Karel Hynek Mácha

(16.11.1810 v Praze na Malé Straně - 6.11.1836)

Karel Hynek Mácha se narodil 16.11.1810 na Malé Straně.Jeho otec, Antonín Mácha (1769 - 1834), se vyučil mlynářskému řemeslu, sloužil na vojně, jako mlynářský tovaryš přišel do Prahy a tam se oženil. V době synova narození pracoval ve mlýně, později, roku 1826, si zřídil krupařský krám, protože vzhledem ke svému zdravotnímu stavu už nemohl vykonávat dřívější, fyzicky náročné, řemeslo. Tou dobou Máchova rodina bydlela na Dobytčím trhu, ve velice skromných podmínkách. Máchova matka, Marie Anna Máchová (1781 - 1840), rozená Kirchnerová, pocházela z rodu pražských hudebníků. Karel Hynek Mácha byl pokřtěn jménem Ignác. Jméno si ale podle tehdejšího obrozeneckého zvyku změnil do české podoby a přidal si druhé jméno Karel. Dětství prožil v různých bytech ve svatopetrské čtvrti, nakonec v Benediktýnské ulici blízko čtvrti Na Františku, dějiště jeho Márinky. Studoval triviální školu u sv. Petra, hlavní školu u piaristů a jako čtrnáctiletý pak piaristické gymnázium v ulici Na Příkopě. V letech 1830 - 1832 studoval filozofii a později práva. Po studiích, hnán i hmotnými problémy a nutností zabezpečit budoucí rodinu, si našel práci v Litoměřicích, jako koncipient v kanceláři právníka Josefa Filipa Durase. Kromě práce v advokátní kanceláři se věnoval ochotnickému divadlu. Hrál ve Stavovském a Kajetánském divadle, tam se také seznámil se svou životní láskou - Eleonorou Šomkovou (1817 - 1891) Eleonora Šomková byla dcerou vyučeného knihaře.

Své nejznámější dílo, Máj, napsal v době, kdy mu bylo pětadvacet let. V té době právě dokončil studium práv, byl sečtělý a vzdělaný. Zajímal se například o tvorbu Byrona, Scotta, Shakespeara i polských romantických básníků. Velice rád cestoval, především pěšky. Jako student, syn řemeslníka, byl poměrně chudý. Vypravil se tedy pěšky až do Itálie, především ale rád putoval po českých hradech a horách. Rád na svých cestách kreslil a psal si deníky. Zajímal se i o českou historii. To, co na cestách poznal, co se dočetl nebo slyšel, se pak odráželo v jeho dílech. Tak horská krajina Krkonoš tvoří rámec i atmosféru jeho Pouti krkonošské, v Máji popisuje lesy a jezero, Večer na Bezdězu je plný obrazů krajiny. Pro Máchu typickým útvarem je tedy lyrizovaná próza. Po vydání Máje nastoupil místo v kanceláři advokáta Durase. Chystal se k svatbě s Eleonorou Šomkovou, která se v říjnu stala matkou jeho syna. Dvacátého třetího října roku 1836 byl Mácha, ačkoliv se necítil dobře (podle jeho dopisu rodičům), na Radobýlu. Večer pomáhal hasit požár. Roku 1836, v noci z pátého na šestého listopadu pak Mácha zemřel. Dlouho se přijímalo tvrzení, že to bylo následkem nachlazení a zápalu plic, podle rozboru existujících údajů se ale potvrdilo, že zemřel na choleru. Byl pohřben osmého listopadu v Litoměřicích, v den, kdy se měl v Praze v kostele sv. Štěpána oženit. Před záborem Litoměřic v roce 1938 pak byly jeho pozůstatky převezeny do Prahy a sedmého května 1939 slavnostně pohřbeny na Vyšehradě.

Mácha začal psát německy, brzo ale přešel do češtiny a všechna svá významnější díla už napsal česky. Jeho první česká báseň, Svatý Ivan, byla otištěna v roce 1831 ve Večerním vyražení. I další díla, která stihl vydat, publikoval v časopisech, nejčastěji v Tylových Květech. Máj byl jeho jedinou vydanou knihou. Pracoval na něm od podzimu 1835 do jara následujícího roku. Rukopis šťastně prošel cenzurou (což se nepodařilo próze Cikáni, kterou dokončil dříve a která tak zůstala v rukopise). Třiadvacátého dubna roku 1936 pak Máj vyšel. Mácha jej musel vydat vlastním nákladem. Nebyl totiž svými současníky přijat, jeho tvorba se obrozencům zdála příliš pesimistická a subjektivní. Karel Hynek Mácha tvořil asi pět let. Literaturu bral jako prostředek sebevyslovení, nenechal se proto svázat do té doby závazným vlasteneckým optimismem. Velká část jeho děl ale zůstala nedokončená.Chystal se napsat čtyřdílný historický román Kat, stihl ale napsat jen první část: Křivoklát. Z plánovaného povídkového souboru Obrazy ze života mého dokončil jenom dvě povídy - Večer na Bezdězu a Márinka. I jeho další plánovaná próza zůstala jen v náčrtcích: Bratři, Boleslav, Bratrovrah.

Ačkoliv jeho součastníci většinou neocenili jeho práci (jako J. S. Toníček), nebo ocenili jen uměleckost jeho práce a odmítli subjektivitu jeho díla, stal se Karel Hynek Mácha inspirací a vzorem pro několik příštích generací.

Literatura

Hrzalová H. et al (1988): Karel Hynek Mácha. - Přemožitelé času 5: 15 - 18.
Štěpánek V. (1984): Karel Hynek Mácha. - Melantrich, Praha
Janský K. (1958): Karel Hynek Mácha ve vzpomínkách současníků. - Melantrich, Praha

Zpět na hlavní stránku