Jack Kerouac

(12.3.1922 Lowell - 21.10.1968)

Jack Kerouac se narodil 12.3.1922 jako třetí dítě Lea a Gabrielly Kerouacových. Měl dva sourozence, bratra Gerarda a sestru Caroline. Jeho žodina žila v ulici Lupine Road, číslo domu 19, v Lowellu ve státě Massachusetts. 19.3. byl v kostele sv. Ludvíka pokřtěn jako Jean Louis a začalo se mu říkat Ti Jean, Malý Jan.

Leo a Gabrielle Keruacovi byli francouzští Kanaďané a už v dětském věku odešli do států. Jack se do pěti let svého života nenaučil mluvit jinak než francouzsky a i později měl s angličtinou potíže, pokud někdo mluvil rychle. Od tlého věku si uvědomoval, že je cizincem ve vlastní otčině, a téma odcizení a hledání pravého domova se promítlo i do jeho tvorby. V roce 1926, když rodina bydlela v Beaulieu Street č. 34, Jackovi zemřel bratr na revmatickou horečku. Smrt Gerarda na Jacka silně dolehla, protože oba bratři spolu trávili hodně času. Gerard byl často nemocný, proto musel zůstávat doma a Jack tak byl vlastně neustále v jeho blízkosti. V jeho podvědomí se stal Gerard takřka svatým dítětem, spojoval s ním pobuzení svého zájmu o duchovní život. Možná i proto, že Gabrielle Gerarda hodně idealizovala, stal se bratr Jackovi ideálem, podle kterého pak poměřoval vlastní život. Po bratrově smrti se Jack začal bát tmy a stínů, vyzvídal, jak se lze dostat do nebe a sejít se s bratrem. Po určitou dobu přemýšlel o tom, že se Gerard, podobně jako Kristus, vrátí vzkříšený a všemocný. Jackův strach z náhlé životn destrukce umocnil několik let nato pohled na pána, který při procházce na mostě dostal náhlý srdeční záchvat.

Jack začal chodit do školy sv. Ludvíka Francouzského a potom do školy sv. Josefa. Jako dítě byl velmi citlivý, uzavřený a plachý. První změny nastaly po řestěhování do Phoebe Avenue č. 16 v městském obvodě Pawtucketville. Jeho otec začal mít zdravotní problémy částečně způsobené pitím. Zároveň v rodině panovala napjat atmosféra kvůli skromným penězům, které přinášel. Díky tomu žila rodina v nedostatku. Jack se s napjatým ovzduším vyrovnával tím, že si vytvořil vnitřní svět, který dokonale ovládal. trávil dlouhé hodiny ve sv ložnici, pořádal závody pro hračky, informoval o nich ve svých novinách, sepisoval zprávy a kreslil obrázkové seriály. Po přestěhovní do Pawtucketville musel přejít do nové školy, do Junior High School, kde byla poprvé vyučovacím jazykem angličtina. K tomuto období dětství se později nejčastěji vracel, seznámil se s mnoha novými přáteli a četl první anglické sešity - Zelený sršeň, Operátor 5, Detektiv Fantom a Stín. Jack si začal vymýšlet vlastní příběhy, s kamarády chodil do ulic a častnil se her se zločineckými náměty. Později se začal považovat za střední postavu soukromého, neveřejného dramatu. V této době se projevil i jeho spisovatelský talent - byl v sedmé třídě, když napsal školní slohovou práci, která se jmenovala Irský četník na obchůzce. Tato práce byla tak dobrá, že se jeho učitelka zdráhala uvěřit, že ji neopsal.O rozvoj jeho nadání se v osmé třídě zasloužila slečna Mansfieldová, školní knihovnice, která vedla doma zájmový literární kroužek.

Roku 1936 odešel Jack na lowellskou High School, kde si získal uznání jako výborný sportovec. Téhož roku se ale Merrimack vylil z břehů, zatopil část Lowellu a voda poškodila tiskárnu pana Kerouaca. Podnik nebyl pojištěný, takže jej pan Kerouac musel odevzdat do konkurzu, aby mohl splácet dluhy. V tomto období Jack často četl a začal se zajímat o novinařinu a jazz. V posledním ročníku lowellské střední školy se seznámil s Mary Carneyovou, mladou Irkou, se kterou pak navázal intenzivní vztah, o němž ale oba věděli, že je odsouzen k zániku, protože oba měli odlišné životní plány. Mary se chtěla usadit a mít děti, Jack toužil po odchodu do New Yorku a spisovatelské dráze. Možná i roto chodil Jack v té době i s Peggy Coffeyovou, spolužačkou z High School. Roku 1939 uskutečnil rozhodnutí odejít. všimli si ho trenéři fotbalových mužstev z Boston College a z Kolumbijské university a od obou škol dostal nabídku ke studiu. Otec chtěl, aby šel do Bostonu, protože firma, pro kterou pracoval vydávala veškeré tiskoviny pro boston Colledge a on dostal výhružku, že v případě synova nesouhlasu přijde o práci. Matka si ale přála, aby šel na Kolumbijskou universitu, což se i stalo, protože Jack se chopil příležitosti odejít do New Yorku. Ihned po přijetí tamní nabídky přišel jeho otec o práci. Jack odjel z Lowellu se smíšenými pocity.

Aby byl přijat na Kolumbijskou universitu, musel absolvovat roční přípravný kurz na přidružené vzdělávací instituci Horace Mann Chool for Boys. tato škola patřila mezi nejlepší newyorské soukromé vzdělávací ústavy. studenti školy většinou pocházeli ze zámožných židovských rodin.

22.9.1939 se Jack poprvé vydal na cestu do nové školy. V pvní den ho uchvátil hypnotizující ruch New Yorku, vše, co dosud znal jen z novin a filmů. U Horace Manna byl známý jako vetřelec (tak se přezdívalo chlapcům, které si škola držela ředevším ro posílení fotbalového týmu), brzy ale prokázal, že není pouze sportovcem. Ve školní ročence stálo, že "u Jacka se snoubí síla svalů se silou intelektu." Získal si takovou pověst se svými eseji, že si ho studenti za úplatu najímali, aby za ně psal písemné práce, kompozice a referáty. Měl dobré hodnocení: jazyk anglický 90 bodů ze sta možných, jazyk francouzský 87, algebra 85, geometrie 79 a přírodní vědy 77. Ve sportu podával výborné výkony.

Ačkoli se pohyboval především mezi sportovci, nestranil se ani jiné společnosti. Navštěvoval své vrstevníky a chodil na večírky, které pořádali. Tehdy začal kouřit marihuanu a přišel o panictví (s prostitutkou v prosinci 1939). Spolu s třemi dalšími chlapci fandil černošské jazzové hudbě a napsal pro školní časopis několik článků a rozhovorů s hudebníky. V této době mu vyšly i dvě povídky - Bratři a Štědrý večer.

Po ukončení kurzu v červenci 1940 se Jack vrátil do Lowellu a obnovil přátelství se Sebastianem Sampasem, se kterým mohl mluvit o knihách a zkoumat hodnoty jako jsou pravda a krása. Sebastianovým prostřednictvím se seznámil s novou společností lowellských mládenců, kteří vesměs dosáhli značných životních úspěchů. V září 1940 se Jack vrátil do New Yorku a zapsal se na Kolumbijskou univerzitu. Protože byl přijat na základě sportovního stipendia, měl mimo studium také tréninkové povinnosti v mužstvu amerického fotbalu. Jeho pozoruhodný výkon v prvním zápasu mu zajistil místo v základní sestavě pro příští zápas. V tomto zápase ale musel opustit hřiště se zraněním - zlomeninou holenní kosti. Tento úraz se stal začátkem konce jeho fotbalové kariéry, dal mu také ale čas na četbu, filmy a dramata. Viděl Saroyanovu hru Mé srdce v horách, poslouchal desky Franka Sinatry, četl romány Thomase Wolfa. Wolfovy popisy podstatně obohatily Jackovu obrazotvornost, také jej podnítily ke zpřetrhání pout konvenčního amerického života. Dříve počítal s tím, že se z něj stane typický usedlý otec rodiny, teď převážila touha poznatkontinent, získat znalosti, zkušenosti a porozumění.

Studium druhého ročníku zahájil v září 1941. Několikrát se nepohodl s trenérem Lou Littlem, protože se dmníval, že na jeho úkor upřednostňuje méně talentované hráče. V tomto období podnikl akci, kterou později označil jeko "noc Thomase Wolfa" - odjel do Washingtonu, na noc si pronajl pokoj a napsal o své samotě a smutku dopis Sebastianovi. Hned druhý den odjel za rodiči, kteří se zatím přestěhovali do West Haven ve státě Connecticut. rozhodl se zanechat školy. Rodiče to natolik rozčílilo, že Jack hned zase odjel. Jel za přítelem do nedalekého Hartfordu, kde přijal práci v autoservisu, našel si levné ubytování a po večerech psal povídky. V lednu 1942 se rodiče vrátili do Lovellu a jack nastoupil na místo sportovního reportéra v regionálním periodiku Lowell Sun. Pracoval tam ale jen dva měsíce, pak nepřišel na dohodnutou schůzku, odjel do Washingtonu a pracoval jako stavební dělník, prodavač v bufetu. nechal se okouzlovat hudbou, byl na koncertu Franka Sinatry i dalších. Začal se chovat promiskuitně. Nakonec se rozhodl vrátit do Lowellu a přihlásit se k námořnictvu. Byl přijat, složil přísahu - a místo čekání na povolávací rozkaz se přihlásil k obchodnímu loďstvu a nastoupil jako umývač nádobí na loď S.S. Dorchester, se kterou doplul navzdory útokům německých ponorek do Grónska a nazpátek. V říjnu 1942 vystoupil v Bostonu, vrátil se do New Yorku a chtěl dokončit studium. V této době trávil hodně času v klubech, mezi prostitutkami a u drog. Vyzkoušel i homosexualitu. Jeho přítel ho seznámil s dívkou jménem Frankie Edith Parkerová, se kterou pak Jack začal chodit.

V prosinci 1942, po dalším sporu s trenérem, se vrátil domů, pracoval na parkovišti a po večerech psal. Spolu se Sammy Sampasem rozvíjel představy o nemarxistické kolektivní společnosti, přičemž ale sovětský komunismus odmítal. V březnu 1943 obdržel rozkaz, ve výcvikovém středisku ale měl problémy podrobovat se rozkazům. Poté, co jednou při výcviku odložil zbraň a odešel do knihovny, byl poslán na psychiatrické vyšetření a následně propuštěn. Nastoupil tedy službu u obchodního loďstva. Po návratu do newyorského přístavu v říjnu 1943 ihned odjel k bytu Edith Parkerové, která bydlela s kamarádkou Joan Vollmer Adamsovou, studentkou, jejíž muž bojoval na frontě.

Mezi lety 1943 a 1945 se byt Edith Parkerové stal útočištěm začínající beat generation. Jack začal žít s Edith, přičemž si oba neodpustili příležitostné milostné aférky. Oba zbožňovali jazz a často jezdili na koncerty. Postupně se seznámili s Lucienem Carrem, Allenem Ginsbergem a Williamem Sewardem Burroughsem. Postupně začali formulovat teze charakterizující pozdější Beat generation. Jack a Ginsberg s stali oddanými učedníky zkušenějšího Ginsberga, četli i jím doporučené knihy. V létě roku 1944 začal mít Carr problémy se svým dřívějším učitelem Kammererem, který (byl homosexuál) už nedokázal svou vášeň k němu ovládnout. 13. 8. se pokusil Carra znásilnit, ten ale v sebeobraně vytáhl nůž Kamerera zabil. V panice pak jeho tělo shodil do řeky. Jack a Burroughs mu pomohli vyhodit zbraň, tři dny poté se ale Carr šel přihlásit. Okamžitě byl poslán do vazby a Jack a Burroughs byli hnáni k zodpovědnosti, protože věděli o zločinu a neohlásili jej. Jackovi rodiče mu odmítli dát peníze na zaplacení kauce, aby se dostal z vazby, ale rodina Edith mu peníze dala, pod podmínkou, že si Jack Edith vezme. 22.8.1944 byl Jack odveden z vězení na radnici. Po svatbě byla kauce zaplacena a Jack odjel k Edith a její rodině do Grosse Pointe v Michiganu. Tamní život jej ale nudil a navíc se po prodělání příušnic s komplikacemi na varlatech začal obávat neplodnosti, takže jakmile v místní továrně vydělal dost peněz na vrácení kauce, odjel zpět do New Yorku. chvíli to vypadalo, že účelové manželství je u konce, pak ale pozval Edith do newyorského bytu, kerý najala Joan Adamsová a kde se stará parta postupně shromáždila. Postupně získávali zkušenosti s dalšími drogami. Od narkomana Herberta Huncka Jack poprvé slyšel výraz "beat", a to ve smyslu zmožený, vyčerpaný.

V roce 1944 se Jackova stará lásky Mary Carneyová vdala za Raymonda Baxtera, který byl krátce nato odvelen do Británie, odkud se vrátil až roku 1946. Jack nadále Mary navštěvoval. 23.9.1945 Mary porodila dceru Judy, říkalo se, že jejím otcem je Jack, což ale ani Mary, ani Jack nikdy nepotvrdili ani nevyvrátili. Koncem roku 1946 Jack cítil nevyhnutelnost změny svého životního stylu. Po 3 - 4 letech se z Jacka, silného mladého sportovce, stal oteklý a zadýchaný narkoman. Chmurné pocity ještě zesílily, když Jack viděl umírat otce na rakovinu sleziny. Poslední otcova slova zněla: "Starej se o maminku." Povzbuzení našel Jack v práci na novém románě Maloměsto a velkoměsto.

V prosinci 1946 do New Yorku přijel Neal Cassady s manželkou. Jack později jeho příjezd ztotožnil se začátkem "období života na cestě". Následujících deset let cestoval od pobřeží k pobřeží, hnán nudou a zvědavostí. V létě roku 1947 zůstal Jack v New Yorku sám. Přátelé odcestovali a Jack začal sám nahlížet do map, chtěl je jet navštívit. První pokus o cestování stopem ztroskotal v průtrži mračen, ale podruhé si už plně užíval vandrácký život. Poprvé viděl krajinu, o které zatím jen četl nebo slyšel. Průběžně si zapisoval zážitky do notýsků, věděl, že je jednou použije jako východisko umělecké práce. Setkání s přáteli jej trochu zklamalo - ostatní se o něj nestarali, ani netušili,kde je mu konec. Po čase se Jack vydal do San Franciska. Nikde nezůstával dlouho, prožíval chvilkové milostné vztahy a psal. Líbila se mu Nealova teorie, že je třeba zbavit se pravidel, egocentrického stylu, dlouhých slov i vedlejších vět a uvolnit průchod čistě pocitové komunikaci. Po dokončení Maloměsta a velkoměsta doufal v jeho vydání. Zatím chodil do školy a psal. Za peníze, které za knihu dostane, chtěl koupit ranč a žít v kruhu rodiny a přátel. Zatím ale žil u matky, která musela pracovat v obuvnickém závodě, aby měl co jíst. Jeho život nabral dřívějších obrátek poté, co do města přijeli Burroughs a Ginsberg. Začal znovu cestovat, sešel se s Nealem, zůstali tři týdny v New Yorku a 19.1. 1949 vyjeli zpět do Kalifornie. Aby měli peníze na benzin do Nealova auta, žebrali, kradli jídlo a brali stopaře. Zamířili na jih. Jack tam strávil dva dny v hotelové posteli s Neilovou exmanželkou LuAnne, zatímci Neal, který je nechal samotné a bez peněz, byl s manželkou. Po dvou dnech se Jack přestěhoval k Nealovi. Brzo opět odjel a po návratu do New Yorku se dozvěděl, že nakladatelství Roberta Girouxe vydá jeho Maloměsto a velkoměsto. Zálohu ve výši tisíc dolarů měl dostávat v měsíčních splátkách. Po čase se opět sešel s Nealem, odjeli do Chicaga a Jack se znovu sešel s Edith. Pomýšleli na obnovení vztahu, nakonec se ale dohodli na zákonném rozvodu.

Román Maloměsto a velkoměsto vyšel 2.3.1950 a měl dobré recenze v prestižních denících. Po deseti letech se z Jacka stal skutečný literát. Navzdory příznivé odezvě tisku se ale kniha po pár týdnech přstala prodávat a Jack byl ještě rád za smluvenou zálohu. Znovu s Nealem vyrazil na cesty, tentokrát do Mexika. Mexiko je oba fascinovalo, pro beatníky bylo v té době rájem. Koncem července stopem odcestoval do New Yorku pracovat na dalších kapitolách Na cestě. Na počátku podzimu poznal Joan Havertyovou. Přesně 14 dní poté se vzali, i když vlastně nevěděli proč. Joan pracovala, Jack psal. Aby nepřerušoval plynulý tok myšlenek, začal psát na čtyřmetrové role kreslicího papíru. Román Na cestě čerpá z jeho zážitků a obsahuje minimum smyšlených situací. Dokončení revidované podoby Na cestě se časově krylo s rozpadem Jackova druhého manželství. Neshody začaly tím, že Jack trávil noci u Carra a vyvrcholily tím, že našel Joan v náruči jiného. Když Joan Jackovi oznámila, že je těhotná, odmítl ji s tím, že dítě není jeho. V prosinci 1951 znovu odcestoval na Západ. Zabydlel se u Cassadyových a přijal práci brzdaře u Jižní pacifické dráhy. Mezi ním a Nealovou ženou Carolin začaly přeskakovat jiskry. Neal Jacka vyzval, ať se s Carolin vyspí, ale ani Jack, ani Carolin to nepovažovali za správné. Když ale Neal nepřestal tvrdit, že by mu to nevadilo, Carolin se rozlobila a Jacka svedla. Neal se jí ani Jacka nikdy na nic nezeptal. Léto roku 1952 strávil Jack v Mexiku s Burroughsem. Koncem června odjel. Nakladatelství odmítala jeho Na cestě a navíc se na něj v kanceláři nakladatelství vyptávali advokáti jeho manželky. Znovu odcestoval a vzal práci u dráhy. To ho ale nebavilo, dlouho v práci nevydržel. Po krátkém mezidobí stráveném cestováním se vrátil do Kalifornie a znovu nastoupil u dráhy. Časem se mu povedlo získat práci na moři, ale v Alabamě ho nadřízení našli opilého s prostitutkou, místo aby roznášel jídlo, a vyhodili ho. Léto roku 1953 trávil v Greenwich Village, kde prožil vztah s Alene Leeovou, která se stala inspirací pro hlavní hrdinku jeho Podzemníků. V roce 1953 se také začal zajímat o budhismus. Když se v roce 1954 vrátil do Kalifornie, začal se systematicky probírat budhistickou prózou a dělal si výpisky. V padesátých letech se budhismu věnoval velmi vážně. cestoval a psal, ale v rámci nácviku odříkání světských potěšení se vyhýbal prostitutkám. To už neplatilo o drogách. V té době Ginsberg napsal Kvílení. Jeden výtisk ihned poslal Jackovi, který zprvu neprojevoval velké nadšení, ale po vystoupení autorského čtení Ginsbergovi řekl, že tahle jediná báseň ho proslaví v San Francisku. Nastávalo nejreligioznější období Jackova života. Začátkem nového roku napsal 4 dopisy na správu úřadu státu Washington se žádostí o práci požárního inspektora v některém ze státních lesů. Doufal, že o samotě v lese bude moci studovat, psát a meditovat v dokonalém klidu.

Zaměstnání získal v oblati Desolation Peak v nejsevernější části státu Washington. Na místo očekávaných vizí a zjevení ale zažíval nudu a osamělost uprostřed okolní prázdnoty. Myšlenkami se začal vracet do Lowellu za Mary Carneyovou a k životu, který by býval vedl, kdyby se nevydal na cesty. Po 63 dnech na Desolation Peak odcestoval do San Franciska, kde zjistil, že sdělovací prostředky se honí za zprávami o beat generation. Jack se doslechl, že nakladatelství Viking slíbilo vydání Na cestě v nadcházejícím roce. Koncem září se Jack vrátil do Mexika, na místo zdrženlivého buddhisty začal být opět katolíkem v neustálém kolotoči hříchů a pokání. Vyhledával mladistvé prostitutky a nebránil se homosexuálním orgiím pořádaným Ginsbergem a Orlovskym. Ve věku 34 let se Jack ocitl před branami úspěchu a zároveň na počátku osobního i uměleckého pádu. Nezřízeně pil, neplnil sliby a způsoboval trapné scény. Vyvolával rvačky a bezdůvodně osočoval lidi. Přátelé o něm říkali, že na něm byla viditelná fyzická zchátralost a přešel k nebývale obhroublému vystupování. V únoru 1957 po definitivním podpisu smlouvy s nakladatelstvím Viking odjel Jack lodí do Tangeru v Maroku, kde tehdy pobýval Burroughs. Jack chtěl v severní Africe strávit zimu a v létě procestovat Evropu. Brzy mu ale začalo vadit špatné jídlo, nekvalitní opium a vysoké ceny nevěstek. Jack se vyhýbal publicitě jak jen mohl a nesnažil se být pro média zajímavý. Většinu publicity tudíž sklízel Ginsberg a další. Pátého dubna 1957 se Jack přeplavil do Evropy do Marseille. Koncem dubna se vrátil do Ameriky a s matkou odjel do Californie. Původně se tam chtěl usadit natrvalo, ale po 2 měsících už znovu odjel na východ. Koupil si s matkou stavení na Floridě, kde ji opustil, a odjel do Mexika. Do New Yorku se vrátil v době vydání Na cestě, jeho současná milenka Joyce Glassmanová byla nadšená recenzí, která přirovnává Jackovu práci pro beat generation k Hemingwayově práci pro ztracenou generaci. Jack byl ale spíše nejistý. Příštího rána ho vzbudil telefon, byl slavný. Po příštích pět neděl si užíval života prominentní osoby. Pil, chodil po večírcích, vybíral si holky. Byl si vědom, že pro většinu veřejnosti má pověst nenapravitelného hříšníka, tuto roli ale nechtěl hrát. Na otázku "co vlastně hledá?" odpověděl: "Čekám, až mi Bůh ukáže tvář." Po zbytek roku 1957 se toulal New Yorkem, psal a účastnil se čtení poezie. Upjal se k myšlence navrácení básnictví mezi dramatická umění. Neměl ale dost odvahy, aby se sám postavil na jeviště. Týdenní pásmo vystoupení ve Village Vanguard vydržel jen proto, že neustále pil. Při vystoupeních ho doprovázel na klavír Steve Allen. Po jednom představení mu zástupce gramofonové firmy Dot Records navrhl, aby vystoupení nahrál na desku. Nápad se Jackovi líbil a tak v březnu 1958 natočil Poezii pro beat generation. Podzemníkům vyšlým v únoru 1958 se dostalo sžíravé kritiky. Jackovi to vyrazilo dech.

Beatnické třeštění přineslo Jackovi mnoho nechtěné pozornosti. Neuměl nakládat se slávou, ale na druhé straně mu kritika podkopávala sebedůvěru. Nedokázal to zvládat jinak než s pomocí alkoholu. Psaní mu činilo obtíže. Poprvé v životě měl peníze. Odstěhoval se s Gabrielle do dřevěného domku v Northportu na Long Islandu a tam pečoval o zahrádku, sledoval televizi a užíval si soužití matky se synem. Z úkrytu nevykročil až do října 1958, kdy se začal scházet s mladou ovdovělou umělkyní Dody Mullerovou. V listopadu se zúčastnil unikátní veřejné debaty na téma "existuje beat generation?". V opilosti se mu povedlo pouze pohanit ostatní diskutéry a pronést předem sepsanou řeč, která pozděj vyšla tiskem pod titulem Blažení: počátky beatnické generace. Následující rok trávil z velké části v northportském domě. Napsal několik básní a snažil se rozmlouvat o hodnotách katolicismu. Roku 1960 se následkem nekontrolovaného zhoršily Jackovy fyzické i duševní potíže. V dubnu si zranil loket při pádu na Penn Station a v květnu utrpěl vážné poranění hlavy. Přijal tedy nabídku Ferlinghettiho, aby přijel do Californie, kde v jeho chatě mohl dokončit svou Knihu snů. Jack nabídku přijal pod podmínkou, že se o jeho příjezdu nikdo nedoví. Ihned po příjezdu se ale opil v baru, takže se všichni dozvěděli o jeho přítomnosti. Prvních 14 dní v odloučení nebylo nepříjemných, brzy se ale začal nudit, cítil se sám. Pokusil se odjet stopem do San Franciska, vztah američanů ke stopařům se ale změnil natolik, že nakonec musel jet autobusem. To bylo naposledy, kdy Jack Kerouac stopoval. Do chaty se pak vrátil v doprovodu Ferlinghettiho, Whalena a Welcha. Přidal se i Neal s Carolyn a dětmi a Michael McClure s manželkou Joannou. Den poté ale Jacka postihl nával blouznění, důsledek pokročilého alkoholismu. Neal s Carolyn odvezli Jacka do Los Gatos. Seznámili ho s mladou ženou jménem Jacky. Jacky s Jackem navázali vztah, ze kterého se ale Jack brzy snažil vymanit. Jackovi bylo stále zle. Zoufale toužil po bezstarostném dětství v Lowellu.

Ze San Franciska se vrátil do Northportu. V té době se věnoval hlavně alkoholu. Experimentoval i s psilocybinem. Začínala poslední fáze rozvratu jeho osobnosti. Nedokázal se zapojit do veřejných věcí a bál se stárnutí. Během šedesátých let, kdy měl možnost upevnit své postavení, prodělal naopak tělesný, duchovní i umělecký úpadek, jehož důsledkem byl odchod ze scény, kterou sám budoval. Několikrát musel být lékařsky ošetřen při otravě alkoholem. Joan ho nepřestávala pronásledovat kvůli alimentům pro dceru Jan. Povedlo se jí Jacka dostat před soud, kde se Jack s Jan poprvé setkal. Jackova spotřeba alkoholu neustále stoupala - běžně zvládl vypít za den litr whisky. Přátelé se v jeho společnosti začali cítit trapně. S nadějí, že najde všechno při starém se vrátil do Lowellu. Větší část tamního pobytu trávil mluvením na kohokoli, kdo byl ochoten naslouchat. Na sklonku roku 1962 koupil další sídlo v Northportu a odstěhoval se tam s matkou. V létě roku 1964 se znovu sešel s Nealem, dřívější přátelské vazby ale byly tytam. Každý z mužů žil jiným způsobem. V září téhož roku se znovu přestěhoval, tentokrát do St. Petersburgu na Floridě. Devatenáctého září zemřela na náhlou srdeční příhodu Jackova sestra Caroline. Její smrt Jacka uvrhla do ještě větších depresí, z nichž si pomáhal lihovinami. Ztratil kontakt s přáteli a současníky beat generation. V červnu 1965 Jack odjel do Paříže zkoumat minulost rodiny, ale knihovníci si všimli jeho opilosti a odmítli ho pustit k potřebným materiálům. Utekl k dalšímu pití a kurtizánám. Brzy se vrátil na Floridu. Dál vyvolával rvačky a budil pohoršení. V zápasech si způsobil kýlu. V březnu 1966 se s matkou opět stěhoval, tentokrát na mys Cod. V listopadu téhož roku překvapil celé okolí svatbou se Stellou Sampasovou, sestrou dávného kamaráda Sebastiana. Krátce po svatbě koupil v Lowellu dům, kde by mohl s manželkou a matkou žít. Nedokázal se ale změnit. Opíjel se k nepříčetnosti, nadával na manželku a občas si přivedl prostitutku. V listopadu 1967 jej navštivila jeho patnáctiletá dcera Jan. Byla těhotná a chystala se na výjezd do Mexika s vlasatým přítelem. Ve dvanácti letech si zvykla na LSD, ve třinácti na heroin, nákup drog financovala prostitucí. Jack měl z její návštěvy celkem radost, ale při rozhovoru ani nevypnul televizi. V roce 1968 se dozvěděl o Nealově smrti. Nechtělo se mu věřit, že jeho starý přítel je mrtvý. V březnu se vydal na svou poslední zahraniční cestu. Švagrové Nick a Tony ho vzali s sebou do Evropy. Byl to nelehký úkol, protože Jack se choval naprost nezodpovědně. Tahal na pokoj prostitutky, nevázaně utrácel, opíjel se a hroutil v slzách. V září 1968 se s matkou vrátil do St. Petersburgu, protože tamní podnebí nesvědčilo jejímu zdraví. Dvacátého října se Jackovi při sledování televize udělalo zle. Odvlekl se do koupelny a začal zvracet krev. Ihned byl hospitalizován v nemocnici u sv. Antonína, kde ale nazítří po 26 krevních transfuzích zemřel. Lékař stanovil příčinu úmrtí krvácení jícnových křečových žil. Smuteční obřad se konal 24. října v lowellském římsko katolickém kostele sv. Jana Křtitele. Pohřben je na tamějším Katolickém hřbitově.

Literatura

Turner, Steve(1996): Jack Kerouac Hipster s andělskou tváří. - Bloomsbury Publishing Plc, Londýn

Bibliografie:

The Sea Is My Brother
Scattered Poems (Rozprášené básně, Votobia, Olomouc 1995)
The Town and the City
On the Road (Na cestě, Odeon, Praha 1978, 1980; Odeon a Argo 1994; Argo 1997)
Visions of Cody
Pic (Mag. Práce, Praha 1984; Votobia, Olomouc 1996)
Doctor Sax
Book of Dreams (in: Říjen v železniční zemi (ukázka), SNKLU, Praha 1963)
The Subterraneans (Podzemníci, Mladá Fronta, Praha 1992; Votobia, Olomouc 1997)
Maggie Cassidy (Maggie Cassidyová, Votobia, Olomouc 1996)
Some of the Dharma
San Francisco Blues
Wake Up
Mexico City Blues
Tristessa
Visions of Gerard
Desolation Angels (Andělé pustiny, Votobia, Olomouc 1995
Old Angel Midnight
The Scripture of Golden Eternity (Písmo zlaté věčnosti, Votobia, Olomouc 1996)
Heaven and Other Poems
The Dharma Bums (Dharmoví tuláci, Winston Smith, Praha 1992)
Pull My Daisy
Trip Trap
Pomes All Sizes
Lonesome Traveler (Osamělý poutník, Votobia, Olomouc 1993)
Big Sur (Big Sur, Cylindr, Praha 1995)
Satori in Paris (Satori v Paříži, Votobia, Olomouc 1994)
Vanity of Duluoz

Zpět na hlavní stránku