Žensky odvážné básnické výboje

Sbírka básní Nejsem růže, jsem kopřiva Kateřiny Kašákové vyšla v roce 2001 v edici Malé knížky. Tyto vydává Ason-klub Knihovny města Plzně. Náklad je 130 neprodejných výtisků.

Hned na začátek bych vyslovila své výhrady k ilustracím. Samy o sobě jsou pěkné, ale k básním se mi zdají moc konkrétní a popisné, příliš se týkají té které básně. Stírají pel z křídel poezie a předčasně nám diktují, o čem báseň pojednává. Můžou dokonce přivodit, že se nám takto "převyprávěné" verše prostě už nebude chtít číst.

V básních samotných nám autorka dává ochutnat z široké palety pocitů a emocí. Občas řeší, občas pouze konstatuje, ale rozhodně je v jejích básních mnoho ženskosti. Ne snad přesládlé romantiky provázející často tzv. "ženskou poezii", spíš nezakrývaného přihlášení se k vlastnímu nazírání světa. Nesnaží se být obhroublá, vulgární, aby se zalíbila mužským čtenářům a vysloužila si tak obdiv za odvahu, kterou ostatně svým postojem prokazuje. Z textů se dá vysledovat slušná jazyková vybavenost. Některé veše mi přímo lahodí:

dnes i housle bolí tahy smyčcem
víc než kdy jindy
ani knížka nedokáže zůstat otevřená

Na vzorku 14-ti básní se dá těžko poznat, odkud autorka směřuje a kam, zvláště je-li jí devatenáct let. V básních je hledání vlastní identity velmi znát. Témata jsou velmi různorodá a dokazují, že Kateřina o světě kolem sebe a lidech doopravdy přemýšlí. Rozhodně nám autorka předkládá verše, ke kterým má smysl se vracet. Sama se těším na rozsáhlejší, již vyprofilovanou sbírku, která bude dostupná všem zájemcům. Jistě se časem poštěstí.

A na závěr ještě malou ukázku:

násadky chodidel
vrývaly do země
těsnopis tvých kroků
a mně
zas a znovu
zbývalo tělo - prázdná
zpuchřelá houpací síť
a hlava - s dvěma rýžovými poli...

Lucka Filipská

Zpět na hlavní stránku