Milostné vzkazy Davida Růžičky

Sbírka Sen o krásné Kláře Davida Růžičky vyšla v edici Malé knížky plzeňského Ason-klubu při Knihovně města Plzně. Rozhodla jsem se vás o ní informovat i přesto, že se vám ji pravděpodobně získat nepovede. Vyšla v nákladu 130 výtisků a to neprodejných. Jde mi tedy spíš o upozornění na autora samého.

Sbírka obsahuje básně milostné, velice intimní a místy i odvážné. Autor nám dává jen vytušit, že jeho Klára je bytost imaginární, jakýsi archetyp. Setkáváme se zde však více s popisem jejího fyzična a o tom, jaká doopravdy je si můžeme vytvořit obraz jen z náznaků. Vede to k tomu, že se poněkud ztrácíme ve změti vlasů, paží, ňader a klínů, stále se opakujících, stále stejně pojmenovávaných.

Básně jsou, ať už záměrně nebo bezděčně, řazeny, jako by byly historií jednoho vztahu. Je tu znatelný posun v intenzitě od platonického snění k erotismu. Objevuje se i motiv dospívání. Z veršů na mě dýchá jakási hořko sladká samota. Sbírka jako celek vyznívá mnohem lépe, než jednotlivé básně vytržené z jejího kontextu. Občasné používání rýmu je příjemné a osvěžující.

David Růžička mě potěšil některými obraty, které z něj básníka doopravdy činí:

Klárko, Klarisko,
než bílé tělo, košilku duše
zakryjí vlasy jak černý hábit,
přestaň mne vábit.

Problematické mi přijde opakování myšlenek, slov i spojení. To, že má Klárka bílá ňadra se dozvíme ve sbírce minimálně čtyřikrát, o bělosti jejího těla ani nemluvím. Vícekráte předkládané myšlenky dopadají ještě mnohem hůř, protože se rozmělňují.

Jinak však naleznete na 32 stranách verše milé, při jejichž čtení rozhodně trpět nebudete. Jen možná budete mít pocit, že nahlížíte do cizích milostných dopisů - chvíli vás to voayerství bude bavit, ale tak od poloviny už pravděpodobně nic nového neobjevíte. Básně jsou zkrátka pěkné, ne pejorativně, ale ani obdivně - jen pěkné. Na další básně Davida Růžičky se ale upřímně velmi těším.

Lucka Filipská

Zpět na hlavní stránku