Jerry Hopkins, Daniel Sugerman - Nikdo to tu nepřežije

Jerry Hopkins, Daniel Sugerman; No one here gets out alive; překlad Vojtěch Lindaur; nakladatelství MAŤA; vydání druhé; 2001

Na recenzi obvykle bývá nejtěžší napsat první větu, protože ta obvykle určuje směr, kterým se recenzista i čtenáři ubírají. S knihou o THE DOORS a její stále živé legendě Jimu Morrisonovi jsem měla "menší problém". Ale čím více jsem knihu pročítala, tím menší se zdánlivý blok zdál. Tou směrodatnou větou tedy je: tato kniha vás stoprocentně zaujme.

Ono však není jednoduché tuto knihu objektivně ohodnotit, jste li vášnivý posluchač této slavné kapely, či obdivovatel Morrisonovy poesie a osobnosti. Autoři knihy měli snahu více či méně (ne)zaujatě zrekapitulovat historii kapely a především zpěvákův životní vývoj od ranného dětství po neobjasněnou smrt. Zda jsou uvedené fakty pravdivé, či nikoli ponechejme stranou. Důležité je, že v knize najdete od všeho trochu - od příběhů a důležitých životních zlomů, doprovázejících vydávaná alba, přes "rozbory" textů a vystoupení po fotografie a kompletní diskografii. Máte možnost "seznámit se" s několika ženami, které prošly Morrisonovým životem, či pochopit jeho alkoholické úlety.

Nad celistvostí knihy je ale možno velice polemizovat. Pravda je, že obsahuje mnoho různých pikantností, ale i známých faktů. Přesto ve mně však vzbudila nemálo rozpaků. V první chvíli jsem její nedostatky nedokázala pojmenovat. Abych byla upřímná, pomohlo mi trochu vína a neustálé poslouchání doorsovských songů. Při tom člověk ledacos pochopí: 1) se lépe vcítí do atmosféry dané doby, potažmo do hlavních protagonistů 2) máte možnost vnímat všemi smysly, což u takové biografie nikdy není na škodu 3) máte snahu pochopit autory, což bylo v mém případě zásadní.

Ano, teprve při poslechu doorsovské hudby jsem si toto uvědomila. Vše podstatné pro pochopení tónu knihy se dozvíte již v předmluvě - autoři totiž považují Morrisona za Boha. Proč ne, není na tom nic špatného, nemělo by se to však odrážet v obsahu díla, což se zde úplně nepovedlo. Jak to u knih podobného typu bývá, začínáte se ztrácet. Nemáte tušení, v jakém roce se dané epizody odehrávají, kdo je kdo, o rozdělení knihy nemluvě.

Dalším velkým úskalím je překlad. Kniha působí necelistvě, jako by nedodělaně. Něco jí zkrátka chybí, ve smyslu určitých literárních hodnot a jazyka českého. Lidově řečeno, je nemastná neslaná. Zda je ale nesmyslné dělení, neujasněné přímé řeči a podobně chyba překladatelova či autorova se můžeme jen domnívat. Celkově toto hledisko působí spíše amatérsky.

Na druhou stranu se jistým poutačem stávají již zmíněné fotografie. Morrisonova tvář, byť jen na obrázcích nikdy nezklame.

A tak tedy pokud se chcete dozvědět něco zajímavého z pohledu ortodoxních fanoušků THE DOORS nebo spíše Jima Morrisona, knihu si rozhodně přečtěte. Netvrdím, že je špatná, to v žádném případě. Rozhodně ji ale nemůžete brát naprosto vážně. Je tu ale riziko, že vás může zaujmout svou necelistvostí, jak se to bohužel stalo mně - nebo vás naopak nadchne. Jedna rada na závěr - pokud budete cítit, že vás kniha drží na vysoké úrovni rozpaků, pusťte si THE DOORS a dejte si dvojku vína. Ne, nenabádám vás k alkoholismu, ale uvědomte si, že kniha vypráví o událostech z přelomu šedesátých a sedmdesátých let a Americe, o době hipies - vždyť možná sami autoři psali knihu pod vlivem čehosi, stejně jako THE DOORS svou hudbu...

Erika Šídová

Zpět na hlavní stránku