Je nám ještě rozumět?

Už pár let můžeme najít poezii jen na stránkách specializovaného tisku a málokterý běžný člověk si koupí sbírku poezie. Domnívám se však, po přečtení některých novějších počinů renomovaných autorů, že problém není jen ve ztrátě zájmu o poezii ze strany čtenářů. Člověk trvale nesledující poezii, se špatně orientuje ve významu jednotlivých básní. Jakoby se kolem autorů soustředil úzký okruh zasvěcených podporujících a snad i neodporujících čtenářů. Nejde mi o kvalitu soudobé poezie, tu musíme hodnotit každý sám, ani o její případné komercionalizování. Můžeme hovořit o tom, že básně čteme, máme v knihovně. Někdy však zamlčíme, že přes dlouholetou četbu tohoto literárního útvaru, některým básním prostě nerozumíme. Můžeme se snažit číst citem, ale někdy i to selže. Přece si u každého díla nebudeme provádět rozbory jako ve škole, zkoumat symboliku. Ta má být přece zřetelná neboť jinak ztrácí svou funkci. Je dobře nepodřídit se vkusu, neohýbat poezii jako vrbový proutek, aby vyhověla době a požadavkům. Na druhou stranu nepíšeme přece pro kritiky. Je třeba volit adekvátní prostředky. Pokud chce básník něco sdělit, musí vhodně nasytit alespoň ty, kteří chtějí být nasyceni. Je těžké slovům dát jasný a neměnný smysl, ale to je přeci hlavním posláním spisovatele. Před a mezi válkami vycházela poezie v denním tisku. Takto publikovat začínala většina později slavných autorů. Většina lidí tyto básně četla, většina jim také rozuměla. Kdo vlastně čte poezii dnes?

L.F.

Číst ohlasy Napsat ohlas

Zpět na hlavní stránku