totiž o Tiky píšeš, používáš termínů: pseudonym, přezdívka, (vlastní) jméno. Ale pseudonym není přezdívka, a přezdívka není vlastní jméno. Opodstatněnost pseudonymu v dnešní době je dobrá látka k dalšímu dopisovému rozprávění.
  Tiky, přeji Ti, abys měla radost ze své tvorby a napsala hodně věcí, s nimiž budeš spokojena. Kdybys někdy vyšla knižně, dej vědět a já si Tě koupím. Promiň, že jsem se zase tolik rozepsal, ale já už jsem takový analytický typ. Typ Pepa.

Napsat názor


Tábor, 3. května 2001

DOPÍSEK ČTENÁŘŮM

Moji milí,

  musím se vyjádřit k nějakým podnětům, které se ke mně dostaly přes Lucku. Nejprve vám povím, co stálo u zrodu těchto veřejných dopisů. Byla to forma vedení rozhovoru s Markétou Šáchovou (viz "Rozhovory"). Nepřipadalo mi to totiž jako rozhovor v pravém slova smyslu, ale jako odpovědi na dotazník. Jak to ale zařídit, aby byl rozhovor touto formou pružnější? A napadly mne veřejné dopisy. Slovo dalo slovo a Lucka s Pavlem nápad technicky dotáhli. Ne do pevného konce. V tom je však záměr. Začalo to jako volný rozhovor zaměřený na tvorbu autorů tisknoucích v "Promlkách". Pevně dáno je jen to, že hovoří dva a třetí se v závěru přidá. Počítáme s tím, že využijete možnosti vzkazů u jednotlivých dopisů a budete nám dávat své podněty, jak celý rozhovor vést, aby byl pro vás co nejpřínostnější. V rozhovoru sice není prostor na tyto vzkazy reagovat, nicméně velmi nám pomohou. Využívejte toho!
  Tedy oklikou jsem se dozvěděl, že si přejete dopisy kratší. Činím tak. A omlouvám se, že jsem se delší dobu neozval. Jsem časově velmi vytížen a občas se mi to zřejmě bude stávat. Třeba by se našel někdo, komu bych v době své nepřítomnosti mohl předávat žezlo. Co tomu říkáte?
Váš Pepa Musil.
PS: Tady se bude rozebírat autorská tvorba - a co já, který jsem to všecko způsobil? Klikněte si na "Josefa Musila" a zakousněte se, do čeho vám bude libo. Až probereme netrpělivé autory, rád si s vámi popovídám své tvorbě. Bude to pro mne čest.

Napsat názor


Ahoj Pepo,
  dohodli jsme se, že teď probereme Tymovy texty. Mám to o něco těžší, protože znám víc Tymových básní, než je jich v Promlkách. Ale neochudím Tě o ně. Postupně se budou v časopise objevovat.
  Osm básní, které je možné si v Promlkách přečíst, přijde mi velmi různorodých. Pokud bych je měla brát jako celek, cítila bych v nich jisté hledání tvaru. Od Tyma vím (a jestli čteš pečlivě Ohlasy, víš to taky), že je pro něj Obsah důležitější než Forma. Přesto se mi zdá, že tu svou Formu teprve hledá. To je jedna z věcí, která mi vlastně trochu vadí. Jako by Tym neměl vyhraněný styl - každá báseň je vlastně jiná.
  Témata, kterými se autor zabývá, mají široký záběr a budou pravděpodobně zajímavá pro širší okruh čtenářů, než jen pro ty generačně blízké. Některé verše, zvláště ty krátké, mají vtip. Ta zkratka se mi líbí zvláště u básně XXX - Viděl jsem básníka... Taky se mi líbí, že se Tym nebere zase až tak vážně. Své vztahy v básních neprobírá sladkobolně, ale spíš z nadhledem. Nedávno jsem psala Tymovy něco soukromě k jeho veršům. Snad se nebude zlobit, když to budu ventilovat i veřejně. Ostatně mi může odpovědět to, co mi už jednou napsal. Týká se to rýmů. Básně volným veršem se mi zdají hlubší. Jakoby ho rýmy místy svazovaly a někde byly dokonce navíc. Tak to je na začátek. Snad se budeš mít od čeho odrazit.

Lucka

Napsat názor


Tábor, 7. května 2001

Ahoj, Lucko,
  nad Tymovou tvorbou jsem rozjímal dobré tři neděle. Mně jeho různorodost nevadí. Jak pravil Vladimír Holan: "Jsi bez rozporů, jsi bez možností." Jen ať hledá, zkouší, naznačuje cesty! Také s ním souhlasím, že obsah je důležitější než forma. Jestliže tu formu má autor zvládnutou natolik, že na ni při obsahu nemusí myslet.
  Když si budu chtít přečíst něco o vnímání osmnáctiletého člověka uprostřed současna, určitě sáhnu po Tymovi. Nejvýše si cením jeho "11:15". Její obrazotvornost mne magnetisuje. Cítím v ní paralelu s některými kousky Lumíra Slabého. Nechtěli by se pánové seznámit?
  "Bič" je výstižná sebezkratka s pointou, stejně jako "V mě" a "Přirozené". Oceňuji přirozený cit pro rýmy a rytmus. Ale v rytmu by bylo dobré ještě trochu hledat. Verš "osamoceni ulehli do trávy" v básni "Chutnáš" mi rytmicky neladí.
  Řekl jsem, že v sebereflexivním vyjádření je Tym pevný. Když se snaží sáhnout do obecné roviny, tam už mi to nesedí. "Doba básníků" je příliš moralistní, pouze se pěkně rýmuje. Ani "XXX" mě neoslovila. Proč píše poesii o tom, že se mu nedaří psát poesii? Ale není jediný, u koho jsem zaznamenal takové stavy.
  Gramaticky bych potřeboval vysvětlit název "V mě" a doporučil bych zauvažovat nad tvarem "(oni)vypráví" v "Chutnáš". Nová "Pravidla" již sice tento tvar přijala, ale já bych logičtěji napsal "(oni) vyprávějí". Pak by ale bylo třeba předělat rým a rytmus následujícího verše.
  Celkově jsem si ve všech básních, kromě "Doby básníků" a "XXX", něco našel. Četba Tymovy poesie mne obohatila.

Pepa Musil

Napsat názor


Haškovcova Lhota, 8. května 2001

Ahoj Pepo,
  to se nám to krásně různí!
Zkoušení a naznačování cesty, jak píšeš, je jistě dobré, ale ucelený útvar se potom buduje obtížně. Tady asi spíš půjde o to, co Tym od poezie vlastně do budoucna chce.
  Na básni "11:15" se shodneme. Mně udělala taky radost. Připadá mi, že právě tento text poněkud vybočuje z Tymovi nadsázky (já samozřejmě vím, že nebude jediný) a vybočuje příjemně.
  ...XXX. Ta mě nepřestává bavit. Možná není ani o tom, že se Tymovi nevede psát poezii. Spíš bych v ní cítila odhalení, že básník není jen ten depresivní, melancholický intelektuál. Respektive, že to z něj básníka nedělá, i když takový třeba je. Poezie není zkrátka póza. Tahle báseň jde podle mě až nepříjemně na dřeň. Protože je to báseň krátká a vypointovaná, je zatím jediná, kterou si z celých Promlk pamatuju. Těší mě.
  Co je začínajícím básníkům nejvíce třeba je nadhled a sebereflexe. Neznám nikoho více háklivého na kritiku než jsou autoři, kteří napsali teprve několi desítek básní. "Doba básníků" by o tom mohla taky trochu být, pokud ji nečtu úplně špatně.
  To se nám to krásně různí!
Doufám, že se Tym taky přidá, protože jeho pohled na naše Dopisy bude také zajímavý.
  A nakonec ještě jedna cenná informace. Pokud chceš Tyma vidět a slyšet naživo, přijď 17.5. v 19.00 hod do A-klubu Okresní knihovny v Táboře. Bude tam mít své autorské čtení v rámci Večerů s poezií, které zde pořádá Markéta Šáchová. Já si to nenechám ujít.

Lucka F.

Napsat názor


  Nevím na co zareagovat dříve, ale pěkně popořádku. Verše uveřejňované v Promlkách jsou z různých období mé asi tříleté tvorby, proto ta zdánlivá nesourodost, aneb jak řekl Pepa, já jsem ten nesourodý a jsem za to rád. Dále v b. Chutnáš jsem ponechal "vypráví" právě kvůli rýmu, rytmus, jak už bylo také řečeno, mi v tomto dvojverší mírně kulhá. Etymologie spojení V mě vychází ze spojení V koši a já (ve 2. pádě) - mě, tedy tak trochu jako v koši ze mě, kde jsem vypustil prostřední dvě slova. Teď k tomu jak autor cítím XXX a Doba básníků. XXX je o pocitu nenaslouchanosti, za předpokladu, že jsou zde lidé svolní naslouchat, jsou jen dvě logicky přípustná vyústění, buď nejsem básník, jako ten jehož jsem viděl a jemuž bylo nasloucháno, nebo jsem neplodný básník, ať tak jako tak se poezie nerodí. Jak vlastně cítí Lucka, ptám se co činí básníka básníkem a také zdali jsem jím básníkem i já. Doba básníků je o naději jež se dává všem naoko, ale nikomu doopravdy a bez naděje já osobně nejsem víc než oživlá mrtvola.To bude dnes již vše, ale brzy se vám opět ozvu.

Tym

Napsat názor