Vítězslav Nezval

1900 - 1958

Narodil se 26.5.1900 v Biskoupkách u Moravského Krumlova. Otec byl jeho prvním učitelem (v Šamikovicích u Třebíče) a měl mimo jiné významný vliv na N politické smíšlení. Rozvíjel také synovo nadání. Gymnázium navštěvoval N v Třebíči - maturoval 1919. Poté se na jeden semestr zapsal na práva na brněnské universitě odkud na jaře 1920 přešel na FF do Prahy. Zajímaly ho přednášky F. X. Šaldy.

Nezvalovu tvorbu nejvíce ovlivnili K. Hlaváček, O. Březina, J. Deml, J. A. Rimbaud, G. Apollinaire a překlady francouzských básníků od Karla Čapka.

Spřátelil se s K. Teigem a J. Wolkerem s nimiž spolupracoval v rámci sdružení Devětsil. Přestože měl již hotovou disertační práci o Ch. L. Philippovi, studia nedokončil a věnoval se profesionálně literatuře. V r. 1924 - 25 byl tajemníkem redakce Masarykova naučného slovníku a v sezoně 1928 - 29 působil jako dramaturg Osvobozeného divadla. 1926 byl kráce vojákem, ale služby byl sproštěn. Tehdy se seznámil s Františkou Řepovou, kterou si později vzal.

Nezval často cestoval (Francie, Monako, Itálie, Sovětský svaz). To se odráželo i v jeho díle (sbírka Sbohem a šáteček, román Monako, próza Neviditelná Moskva, sbírky Veliký Orloj a Nedokončená).

Významná byla jeho první cesta do Francie (1933). Zde se seznámil s A. Bretonem a ostatními surrealisty. To jej podnítilo k založení obdobné skupiny v Čechách (1934). V r. 1938 se ji však pokusil rozpustit, když se její členové angažovali proti moskevským procesům.

Ve 30. letech se N podílel na protifašistickém hnutí a za války (1944) byl krátce vězněn. 1945 potřetí vstoupil do zaměstnání a do 1951 řídil filmový odbor na ministerstvu informací.

Zemřel 6.4.1958 v Praze.

Poprvé byly jeho verše otištěny v třebíčském studentském časopise Svítání. Ve 20. letech publikoval v periodikách Host, Disk, Pásmo, Nová scéna, Kmen, Rozpravy Aventina, ReD, Odeon, Sršatec,Trn, Proletkult, Tvorba, Národní osvobození, Rudé právo, Československé noviny. Ve 30. letech přispíval do časopisů a novin Panoráma, Volné směry, Doba, Život, Lidové noviny, Haló noviny, Levá fronta. Po roce 1945 se soustředil na Literární noviny, Nový život, Kulturu, Výtvarnou práci.

Bibliografie:

Most (básně - 1922)
Pantomima (básně - 1924)
Falešný mariáš (eseje - 1925)
Wolker (esej - 1925)
Básně na pohlednice (1926)
Diabolo (báseň - 1926)
Karneval (próza - 1926)
Menší růžová zahrada (básně, drama - 1926)
Nápisy na hroby (básně, próza - 1927)
Akrobat (báseň - 1927)
Blíženci (básně, dramata - 1927)
Dobrodružství noci a vějíře (báseň - 1927)
Edison (báseň - 1928)
Židovský hřbitov (báseň, bibliof. - 1928)
Hra v kostky (básně - 1929)
Kronika z konce tisíciletí (román - 1929)
Smuteční hrana za Otokara Březinu (báseň - 1929)
Silvestrovská noc (báseň - 1929)
Básně noci (1930)
Chtěla okrást lorda Blamingtona (próza, eseje, dramata - 1930)
Jan ve smutku (báseň - 1930)
Posedlost (román - 1930)
Slepec a labuť (próza - 1930)
Snídaně v trávě (báseň - 1930)
Strach (drama - 1930)
Dolce far niente (román - 1931)
Sexuální nokturno (próza - 1931)
Schovávaná na schodech (drama - 1931)
Signál času (báseň - 1931)
Tyranie pro lásku (básně - 1931)
Milenci z kiosku (drama - 1932)
Pan Marat (román - 1932)
Pět prstů (básně - 1932)
Skleněný havelok (básně - 1932)
Jak vejce vejci (román - 1933)
Zpáteční lístek (básně - 1933)
Monako (román - 1934)
Sbohem a šáteček (básně - 1934)
Neviditelná Moskva (próza - 1935)
Anička skřítek a Slaměnný Hubert (próza pro děti - 1936)
Praha s prsty deště (básně - 1936)
Řetěz štěstí (román - 1936)
Ulice Git-le-coeur (próza - 1936)
Žena v množném čísle (básně, esej - 1930)
52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida (básně - 1936)
Absolutní hrobař (básně - 1937)
Josef Čapek (esej - 1937)
Moderní básnické směry (eseje a antologie - 1937)
100 sonetů zachránkyni věčného studenta Roberta Davida (1937)
Matka Naděje (básně - 1938)
Štyrský a Toyen (esej, báseň - 1938)
70 básní z podsvětí na rozloučení se stínem věčného studenta Roberta Davida (básně - 1938)
Pražský chodec (próza - 1938)
Historický obraz (báseň - 1938)
Manon Lescaut (dramatizace - 1940)
Pět minut za městem (básně - 1940)
Loretka (drama - 1941)
Švábi (báseň - 1945)
Balady Manoně (básně - 1945)
Valérie a týden divů (román - 1945, napsáno 1935)
Veliký orloj (básně - 1949)
Stalin (báseň - 1949)
Zpěv míru (báseň - 1950)
Z domoviny (báseň - 1951)
Křídla (básně - 1952)
Antonín Slavíček (esej - 1952)
Tři mušketýři (dramatizace - 1953)
Věci, zvířátka, květiny a lidé pro děti (próza pro děti - 1953)
Chrpa a města (básně - 1955)
Rudolf Kremlička (esej - 1955)
Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou (drama - 1956)
O některých problémech současné poezie (esej - 1956)
Veselá Praha (drama - 1957)
Z mého života (paměti - 1959)
Nový Figaro (drama - 1962)
Nedokončená (básně - 1960)
Kůň a tanečnice (básně - 1962)
Jak se z klubíčka ježek vyklubal (drama pro děti - 1962)

Literatura:

Slovník českých spisovatelů od roku 1945
díl 2
ústav pro českou literaturu AV ČR
nakladatelství Brána
Praha 1998

Český Internet je na zajímavé stránky o Nezvalovi velmi chudý, takže můžete navštívit třeba univerzitu v Glasgow.

Zpět na hlavní stránku