Hugo von Hofmannsthal

(1874 Vídeň - 1929 Rodaun u Vídně)

Byl to rakouský lyrik, prozaik, dramatik a esejista, který svá díla uveřejňoval i pod pseudonymem Loris a Theophil Morreu. Náležel k okruhu básníka Stefana Georgeho (1868 - 1933, představitel německého symbolismu), se kterým vedl dialog o odlišnostech Německa a ostatních německy mluvících zemí. Později bylo jejich přátelství ukončeno.

Své první básně zveřejnil již jako šestnáctiletý. Celé dílo tohoto období balo silně ovlivněno symbolismem. To se týká především lyrických veršovaných dramat "Včera" (Gestern, 1891), "Smrt Tizianova" (Der Tod des Tizian, 1892) a vrcholného díla tohoto období - dramata " Blázen a smrt" (Der Tor und der Tod, 1894) V něm jeho hlavní hrdina, blázen Claudio, promarní svůj život, před jehož skutečností (opravdovostí) uniká do estetických požitků. Teprve ve chvíli své smrti poznává, že svůj život vlastně ztratil.

Obratem v H. tvorbě je "Dopis lorda Chandose Francisi Baconovi" ( Brief des Lord Chandas an Francis Bacon, 1902). Zde vysvětluje své názory na rozdíl mezi svými činy a svým dílem. Tuto rozpolcenost se snaží přemoci.

Jeho pozdější tvorba je spojena s dramatem. Snaží se o obnovení antické tragédie, využívá středověké, barokní tradice. Velký úspěch zaznamenala např. tragédie "Elektra" (Elektra, 1904). Ta zaujala hudebního skladatele Johanna Strausse natolik, že nabídl H. spolupráci. Z tétojejich vzájemné spolupráce vzniká kromě opery Elektra například i velmi oblíbená opera "Růžový kavalír" (RosenKavalier, 1910).

K posledním Hofmannsthalovým dilům patří "Věž" (Der Thurn. 1927). Ta je obrazem H. antirevolučního konzervatismu.

M.B.

Zpět na hlavní stránku