Malé básně v próze (PETITS POEMS EN PROSE)

překlad Hanuš Jelínek; nakl. Garamond; 1999; str. 112

Knihu Baudelaire uvádí věnováním a krátkým dopisem Arsenu Hassayovi. Dále obsahuje 49 básní a veršovaný epilog. Každá z básní je jedinečná, v každé Baudelaire upozorňuje a reaguje na určitý problém, ať tehdy aktuální, či nadčasový. Témata více, či méně rozvíjí, určuje jasná a logická pravidla.

Některé básně jsou psané v ich formě, z čehož vyplývá částečná autobiografie, inspirace vlastními zážitky a bezpodmínečně dobou. Patrný je samozřejmě i Baudelairův sklon k symbolismu a dekadentnímu způsobu života (XIX. Hračka chudého - "Je tak málo zábav, které by nebyly hříšné"). Básně reflektují jeho fantazie, ideály, výkřiky k lidem i do prázdna, různé fragmenty, tajemství tehdejší doby, hledání vnitřního lidu, vnitřního já, lekání se a útěky, nevyrovnanost .

Např.XLVIII. Anywhere out of the world - "Tento život je nemocnicí, v níž každý nemocný touží změnit lůžko."

Svou trefností zaujímají především kratší básně ke konci knihy, např. Zrcadlo, Okna, které přesně vystihují, jednoduchost, logiku či absoruditu daných témat.

Naopak delší útvary lépe zachycují detaily povah hrdinů, absolutních, daných pravd, reálií - Portréty milenek, Heroická smrt.

Dílo, ve kterém je cítit autorův osud jistě bylo ve své době neobvyklé, ne-li opovrhované a nepochopené. Právě v tom tkví krása toho, že dnes je naše generace z života prokletých básníků nadšena. Částečně litujeme toho, že jsme nemůžeme naplno pochopit jejich úděl. Každý z nás si z tohoto díla musí něco odnést. Ať už inspiraci, nebo špatný pocit z ponurých, avšak reálných myšlenek, které Baudelaire zpracovával.

Zpět na hlavní stránku