Karel Hynek Mácha - Máj

Máchovo vrcholné dílo vychází roku 1836, v roce autorova úmrtí.

Lyricko-epická báseň, silně podmaněna přírodou a jejími taji, stejně jako taji lidského osudu a lidské duše, je složena z předzpěvu, dvou intermezz a čtyř dějství.

Jeho motto: "Dalekáť cesta má! Marné volání!" skvěle vystihuje Máchův postoj k životu (touha po svobodě, lásce, míru a pochyby, zda je toho možné dosáhnout). Tyto hluboké rozpory jsou zcela typické pro Máchovo dílo a lze se domnívat, že provázely celý jeho život.

Děj celého příběhu je pouze nastíněn. Odehrává se v náznacích, jejichž hlavním vodítkem jsou reflexivní autorovy úvahy. Vzorovým příkladem již zmíněných protikladů je divoká jarní (májová) příroda, ve které kvítí nabývá své krásy a celkově vše vypadá velmi spokojeně a šťastně - v kontrastu s tragikou osudu mladých lidí - vraždy, zrady, zhrzení. Právě nádhera přírody je jedním z hlavním motivů prvního zpěvu, kdy Jarmila čeká na svého milého Viléma ("strašný lesů pán"). Místo něj ale přichází pouze zpráva o tom, že druhého dne čeká Viléma smrt. Zabil totiž svůdce své milé - vlastního otce.

Vilémovy myšlenkové procesy čtenáře provází zpěvem druhým. Těžkost okamžiku jej zasahuje a vrací se i vzpomínky z dětství - kdy ho otec z domu vyhnal a po mnoha letech svedl jeho milenku. Vilém nevěří na posmrtný život, chce spravedlivý trest a nyní on sám bude sťat.

Následuje působivé první intermezzo, ve kterém se sbor duchů s přírodou připravují na příchod nového druha. Třetí zpěv druhé intermezzo přinášejí tragický a nespravedlivý okamžik pro romantickou literaturu tak typický. Osud hlavního hrdiny se tak ztotožňuje s osudem básníkovým a přináší strach ze života a představy nicoty. Stejně tak jsou v díle patrné i marné vzpoury proti společnosti, i sebe samému.

Právě vstup Máchy do děje pokládá jakousi otázku. Je možné, že tímto ztotožněním se s hrdiny tragické události se básník dopracoval k jakémusi smíření se skutečnostmi - přijal to, že láska může existovat, ale, že je velice pomíjivá, nestálá a křehká.

Mácha se tímto romantickým dílem navždy zapsal do českých dějin literatury. Jeho Máj nese nesmrtelnou hloubku, nadčasovost, ve čtenáři i dnes vyvolává pocit stísněnosti či krásy, nutí ho přemýšlet nad sebou samým, okolním světem, nad mezilidskými vztahy. Tyto pocity v nás umocňuje právě Máchovo mistrovství v rytmu básně, romantických metafor, eufonií. Proto je zajímavé, že Máj Máchova generace odsoudila. Tuto kritiku však vynahradila pozdější generace májovců, díky níž se lyricko-epická skladba Máj stala základním dílem české novodobé poezie.

Zpět na hlavní stránku