Obsah:
V Plzni se poezii líbí, V Praze probíhá úplné muzikálové šílenství! Loutky v Bechyni, Zima úzkosti, Z bulletinu plzeňského Ason-klubu, Velmi živé Zelené peří Růže pro Algernon, Smíšené dvouhry, Hudba, poezie - Vernisáž, Bechyňské Perlení, Černá třičtvrtěhodinka, Faustování 2000, Do muzea v Písku na ryby, Inspirace studentským divadlem, Táborská setkání

V Plzni se poezii líbí

Lásky a poezie žár

  11. března se nám plzeňský Ason-klub poprvé ozval. Nyní již v Promlkách naleznete dvě čísla jeho Ason-Listů - Informačního bulletinu. Ason-klub je skupina mladých začínajících autorů sdružujících se kolem Knihovny města Plzně. V současnosti má kolem stovky členů a pořádá velmi zajímavé kulturní akce pod vedením Mgr. Heleny Šlesingerové - zaměstnankyně knihovny (autorská čtení, literární soutěž pro studenty středních škol, schůzky členů, křesty knížek apod.). Vydává již zmíněný Informační bulletin, Krásný bulletin s texty svých členů a Malé knížky. Zvláště posledně jmenované jsou pro nezavedené autory velmi důležité, jelikož se po křestu vypustí do světa například k recenzování. Knížky, přestože vytvářené na kopírce, vypadají velmi profesionálně. Některé jsou ilustrované a to nevtíravě jak poezie žádá (Lenka N. Novosadová).
  Rozhodli jsme, že se na jednu (nejen) Asonklubí akci zajedeme do Plzně podívat. Vybrali jsme si úmyslně 30. dubna, kdy se v čajírně v Pallovce, což je další plzeňské literární hnízdo, konalo vyhodnocení literární soutěže Malé skácelovské mystifikace. O těch však v dalším článku.
  Pořad s názvem Lásky a poezie žár měl podtitul Den poezie o lásce - Den lásky k poezii. Mohu říct, že se podařil a to se konal letos poprvé! Snad to bylo i tím, že pořadatelé pokud vůbec byli nervozní, tak jen skrytě (nekřičeli, nepobíhali, nehroutili se). Jistě k tomu přispělo i to, že si nevymysleli žádné nerealizovatelné složitosti. Počasí bylo k poezi rovněž velmi laskavé.
Akce začala v 16 hod. před galerií Masné krámy ozvučenou recitací textů více méně milostných. Některé básně si autoři odrecitovali sami, s některými jim pomohli zkušení recitátoři. Pásmo bylo proloženo zpěvem v doprovodu kytary. Pořadu předcházelo napnutí šňůry se zavěšenými básněmi mezi lampy veřejného osvětlení (jako milý vtip mi přišlo připevnění barevných papírů s texty na bavlněné dětské plínky). Kolemjdoucí se zastavovali a četli, což bylo vlastně účelem celé akce. Také se rozdávali "básně do dlaně" - milostná poezie skopírovaná na barevné papíry formátu A6. Ku příležitosti pořadu byla vydána sbírka Malé milostné básňoviny. Jedná se o výběr z milostných veršů (nejen) plzeňských autorů, který sestavila Helena Šlesingerová a ilustrovala Lenka N. Novosadová.
V 17 hod. se celé osazenstvo posbíralo a přesunulo Městskými sady před budovu plzeňské Konzervatoře. Znovu byly rozvěšeny básně a celý pořad proběhl ještě jednou. Zde procházelo lidí více a více se jich také zastavilo, četlo vystavené básně a poslouchalo - někteří až do konce. Mnoho básní se rozdalo, mnoho lidí bylo do zamilovaného května "infikováno" poezií. Třeba se uchytí!
V 18 hod. proběhl v Polanově síni Knihovny města Plzně křest dvou Malých knížek (Kateřina Kašáková - Nejsem růže, jsem kopřiva; David Růžička - Sen o krásné Kláře). Obě sbírky ilustroval David Růžička. Jelikož jsem musela odejít na Malé skácelovské mystifikace, vím jen, že autoři byli svým sbírkám vzájemně kmotry a byli velmi nesmělí. Obě sbírky vlastním a pokusím se vám o nich něco napsat do recenzí. O akcích Aso-klubu budeme nadále informovat v Servisu. Chcete-li si přečíst Informační bulletin, odkaz na něj najdete tamtéž.

Malé skácelovské mystifikace

Přibližně v 19.30 hod začalo v Čajírně v Pallovce pásmo poezie z básní Jana Skácela nazvané Touha po slunovratu. Atmosféra byla vpravdě skácelovská - intimní, šerá, tlumená s trochou hudby a pohybu. Potom se četly !všechny! příspěvky zaslané do soutěže Malé skácelovské mystifikace. Máte-li zájem si je rovněž přečíst, jsou vystaveny na stránkách čajírny. Jsou tam i propozice k soutěži, které byly také zajímavé (psalo se na slova nalezená ve Skácelově pozůstalosti).
První místo v soutěži získala Milena Písačková (oprávněně). Odměnou jí byla antologie ze Skácelova díla Květy z nahořklého dřeva. Všichni, kdož se zůčastnili, získali zdařilý upomínkový diplom.
Na závěr ještě to, co by mělo být vlastně na začátku. Celý pořad i soutěž vymyslel, zorganizoval i moderoval Vladimír Bidlo Průcha. Jeho jméno, jak jsem pochopila, je neodmyslitelně spojeno s čajírnou v Pallovce.
Pozvánku na akce čajírny naleznete v Servisu nebo na stránkách čajírny.

Lucka


V Praze probíhá úplné muzikálové šílenství!

  Podobu muzikálu dostávají pohádky (Babička, Mrazík), české i zahraniční filmy (Anděl s ďáblem v těle, Starci na chmelu, Pomáda) a čerpá se i z historie např. Johanka z Arku.
  Příběh Johanky z Arku zvané Panna Orleánská zná snad každý. Ale v krátkosti jej přiblížím. Johanka se narodila v roce 1412 v rodině sedláka a rychtáře ve vesnici Domrémy. Od svých 14ti let slýchala HLASY a měla vidění, v nichž se zjevovali andělé a světci. Hlasy dali Johance poslání postavit se do čela vojsk a s pomocí Boží zachránit Francii před drancováním anglickými vojsky. Johanka přesvědčí krále i církev, že ona je právě tou vyvolenou Pannou z Orleánsu a podaří se jí poslání splnit. Král je slavnostně korunován v Remeši a Francie má oficiálně svého panovníka.
Však politické lichvy, intriky církve i panovníka a strach mocných před příliš velkým vlivem a mocí vesnické dívky vydají Johanku Svaté inkvizici, která ji obviní z kacířství a odsoudí k smrti upálením.

  Nápad dát příběhu Johanky muzikálovou podobu dostali producenti Petr Kratochvíl a Pavel Marek spolu s Gabrielou Osvaldovou, která napsala texty k písničkám, Ondřejem Soukupem, který zkomponoval hudbu. Scénář napsal Jiří Hubač a režie se ujal Jozef Bednárik. Na celém muzikálu se ale podílí mnoho a mnoho dalších lidí.
Herecké obsazení je vskutku hvězdné: Lucie Bílá, Bára Basiková, Kamil Střihavka, Petr Muk..., přesto bych vás chtěla upozornit i na mediálně méně známé tváře jako je Petr Kolář, Petr (Bohuš) Matuš, Petr Dopita nebo Petr Opava. Ve svých rolích to mají o to těžší, že jsou srovnáváni s více známými herci. A protože jsem měla možnost je v Johance vidět, můžu potvrdit, že i těmto hercům právem patří označení "herecké hvězdy." Svými výkony se lehce vyrovnají svým známějším kolegům.

  Pokud máte rádi historii, hudbu a písničky, při kterých vás bude mrazit a budou vám téct slzy a chcete vidět skutečně kvalitní muzikál, s kterého si odnesete nevšední zážitek, tak se rozjeďte do Prahy do divadla Ta Fantastika na Johanku z Arku.

Hana Plchoutová


Loutky v Bechyni

  Letošní rok je pro amatérské loutkáře ve znamení velké slávy. V červenci se totiž bude konat jubilejní padesátá Loutkářská Chrudim. Tato akce ovšem neznamená pouze týdenní setkání loutkářů v Chrudimi, ale také krajské a regionální přehlídky, které mu předcházejí. Několik jich proběhlo v poslední březnový (první dubnový) víkend. Kromě severomoravské v Opavě, jihomoravské v Třebíči a pardubické (tedy za Pardubický kraj) v Chrudimi i jihočeská v Bechyni.
  Tato přehlídka prošla v minulých letech několik měst jižních Čech a nyní tedy již podruhé za sebou zakotvila v Bechyni. Jak už je v Bechyni zvykem i u obdobných přehlídek, účastní se akce též lektoři (letos Iveta Dřízhalová, Karel Vostárek a Miroslav Drábek), s kterými se ke každému představení koná posezení, kdy je možno celou hru rozebrat (a znovu sestavit), pobavit se o ní a vyslechnout fundovanou kritiku či dokonce pochvalu, ale zejména spoustu nápadů, jak ji vylepšit. Letos této možnosti využil dokonce i host přehlídky - profesionální jihočeské divadlo Studna. Toto divadlo jednoho člověka (Pepíno Kašpar) celou přehlídku uzavíralo. Ale zpět na začátek.
  Zájem o hraní amatérského loutkového divadla, zdá se, poněkud poklesl a proto do soutěžní části přehlídky byly přihlášeny jen dva soubory, bechyňský soubor Tatrmani (studenti SPŠK Bechyně) a Hudradlo Zliv. Jednalo se o představení rozpracovaná a byly na nich k nalezení i různé mušky, ale přesto byl celkový dojem z obou více než pozitivní.
  Tatrmani vystoupili s pásmem Pohádky. První pohádkou pásma i celé přehlídky bylo Kouzelné chřestidlo. Jednalo se o dramatizaci Indiánské pohádky hranou totemovými loutkami. Tyto byly dřevěné, masivní a opravdu překrásné. Celkovou realizaci provedla Alena Kazatelová.
Jako druhé jsme shlédli maňáskové představení podle pohádky Miloše Nesvadby - Strašidelná pohádka. Maňásci-strašidla se velmi povedli, byli velmi pohybliví. Dramatizace: Jana Boháčiková.
Stínohra podle indické pohádky Jak se Dhruva stal hvězdou měla tajemnou atmosféru. Dobře zde fungovala podkresová hudba. Loutky byly křehké a jejich vedení přesné. Dramatizace: Hana Prančlová.
Čtvrtá pohádka O čtyřech malých prasátkách podle předlohy Hany Doskočilové byla opět maňásková. Scéna sama byla nápaditá a dobře promyšlená. Dramatizace: Lenka Crhová.
Pásmo uzavírala Obrova zahrada, která byla velmi volně zpracována na motivy pohádky Oscara Wilda Sobecký obr. Hrálo se s drátěnými loutkami obalenými papírem. Dramatizace: Adéla Kohlová a Petr Habeš.
Dalším soutěžním představením byl Slavík a souborem Hudradlo Zliv. Pohádku na motivy H. CH. Andersena režíroval Mirek Slavík. Dětské herecké výkony (soubor tvoří dva ze čtyř dětských oddílů, které kromě divadla "podnikají všechno možné", jak o sobě napsali v programu) byly velmi přesvědčivé, dobré bylo i vymezení prostoru a zakotvení v něm.
Mimo soutěž jsme měli možnost nahlédnout do dílny dalších bechyňských amatérů navazujících na tradici svých otců a dědů. Shlédli jsme dva obrazy z rozpracovaného představení Loutkářského souboru Bechyně s názvem Kašpárek vítězem nad čarodějnicí. Premiéra by měla proběhnout v červnu k příležitosti dne dětí. Nás diváky, ale i lektory, upoutalo, na amatérský soubor bez odborného vedení, velmi solidní vedení marionet.
Hostem přehlídky Loutkářská Bechyně byl Pepíno Kašpar (divadlo Studna), který zde sehrál pohádku O Všudybylovi. Ve velmi pěkně řešené scéně si zahráli i vybraní rodiče a děti. Podávali, drželi a vůbec dotvářeli atmosféru k představení potřebnou. Jen si neodpustím poznámku, že díky vsuvkám nevztahujícím se k ději se místy více bavili dospělí než děti, které, soudě podle reakcí, trochu ztrácely nit příběhu. Jelikož jde ale o představení kontaktní, vypadá pravděpodobně pokaždé jinak.
  Přes malou účast loutkářů a nevelkou přítomnost diváků je přehlídka malou výtvarně-divadelní oázou. Nezbývá než doufat, že Kulturní dům v Bechyni (ale i amatérské loutkářství a divadelnictví vůbec) najde vždy dostatek financí (a sil) na pořádání podobných akcí.

Lucie Filipská, Pavel


Zima úzkosti

John Steinbeck - Barbora Jandová

Horácké divadlo Jihlava
9.3.2001

Tento málo známý Steinbeckův román se odehrává v Americe na přelomu 50.a 60. let. Vnitřní drama hlavního hrdiny Ethana Allena Hawleye a jeho rodiny se odehrává v městečku New Bayton, které bylo kdysi slavným přístavem a velrybářskou velmocí. Steinbeck předvádí vliv společenských poměrů na jednotlivce různých generací. V Americe lidé tehdy, stejně jako dnes lidé u nás jsou oblečení a nasycení, ale vztah k penězům změnil poměr člověka k člověku. Ctnost této společnosti je měřena penězi a majetek nevzniká bez prvotního hříchu - bez podvodu. Duch nové doby zasáhne celé městečko New Bayton a smete téměř všechny morální zásady. To je základním rozporem Ethana. Ve vzduchu je cítit, že se "něco" stane. "Něco se chová počestně a při tom rafinovaně - intriky, korupce a machinace, které jsou navenek kryty zákonem. Ethan by chtěl zůstat čistý, ale nechce přijmout hodnoty společnosti, chce být také nezávislý, ale nezávislosti dosáhne pouhou nečestností. Dostává se do začarovaného kruhu kde proti době stojí hřích a čestnost. Začne se odvíjet zápas člověka, v kladných charakterových vlastnostech, s názory vlivů, které na něj působí. Je vyrušen ze svého klidu a ve jeho fantazii pomalu vzniká plán, jak hmotně zabezpečit rodinu a získat zpět postavení hodné jeho jména.

V roli Ethana Allena Hawleye se představil Josef Kundera. Svým výborným hereckým výkonem mne velmi ohromil. Sáhl až na dno svých sil a představil se jako vynikající herec. Jeho ženu Mary ztvárnila Eva Snášelová. Ukázala se jako dobrá herečka, ale neměla dost prostoru na ukázku svého hereckého umění. Z herců mne ještě ohromil Radek Kříž, který si zahrál Ethanova dlouholetého přítele a opilce Dannyho.
Dále hráli: Vojtěch brtnický j.h., Petr Soumar, Jaroslav Dostál, Milan Šidelář, Miloš Stránský j.h., Ondřej Šípek, Daniel Svoboda, Zdeněk Drýl
Režie: Michal Junášek
Dramaturgie: Marie Procházková, Barbora Jandová
Scéna: Pavel Zikmund j.h.
Kostýmy: Marie Wenigová
Hudební spolupráce: Lubomír Šrubař

Erika Šídová


Z bulletinu plzeňského Ason-klubu:

  Ve čtvrtek 15. února 2001 od 19.00 hodin se v plzeňské restauraci U Malina konalo letos druhé (od počátku pak desáté) společné autorské posezení. Kromě patnácti Asonklubanů se ho zúčastnili také redaktor Čs. rozhlasu Plzeň Miroslav Anton (aby natočil atmosféru pro připravovaný pořad Regiolit) a fotograf regionální redakce MF DNES Bervida (aby nás zachytil "do zásoby" - možná se naše fotky budou listu v budoucnu hodit!). Světloplaší básníci byli z toho trochu zaražení, tentokrát málo jedli a stůl byl víc plný Literárních menu, novinových výstřižků, fotek a publikací.

  V neděli 18. února 2001 v 18.00 hodin (ve skutečnosti prý až v 19.00) se v Divadle Šuplík v Praze na Žižkově prezentovali básníci Milena Hasalová, Kateřina Kašáková, Tomáš T. Kůs, Kateřina Sachrová a Milan Šedivý. Autorského čtení s názvem Studentský Fénix a Ason-klub (plzeňská literární scéna) se měl původně zúčastnit také Vladislav Hřebíček (bohužel ho předtím pokousal pes). Téměř všichni návštěvníci prý byli známi jménem. Ale zase to byla taková jména jako A. Šakal, Vladimír Novotný, Kateřina Rudčenková, Radim Kopáč či Viki Shock. Přílohou pro diváky byly světlezelené Listy - Spanilá jízda.

  Ve čtvrtek 22. února 2001 v 19.00 hodin se v Polanově síni Knihovny města Plzně konal další z řady tradičních asonklubích večerů, tentokrát s názvem Noci na dně kapky (podle křtěné knížky). Představila se Lucie Matějíková (recitovala básně za klavírního doprovodu vlastní sestry Julie a proměnila se k tomu v motýla - ústa, škrabošku, ba dokonce i nohy v punčochách dělila na tmavou a světlou polovinu neviditelná vertikála). Zbylé autorky - Michaela Kadlecová (křehké krátké básně) a Lucie Koutná (osobité minipovídky) - se pak ve společném bloku pravidelně střídaly. Mariana Zemanová, co jinak píše také básně a prózu, se pro tento večer rozhodla být klavíristkou, zpěvačkou, skladatelkou a textařkou v jediné osobě. Téměř profesionálním vystoupením oslovila diváky ze všech nejvíc, ve fazolové anketě dostala 8 hlasů-fazolí a od Ason-klubu tričko s logem. Tentokrát třiadvacet lidí v sále si odneslo nové i starší Listy a mnozí také malou knížku Mileny Svobodové Noci na dně kapky, kterou jsme všichni společně pokřtili v nepřítomnosti autorky.


Velmi živé Zelené peří

  Setmělý sál pražského Klubu Klamovka se plnil diváky a hudbou Martina Myslivečka. Na podiu pomáhali číst autorům jejich texty Blanka Koutská a Mirek Kovářík, který organizuje nejen veřejná Zelená peří, ale připravuje i stejnojmenný pořad v rozhlase.
  Jako první vystoupila táborská autorka Magdalena Vlková. Její texty byly velmi osobní, žensky zjitřené. Sama je četla tak, že není pochyb o jejich upřímnosti. Ve veřejném Zeleném peří se prý objevila již podruhé přibližně po roce.
  Dalším účinkujícím básníkem byl mladý muž vystupující pod velmi kuriozním pseudonymem Mrtvá Barbie. Jeho rýmy byly třeskuté a posluchače velmi bavily. Před nedávnem byl čten i v rozhlasové podobě pořadu.
  Studenta FF UK Petra Suka, což je též pseudonym, představili B. Koutská a M. Kovářík především jeho básnickými dopisy. Zvláště dopis F. Kafkovi mi připadal čirý, srozumitelný, bez osobních zátěží.
  Honza Jícha, student španělštiny na FF UK, se zde prezentoval svými překlady gregerií španělského básníka Goméze de la Serny i vlastními básněmi. Tyto krátké Sernovy útvary mají blízko k aforismům. Gregerie sklízely zasloužený úspěch, po celé stovce let stále aktuální. Kdysi vyšel výběr v knížečce s názvem Co vykřikují věci, samozřejmě v jiném překladu. Honzovy vlastní básně si nacházely svou srozumitelností přímou cestu k posluchačům.
  Neočekávaně zde vystoupil i další autor, jehož pseudonym si bohužel nepamatuji a za to se mu tímto omlouvám. Jeho poezie utrpěla především tím, že se s ní přednášející seznámili až na místě. Právě proto asi nevyzněla nejlépe a v konkurenci poněkud zapadla.
  Byla zde také pokřtěna knižní prvotina Roberta Kulhánka s názvem Zříkadla. Tato byla minulý týden představena i v rozhlasovém Zeleném peří.
  Celým pořadem se lehce proplétal improvizovaný klavírní doprovod Martina Myslivečka.

Další Zelené peří na Klamovce bude 7.dubna 2001 v 17.00 hod. Koná se každou první sobotu v měsíci.
Rozhlasové Zelené peří se vysílá každý čtvrtek ve 21.30 hod. Chcete-li do něj zaslat svou básnickou tvorbu, pište na adresu:

Zelené peří
Český Rozhlas Praha
Vinohradská 12
Praha 2
120 99

Dovnitř je třeba vložit kontakt (písemný a pokud možno i telefonický).

e-mail: praha@cro.cz

Lucie Filipská


Růže pro Algernon

  V bechyňském Kulturním domě byl večer 16.2. ve znamení Divadelního spolku Kašpar. Inscenaci Růže pro Algernon jsem viděla podruhé s odstupem pěti let.
  Opět se mi líbila jednoduchost scény. Také herecký výkon Jana Potměšila v roli Charlieho Gordona byl stále výborný, jeho koncentrace na postavu a zakotvení v ní stoprocentní. Dalším hercem, který šel s dějem od prvních minut do těch posledních byl Petr Hruška jako Dr. Nemur. U Jakuba Špalka - Dr.Strausse jsem měla pocit, že už o hru trochu ztrácí zájem. Emoce v jeho podání byly mělčí, charakter méně vyhraněný. V roli slečny Kinianové jsem před pěti lety viděla velmi uvěřitelnou Zuzanu Stivínovou. Eva Elsnerová, vystupující nyní, byla poněkud nepřesvědčivá a rozpačitá. Postava v jejím podání byla jakoby neživá, jen nastíněná. Přes zásadní důležitost v dramatu nesáhla si Eva Elsnerová až na dno. Rozhodně to však není její nedostatečnou hereckou vybaveností.
  Co je však ve zpracování jasně viditelné je jednoznačně vyznívající režijní záměr a to zcela dotažený. Až učebnicově je zde zvládnuta práce s prostorem jeviště. Herci jsou schopni jej celé účelně využít. Za to patří uznání právě režii Jakuba Špalka.
  Hra vznikla podle stejnojmenné povídky Daniela Keyese. Uvedena byla v rámci Kašparova Jihočeského víkendu, který probíhá postupně v sedmi městech Jižních Čech.
  Jen ještě na závěr jedna kritická poznámka k divákům. Ukázalo se, že nešlo o příliš divadelně zběhlé publikum. Tleskalo na těch nejprapodivnějších místech. Jistě Jana Potměšila potěšil potlesk jen co se objevil poprvé na jevišti. Však tleskat po každém vypjatém hereckém výkonu nebude asi ten nejlepší nápad. Každá scéna má návaznost na tu předešlou. Pokud divák přivodí neočekávanou přestávku, poruší tuto návaznost a tím může způsobit vypadnutí z role. To se zde nestalo díky profesionalitě herců. Samozřejmě nevím, jak tuto skutečnost vnímali v tu chvíli ti na jevišti. Mě to bylo však místy nepříjemné.

Divadelní spolek Kašpar má jako svou domovskou scénu Divadlo v Celetné.

Hráli: Jan Potměšil, Eva Elsnerová, Jakub Špalek, Petr Hruška
Režie: Jakub Špalek
Překlad: Oldřich Černý Dramatizace: Petr Hruška
Výprava: Katarína Hollá, Jan Tobola

Lucie Filipská


Smíšené dvouhry

  V pátek 16.2. ve 21.30 hod. v Malém sále Kulturního domu v Bechyni proběhlo představení Divadelního spolku Kašpar Smíšené dvouhry. Jedná se o tři jednoaktovky autorů J. Saunderse, A. Ayckbourna, D. Camptona (Nejlepší přítel člověka, Od desíti k pěti, Není nad slanečky).
  Tři pohledy do manželského života byly podtrženy bezchybnými hereckými výkony Evy Elsnerové a Jakuba Špalka. Evidentně se hrou velmi bavili. Vlídný humor byl doprovázen nekomplikovanou výpravou a moc mu to slušelo. Prostor Malého sálu poskytl blízkost jeviště s hledištěm, což jistě pocítili i herci.
  Chtěla bych zde vyslovit dvojí poděkování. První patří divákům. Bylo znát, že šlo o jiné publikum než na představení předchozím. Reakce probíhaly v tu pravou chvíli, tím diváci vytvářeli pro hru vhodné klima a byli velmi vstřícní k hercům (vprostřed přestavení vypadla světla a obě strany to zvládli bravurně). Od toho se odvíjí i mé druhé poděkování. Patří Evě Elsnerové za ty slzy při poslední aktovce. Dlouho jsem je na jevišti neviděla a také na ně dlouho nezapomenu. Možná k nim přispěla právě i ona atmosféra v sále. Díky.

Hráli: Eva Elsnerová, Jakub Špalek
Překlad: Martin Hilský
Jemný dozor nad herci: Petr Hruška
Výprava: Kašpar

Představení proběhlo také vrámci Kašparova Jihočeského víkendu.

Lucie Filipská


Hudba, poezie - Vernisáž

  V táborské Městské knihovně je A-klub. O tom jsme tu už psali. A tam se dějou věci. Ve čtvrtek 6.2.2001 se zde konal literárně-hudební pořad s názvem Vernisáž. Tuto akci pořádala dílna Agý agú hú s hudebním seskupením PA-BA-DA-M. Jednalo se nejen o autorská čtení, ale i o přednes básní ostatních členů literární skupiny. Hudba byla také víceméně autorská. Zdá se, že si v Táboře začínají zvykat na podobné akce, protože přišli dokonce i nějací lidé. To nebývá u pořadů týkajících se poezie tak úplně obvyklé a tím myslím kdekoliv. Hudba byla tak dobrá, že vám rozhodně stojí za to, zajet si ji na příští Vernisáž poslechnout. Tím nechci říct, že poezie za to nestojí. Ostatně práce některých členů lze najít v tomto časopise. U takovýchto pořadů není jednoduché jakékoliv hodnocení obsahu. Jedná se totiž o různorodou mozaiku stylů a životních názorů. To je však na těchto akcích zajímavé a myslím, že si i posluchači našli každý to své.
  Snad jen k formě vedení pořadu. Lumír Slabý uváděl celé pásmo slovem a to velmi dobře. Někomu by však mohlo vadit, že nebylo pravděpodobně úplně přesně dáno, kdy kdo bude číst. To vedlo ke špitání si mimo mikrofony a pořad ztrácel poněkud na profesionalitě. To vyvádělo z míry samotné účinkující a především hudebníky. Doporučila bych režiséra a přesnou koncepci pořadu. Působí to sice místy roztomile, ale na některé posluchače poněkud rozpačitě. Třeba i ve srovnání s Černou třičtvrtěhodinkou J. Musila, o které jsem tu už také psala a která těmito výpadky netrpěla. Vypadá to však, že se skupina vyvíjí a brzy už jistě překročí se svými pořady hranice regionu.

Další akce tohoto sdružení se koná 1.3.2001 v 19.00 opět v A-klubu Městské knihovně v Táboře.

L.F.

Básníci z Agý, které je možno najít v Promlkách:
Lumír Slabý
Markéta Šáchová
Markéta J.
Josef Musil (poezie, próza)


Bechyňské Perlení

V Bechyňském kulturním domu proběhla "klasická přehlídka pro klasické divadelní soubory celé České republiky, které klasicky pracují na klasických textech, jež pak v klasických scénách klasicky hrají pro klasické diváky". Letošní ročník byl již sedmý a již tradičně se vyznačoval vysokou úrovní zúčastněných souborů (organizátoři vybrali sedm z šestnácti přihlášených) a nízkou účastí diváků. Pokusíme se tedy přispět k propagaci této akce (i dalších divadelních přehlídek v Bechyni, kterých se pořádá každý rok sedm - viz rubrika Servis - Akce) stručnou informací.

Program:

Pátek 2. února 2001

19:30 Divadelní škola Kolín: Cesta kolem světa
21:00 Dřevité Divadelní Trio Poleno Bechyně: Hry ze smetiště

Sobota 3. února 2001

10:00 Bechyňský divadelní spolek Lužnice: O veselém hrobaři (ukázka spojená s tvůrčí dílnou
12:30 Divadlo bez zákulisí Sokolov: Obraz
14:20 DS Kámen Praha: Buchty
16:30 DS Divá Bára Praha: Zdaleka ne tak ošklivá, jak se původně zdálo
21:00 Ochotný divadlo Pacov: Hvězdy na vrbě

Největší síla Bechyňských divadelních přehlídek (kterých se zde koná sedm do roka) je v přítomnosti lektorů (letos to byli Marie Kotisová a Vladimír Zajíc), kteří každé představení spolu s účinkujícími i diváky ochotně rozeberou na prvočinitele a opět složí do fungujícího celku. Amatérští herci se tak mohou poučit z chyb vlasních i cizích a divák má možnost nahlédnout pod pokličku umění zvaného divadlo a pochopit proč se mu představení tak (ne)líbilo. Musím přiznat, že to je právě můj případ. Teprve posezení po představení (letos nazvané Popovídání) mi přináší poznání toho, co mi říká moje podvědomí - že se mi přestavení líbilo ale byla tam nějaká "ale", která neumím popsat.
Pokusím se Vám tedy zprostředkovat to co jsem viděl a připojit k tomu komentář, který spíše než ze mě pochází právě z postřehů lektorů.

Cesta kolem světa
Scénář: Jiří Janků (CD-94), Režie: Zdeněk Jecelín, premiéra 18.5.2000, délka představení cca 80 minut

Hra "se zpěvy a tanci" inspirovaná J. Vernem - skupinka děvčat si vymýšlí příběh, ve kterém se, poté co se Willy Fog vrátí z cesty kolem světa, rozhodne Femina Jonesová (údajně babička jistého Indiana Jonese) dokázat, že žena to zvládne taky a rychleji. To celé v podání velice mladého souboru složeného z devíti dívek a dvou mládenců.
Po trochu váhavém rozjezdu jsem byl vtažen do hry a velice dobře jsem se bavil. Nejvíc mě dostala bezprostřednost a hravost, s jakou bylo představení sehráno. Herecké výkony byly téměř strhující (až asi na dvě výjimky, které spočívaly ve špatné výslovnosti) a to jak v mluvených, tak ve zpívaných scénách. A to přesto, že některé účinkující statečně bojovaly s chřipkou. Celý děj je protkán drobnými gagy a hříčkami, které udržují hru v tempu a diváka ve střehu.
Slabinou celého snažení souboru byla určitá neztotožněnost s autorovým záměrem, díky které jsem si nebyl jistý, do jaké míry je probíhající děj myšlen vážně; jestli je feminizmus hlavní postavy protagonistkám blízký, nebo jej naopak parodují, stejně jako lovestory a happyend obsažené v příběhu. Tato chyba podle mého padá buď na hlavu režiséra nebo (jak naznačila diskuse s členkami souboru) přílišné snaze o odlehčení přísných pravidel divadla.

Hry ze smetiště
Scénář: Hubert Krejčí, délka představení cca 45 minut

Místní soubor DDT Poleno sehrál dvě krátké hříčky Huberta Krejčího Doktor Pouštník a Hadrářova dcera. Jedná se o velmi komplikovaného autora v těchto konkrétních textech patřícího do žánru absurdního divadla. Nebudu se tedy pokoušet o popis děje a zaměřím se na subjektivní pocity.
Musím přiznat, že nejsem přítelem tohoto druhu divadla a proto vyzvedávám spíše skvělé herecké výkony, které byly prakticky bezchybné. Nerozuměl jsem moc smyslu uvedených her a to více u Doktora Pouštníka. Jak posléze vyplynulo z debaty - problémem byly nejasně podané vzájemné vztahy postav. Soubor se totiž dle vlastních slov potýká jednak s výkladem autorových textů (u Doktora Pouštníka již třetím rokem - premiéra byla na Bechyňském Divadle v trávě v roce 1999) a jednak s absencí režiséra, který by mohl posoudit celé zpracování s pohledem zvenku. Rozhodně ale nelituji, že jsem představení viděl a určitě si nenechám ujít zpracování další hry Huberta Krejčího, které Poleno připravuje.

Obraz
Scénář: Yasmina Reza, Režie: Bohumil Gondík

Konverzační hra francouzské autorky o vztazích tří přátel ale spíše o komplikovanosti lidských vztazíhů obecně. Koupí nevšedního obrazu jedním z nich vyvrcholí krize jejich přátelství.

Buchty
Námět: František Večerník st., Scénár a režie: Petr Macháček

Cituji z programu:
Decentní černá komedie.
A to jenom jako nebo doopravdy? Má tato otázka mezi zadělávanými buchtami sypanými jemným cukrem, s povidly, mákem nebo tvarohem, nějaký smysl?
Hra z vlastní dílny souboru přiřaditelná k absurdnímu divadlu.

Zdaleka ne tak ošklivá, jak se původně zdálo
Autor: Oldřich Daněk, Režie: Jiří Benda

Čtveřice krátkých příběhů - dialogu muže a ženy - v různých historických kulisách. Odpověď na otázku, zda jsou ochotníci schopni hrát Daňka. (Odpověď Divné Báry zní: určitě ano - jenom to dá víc práce).

Hvězdy na vrbě
Scénář: Karel David, Režie: J. Hrušková, K. Drbal a spol., délka představení 3 a čtvrt hodiny

Dle programu: trochu nostalgická, ale varujicí jevištní reminiscence na srpnové události roku 1968. Panoptikální výjev městských oslav za účasti studentek pohybově - hudebního kroužku na jedné straně a pomazaných hlav komunistické hodnotící komise na straně druhé.
Přesto, že jsem si to nedovedl moc představit, vystihují tyto dvě věty z programu dost přesně celé představení. Doplnil bych, že většinu času zabrala hudební vystoupení poměrně dobré kapely s dobovými hity nejen českými - hrané části byly dost chaotické a o celém představení bych řekl - méně by bylo více.

Pavel


Černá třičtvrtěhodinka

    18.1.2001 jsem zavítala na recitál Josefa Musila, člena literární dílna Agý agú hú. Tato táborská skupina je jedním z těch aktivních sdružení, která působí na poli literatury. Zdá se, že alespoň v regionu, získávají si již své příznivce. Pořádají veřejná čtení a vydávají Almanach. Slyšet o nich bylo i koncem roku, kdy měli možnost prezentovat své básně v pořadu Zelené peří, vysílaném každý čtvrtek na rozhlasové stanici Praha ve 21.30 hod. Jedná se o týdeník věnovaný mladé poezii. Jeden samostatný díl měl pro sebe právě J.Musil, o jehož tvorbě chci psát.
    Toho večera, kdy recitál probíhal, se nevelký sál A-klubu Městské knihovny v Táboře brzy zaplnil. Čtení probíhalo jen za svitu svíček, posluchači byli tiší a pozorní.
    Básně J.Musila jsou moderními texty vyjadřujícími se k aktuálním událostem. Jednotlivé skladby jsou poměrně obsáhlé, takže se autor občas neubrání hluchým místům, kdy melodie básně škobrtá o slova, námět se komplikuje. V přímé řeči jsou však verše dynamické a mají sílu. Jelikož jsem básně nejdříve četla, mohu říct, že autorský přednes jim svědčí, činí je srozumitelnějšími. Některé použité výrazy jeví se mi i na tento typ poezie přece jen příliš silné a bourají její jinak plynulou linii. To je však pouze můj osobní názor.
    Další neméně důležitou složkou pořadu byl houslový doprovod Edy Oplatka. Hudba slova někdy jen podkreslila, jindy předjímala další vývoj veršů. Rozhodně s básněmi tvořila harmonický celek. Myslím, že by stálo za to, proniknout s tímto projektem do literárních kaváren a klubů mimo region.

    6.února 2001 je možno členy Agý slyšet opět v A-klubu v Táboře. Živé vystoupení, to je další rovina vnímání poezie.

L. F.


Faustování 2000

V bechyňském kulturním domě U létajícího hrocha se v pátek 1.12. a v sobotu 2.12. konala přehlídka loutkového divadla pro dospělé - Faustování. Tato akce bývá tradičně velmi kvalitní a inspirativní. Ani letos tomu nebylo jinak.
V sobotu 1.12. 21.00 hod. proběhlo například představení divadla Kvelb: Tam u nás se nikdy nemýlí. Jednalo se o maňáskové divadlo v doprovodu housliček a flétny hrané ve dvou. Hra, humorně laděná, zanechá podivné zamrazení v zádech v každé vzpomínce. Shrnout to lze do hesla: Smrt nelze podvést! U nich se totiž nemýlí.
V neděli 2.12. bylo možno shlédnout mimo jiné v 19.30 hod. i Legendu v podání Disku - AMU. Představení bylo příjemné a loutky - panenky, šité z plátna, byly v rukou herců pohybovačů, živější než živé. Velmi na mě zapůsobila scéna svým výtvarným zpracováním. Dvě kopule potažené látkou se při nasvícení měnily v opravdové objekty (kopec, loď, sopka, těhotná žena). Herecké výkony loutek i loutkoherců byly profesionální inu AMU.
Jediné, co lze pořadatelům vytknout, je nedostatečné informování o akci. Pokud se plakáty objeví v tom samém týdnu, kdy probíhá přehlídka, nelze očekávat příliš vysokou návštěvnost. Naším příchodem se proto počet diváků zdvojnásobil. Potom dorazili členové ostatních souborů. Zkrátka uzavřená společnost. Nikomu samozřejmě nevadí, přijde-li někdo zvenku, ale kdo by chodil, když o akci nikdo neví. Snad za rok.

L.F.


Do muzea v Písku na ryby

    Po osobní zkušenosti jsem se Vás rozhodla pozvat na prohlídku Prácheňského muzea v Písku. Sama jsem tam strávila tři a půl hodiny a nebyl to čas promarněný. K vidění je toho tu opravdu mnoho. Od výstavy minerálů z rakouských Alp (potěší i oko náročného estéta), přes stálou expozici (starověk, středověk, historie regionu, chráněná území Písecka), tři výtvarné výstavy, rýžování zlata na Písecku, až po expozici rybářství s živými exempláři ryb (amur bílý se sympatickým úsměvem).
    Minerály jsou velmi pěkně nainstalovány a nasvíceny. Vitríny s exponáty doplňují velké barevné fotografie Alp.
    Sama jsem ve dvou muzeích pracovala a proto snad mohu zodpovědně prohlásit, že koncepce historické části je jedna z nejlepších u nás. A to od tvaru a náplně vitrín až po dobře pochopitelné a čitelné popisky.
    Výstava koláží Pala Holeky s názvem Duše hudby mě příliš nezaujala, ale bylo to pravděpodobně tím, že to není zrovna můj šálek čaje.
    Olejomalby menších formátů mě velmi potěšily. Jen bych je uvítala v jiném prostoru.Úzká chodba sice nabízí kvalitní nasvětlení, neumožňuje však odstup - lze však pečlivě nastudovat techniku ;-). Jméno autora jsem si bohužel nezapsala v domění, že nebude problém dodatečně jej dohledat na stránkách muzea. Velmi jsem se mýlila. Pokusím se ho doplnit dodatečně.
    Třetí, pravděpodobně hlavní, výstava maleb, kreseb a grafiky Jiřího Kaysera v galerii muzea, to byla změť barev, formátů a technik. Každý výtvarník by si měl dovolit luxus odborníka, který by mu s koncepcí výstavy pomohl. Výběr děl ve vztahu k prostoru je, zdá se, důležitý i pokud jde o retrospektivní výstavu. Místnosti byly přeplněné a obrazy odvážných barev si vzájemně příliš neprospívaly.
    A nakone to nejlepší. V suterénu budovy je expozice rybářství. Popravdě, nikdo by mě tam nedostal, nevědět o opravdových rybách prohánějících se v akváriích. Najdete tu štiky, amury, kapry i sumce.
    Když k tomu všemu připočtete vstupné pouhých 20 Kč není důvod to nezkusit. Alespoň na Amura.

Z literárního hlediska je Písek samozřejmě spojen především s Fráňou Šrámkem (v muzeu má svou osobní vitrínu).

L.F.

adresa muzea: Prácheňské muzeum v Písku, Velké náměstí 114
Telefony: 0362/214 731, 214 732, 211 113, 211 114

e-mail: prachmuz@pi.bohem-net.cz
web: http://www.pi.bohem-net.cz/muzeum


Inspirace studentským divadlem

26. a 27.10. 2000 bylo možno v bechyňském Kulturním domě shlédnout tři představení studentských divadelních souborů. Účastnila jsem se dvou z nich v pátek 27.10. Jenalo se o hry podle povídek O´Henryho (Saki): Čumilové - ZUŠ Jindřichův Hradec, Kaz - Nikgy Nigdež Aš.
Šlo tedy o divadlo mladé, což však nebylo vůbec na škodu. S Henryho černým humorem se herci i režiséři vypořádali vskutku velmi dobře a povedlo se jim neztratit se v delších statických konverzačních scénách (Kaz). U hradecké ZUŠky byl lehký nepoměr mezi dívčími a chlapeckými hereckými výkony. Dámská čast ansámblu jako by se ještě trochu ostýchala sáhnout si až na dno trapnosti jak to daná předloha přece jen vyžaduje. U ašského Nikgy Nigdež toto zdá se nebyl problém a přestože byly dívky v početní převaze, neubralo to představení na herecké kvalitě. Bavili se dobře všichni nejen v hledišti ale i na jevišti.
Alespoň je vidět, že stojí za to jít nejen na divadlo amatérské, ale i studentské.

L.F.


Táborská setkání

Divadelní společnost Víti Marčíka

    Poprvé jsem Víťu Marčíka viděla hrát před třemi týdny v Bechyni Zlatovlásku. Všichni účastníci představení se výborně bavili. Úmyslně píšu účastníci a ne diváci. Víťa totiž zapojuje do divadla jak děti, tak dospělé. Divák, pokud zrovna něco nedrží nebo neposouvá, sedí s otevřenou pusou nevěříc vlastním očím a uším. Hra je spojena s písničkami v doprovodu kytary. Víťa je schopný přimět i dospělé diváky, aby zpívali, tleskali a vůbec se zapojili do představení. Potřebuje-li pomoct, neobrací se na dobrovolníky, obrací se k vybranému jedinci a vtahuje ho dovnitř.
    V neděli 10.9. bylo možno shlédnout dvě představení: v 15 hod. Bajaju a v 17 hod. Sněhurku a sedm trpaslíků. Jediné, co by bylo možné vytknout, je místy větší upovídanost, než mohou děti vydržet. Tím myslím vsuvky netýkající se přímo hry. Stane se, že děti ztrácí pozornost a začínají zlobit. Za malou chvíli je příběh sám zase zaujme, ale přece jen jsou to okamžiky vyrušení. To platí především u Bajaji a výše uvedené Zlatovlásky. Sněhurka, hraná ve dvou, má mnohem větší spád. Ani zde se neztrácí kontakt s divákem (závěrečná scéna s umírající královnou, pro níž je vybrána holčička z publika).
    Loutky jsou klasické dřevěné, kolorované marionety. Pro každé představení poněkud odlišné. Spolu s kulisami tvoří vyvážený celek. Rozhovor s Víťou přinesl Loutkář č. 3/2000.
    Opravdu stojí za to Divadlo Víti Marčíka vidět, ať už děti máte nebo ne.

L.F.

Spanilá jízda

    Další akcí, která mě v programu Setkání zaujala, bylo pásmo táborské literární skupiny AGÝ AGÚ HÚ. Na konec opisuji leták rozdávaný na této akci. Chci tím přispět k zviditelnění této skupiny. Zapojilo se též hudební seskupení PA-BA-DA-M o jehož propojení s agýky se dozvíte z opisu letáku.
    V neděli 10.9. se jednalo o více méně autorské čtení proložené příjemnou, povětšinou též autorskou, hudbou. Přednášeny zde byly básně a ty se z pouhého poslechu jen velmi těžko hodnotí. Lze však říct, že básně měly nápad. Co by však bylo možno vytknout, je výběr básní pokud jde o jejich délku. Některé byly pro přednes příliš rozsáhlé. Naslouchající si těžko vychutnal pointu, když musel přemýšlet, co že to vlastně bylo na začátku. To samé byl podle mě problém i pro přednášející. Dlouhé čtení jako by je samotné unavilo a tolik důležitý závěr básně splynul. Dostatečně by to měl potvrdit fakt, že posluchači očas nevěděli kdy tleskat. Osobně bych volila verše kratší a rytmičtější. To platí i pro přednes. Ten musí posluchače udržet ve střehu. Někdy je výhodné, čte-li mou tvorbu někdo jiný. Podaří se mu lépe vyhnout schématům, která si často vytvářím opakovaným čtením.
    Pokud se i jinde pořádají takové akce a zakládají podobné skupiny, ráda to zveřejním.

L.F.

AGÝ AGÚ HÚ

Literární dílna AGÝ AÚ HÚ vznikla v předjaří 1999 jako volné sdružení literárních tvůrců, výtvarníků a příznivců tvořivé činnosti. Začátky se odehrávaly pod záštitou KC Cheiron T, postupně byly vytvořeny vazby na další instituce, především na Okresní knihovnu v Táboře, která mimo jiné poskytla agýkům ve své kavárně zeď k prezentaci novinek psaných i kreslených. V roce 1999 vydalo sdružení tři almanachy a poskytlo je Okresní knihovně do zápůjčního fondu. Po vzniku takzvané "pavučiny" na výše zmíněné zdi se členové dílny rozhodli opustit dosavadní samizdatové vydávání almanachů, utvořili registrované sdružení a získali prostředky z kulturních fondů Města Tábor a Města Sezimovo Ústí na vydání reprezentativního výročního Almanachu 2000. Ten vyjde v nákladu cca 300 ks v příštích dnech a můžete jej opět najít v zápůjčním fondu Okresní knihovny, v knihovničkách čajoven, v KC Cheiron atd. Zisk oficiálního statutu dílny dnes již umožňuje příjem příspěvků na činnost od příznivců a mecenášů. Zatím za využití této možnosti děkujeme firmě VASA Tábor a věříme, že vydáním výročního almanachu oslovíme i další.

Hudební seskupení PA-BA-DA-M se narodilo ze snahy členů dílny vytvořit vlastními silami hudební složku veřejných vystoupení. Na vernisážích výstav literární dílny v KC Cheiron a v kavárně Okresní knihovny ještě hrálo poměrně klasicky obsazené minitěleso. Z toho se pak vyvinula, doplněním bicích a trubky, skupina zaměřená na středněproudé jazzové skladbičky. Jelikož bylo třeba najít nějakou komornější alternativu pro poetické akce, objevil se poněkud netradiční hudební projekt bez harmonického nástroje. Název je odvozen od závěrečných slabik jmen zakladatelů, tedy PePA (baskytara), KuBA (příčná flétna), EDA (housle) a LuMír (arabský bubínek). Dnes (10.9.) to vlastně bude varianta PA-BA-DA-M-KA, protože přibyla flétnistka LenKA.

Kontakty:

Literární dílna Agý agú hú
IČO: 70814546
Adresa: Lumír Slabý, Vančurova 1813, 390 01 Tábor
tel.:
Josef Musil - 0361/231220, zam. 0361/481317
Lumír Slabý - 0603/319158, zam. 0361/481416


Zpět na hlavní stránku