Paul Verlaine - Slova na strunách

Mladá fronta - Klub přátel poezie 1998/99; překlad Zdenka Bergová, Karel Čapek, Vladimír Holan, František Hrubín, Hanuš Jelínek, Petr Kopta, Jaroslav Seifert, Vladimír Vodehnal, Jaroslav Vrchlický; uspořádal Petr Kopta a Jan Vladislav

"Sokratská hlava s nadměrným vypouklým čelem, pod protáhlým obočím snivé a zvířecky chtivé oči, dobromyslná drsná loutna k pohybům, které ani v slabosti a bídě nepostrádají ušlechtilosti a prostoty: náleží muži, který se v každém pozdvižení chvěje a v každém hříchu hoří..." (Stefan George)

Takový byl Verlaine, neboli jeden z absolutních. A takové byly i jeho verše, plné rozporů, hledání a nacházení. Oproti ostatním prokletým básníkům, můžeme v jeho slovech proplouvat celkem snadno. Pravda, Verlaine měl také jako jediný z nich pořádné zázemí, z kterého se mohl snadno odrážet a do kterého se mu tak těžce padalo, jak je známo z jeho tvorby, ve které se reflektuje jeho sinusoidický život. Soubor básní Slova na strunách nám umožňuje bližší nahlédnutí do jeho života, neboť obsahuje šest jeho sbírek a také jeho korespondenci.

Nejen to je výhodou celé sbírky. Ta je totiž jakousi kronikou Verlainova života. Naleznete zde mnohé karikatury a fotografie, ať už Verlainovy či jeho okolí. Vše dokresluje úvodní esej Verlainův životopisný přehled, zpracován Janem Vladislavem. Nechybí tedy nic k tomu poznat tohoto básníka téměř dokonale.

Vše v této knize nese stejnou důležitost. Já bych se ovšem velmi ráda zastavila u korespondence, protože právě ta dokáže člověka odhalit až k morku kostí. Nejinak tomu je u Paula Verlaina. Značnou část kupodivu netvoří dopisy Rimbaudovi, ale příteli Edmondu Lapelletierovi. Právě v nich Verlaine jen potvrzuje svou nestálost a snad i nepochopení života samotného. Jeho neustále výboje jej pomalu ničí, a on se nechává svádět. S radostí. Sní o čemsi, snad o klidném vztahu, a nehraje roli kdo bude tím druhým, partnerem. Také dělá mnoho chyb a tak se můžete dozvědět mnoho pikantností například od soudu, či ze zápisků jeho ženy Mathildy. Podobné jako korespondence je jeho dílo Zpověď. Je prokládáno knihou, stejně jako již zmíněné dopisy, a tak si ji v žádném případě nepřečtete celou, což je trochu škoda. Název Zpověď už mluví za vše.

Ale teď již konečně k samotné poezii. Máte možnost přečíst si 6 sbírek: Saturnské básně, Galantní slavnost, Dobrá píseň, Romance beze slov, Moudrost, Poslední básně. Pokud Verlaina už znáte, nic vás samozřejmě nepřekvapí. Naleznete zde nádhernou symbolistickou poezii, i milovníci dekadence si přijdou na své. Zkrátka, pokud čtete celou tuto knihu, každý její řádek a hlavně pozorně, vše vám do sebe zapadá jako Rubikova kostka.

Nenáleží mi hodnotit Verlainův život, jeho chyby či úspěchy. To můžete ostatně zkusit sami, pokud si sednete do křesla s touto knihou. Pokud si ale chcete užít krásu Verlainovi poezie, pokud se chcete zaposlouchat do jeho zpěvných melodií, do slov, která hřejí a píchají do zad zároveň, tuto sbírku raději neotevírejte. Ne, není špatná. Je to však spíše jakási biografie, více, než poezie. Pravda je, že Verlaine byl a pravděpodobně navždy zůstane jakýmsi jejím ztělesněním. Žil jí, dýchal jí, zemřel s ní. Tento soubor vám jistě pomůže při nějakém referátu, či podobné práci, ale řekla bych, že zcela určitě s ní nezažijete krásné poetické chvilky. Působí příliš rušivě, což způsobuje její přeplněnost. Ani ta by nemusela být na škodu, kdyby však byla přeplněna alespoň stejným žánrem. Ale životopis, poezie, próza, korespondence, fotografie, kresby, to už je opravdu moc. A všeho moc škodí, což bohužel platí i u této knihy. A proto, pokud chcete zažít příjemné chvilky, pokud se chcete nechat hladit slovy a unášet se v jejich bezchybném rytmu, otevřete raději prostinkou sbírečku Romance beze slov. Zato pokud hledáte Verlainovu podobiznu, důležitá data a fakta či nějaké drby o něm, tato kniha je pro vás tou pravou.

Erika Šídová

Zpět na hlavní stránku