Josef Kostohryz

(1907-1987)

Narodil se 25.12. v Křenovicích u Bechyně (dnes Podolí-Křenovice). Byl synem sedláka. Reálku vychodil v Praze (maturoval v r. 1927). Na FF UK vystudoval filozofii, češtinu a francouzštinu. R. 1934 složil státní zkoušku pro vyučování na středních školách. Odjel do Itálie na

stipendium s povinností učit. Po návratu vyučoval na reálném gymnáziu v Praze (1936-37, 1938-45) a na reálném gymnáziu v Českých Budějovicích (1937-38). Od roku 1945 byl uředníkem na ministerstvu informací, 1949-51 vedoucím administrativy Národní galerie v Praze. R.1951 byl zatčen a po roce odsouzen pro velezradu na doživotí. V roce 1963 byl podmínečně propuštěn (1989 rehabilitován). Půl roku byl dokumentátorem v Národopisném ústavu při Moravském muzeu v Brně (1964), poté žil v Praze jako překladatel. Zemřel 24.5.1987 v Praze.

Debutoval 1927 v Časopise agrárního studentstva, dále přispíval do periodik: Studentský časopis, Česká mysl, Lidové noviny, Řád, Listy pro umění a kritiku, Lumír, Rozhledy po literatuře a umění, Obnova, Kritický měsíčník, Host do domu, Sešity pro literaturu a diskusi a Katolické noviny.

Bibliografie:

beletrie:

Prameny ústí (1934)
Rekviem (1944)
Ať zkamení (1946)
Jednorožec mizí (1969)
Přísný obraz (1970)
Paraple paní Černé (1975)
Eumenidy (1981)
Melancholie (1991)

výbor:

Strmá nenaděj (1994)

Literatura:

Slovník českých spisovatelů
od roku 1945
díl 1, A - L
Nakl Brána, Praha 1995

Zpět na hlavní stránku