Edgar Allan Poe

(19.1.1809 Boston - 7.10.1849 Baltimore)

Edgar Allan Poe se narodil 19.1.1809 v Bostonu do herecké rodiny. Jeho otec, David Poe, byl svými současníky považován za "podivína, často ztrácejícího své herecké ambice pro pochybnou hrdost". Záhy poté, co se mu narodil syn Edgar, byl David vyhozen z divadla, kde pracoval, za častou opilost. Brzo poté odešel i od rodiny.

Edgarova matka, paní Elizabeth Arnold Poe, byla nesrovnatelně oblíbenější herečkou. Její umění jí ale nevyneslo hmotný blahobyt a v prosinci roku 1811 zemřela sice jako miláček společnosti, ale na nemoc chudých - na tuberkulózu. Po sobě nechala tři malé děti a také poměrně velké dluhy. V dané situaci měl Edgar štěstí v neštěstí. Adoptovala ho rodina poměrně zámožného obchodníka, pana Allana. (Ti jej vzápětí překřtili na Edgara Allana Poea.) V nové rodině měl chlapec nesrovnatelně lepší vyhlídky do budoucna. Opustil kočovný život se společností divadelníků, dny plné zimy, nevypraných svršků a občas i hladu. Macecha k němu byla (alespoň zpočátku) laskavá a štědrá. S adoptivními rodiči odjel malý Edgar do Anglie, kde začal chodit do školy. Za jejich péči se chlapec odměňoval úspěchy ve škole a neobvykle dobrým společenským vystupováním při nedělních čajích paní Allanové.

Spolužáky Edgar převyšoval především výbornou znalostí historie a literatury, která jej zajímala už od dětsví. Po ukončení školy v Londýně se vrátil do Ameriky a nechal se zapsat na školu starých a moderních jazyků na University of Virginia. Pan Allan jej ve studiu podporoval, platil mu dokonce i zvláštní byt, dokud mohl. Pak ale v důsledku velkých obchodní ztrát musel zkrátit výdaje na adoptivního syna, takže když Edgar přišel k zápisu na universitu, nebyl už zdaleka tak dobře finančně zajištěn, jak byl zvyklý. To mladíkovi ale nezabránilo hned první den rozházet několik set dolarů u karet a na večírcích, dokonce se značně zadlužil. Když se pan Allan ještě dozvěděl o několika soubojích, které mladý bohém vyprovokoval, znamenalo to téměř definitivní rozchod s "nepovedeným synem". Finančně zkrachovalý Edgar odešel do Bostonu, aby se tam pokusil prorazit na literárním poli a z vydělaných peněz zaplatil alespoň nejhorší dluhy. Jeho první sbírka básní mu ale nevynesla ani cent, musel proto hledat jiný způsob obživy. Mladíka lákal život plný dobrodružství a změn, toužil po cestování, poznávání nových lidí a především chtěl psát. Hledal práci, která by mu tohle všechno umožnla a po několika týdnech ji našel. Vstoupil do armády; nechal se zapsat k Prvnímu dělostřeleckému pluku v Bostonu. Získal si pověst dobrého vojáka a navíc měl i dostatek času pro psaní. Když byl Edgarův pluk převelen na ostrov Fort Moultrie, seznámil se mladík s přírodovědcem Edmondem Ravenelem, kterého inteligentní a ctižádostivý mladík zaujal. Začali spolu trávit dlouhé hodiny nad nejrůznějšími přírodovědnými problémy.

V té době se Edgarovi znovu ozval pan Allan. Dočasně se s Edgarem smířil a silně se přimlouval za jeho přijetí na vojenskou akademiii ve West Pointu. Edgar neprotestoval. Když se tam ale nakonec po dlouhém trápení dostal, snažil se brzo se stejnou vehemencí o opak. Situaci se mu to nakonec povedlo vyřešit poměrně odvážným způsobem - úmyslně porušoval vojenská pravidla a zanedbával své povinnosti, za což byl v roce 1831 propuštěn z armády. Tehdy měl již na svém kontě dvě básnické sbírky, první pochvalné (i když častěji absolutně zamítavé) recenze a dokonce první honoráře. Rozhodl se tedy pro literární dráhu. Přes vynaloženou energii ale nepronikl mezi literární smetánku. Vymyslel si tedy svůj vlastní, neexistující, Folio Club, jehož členové usilovali o "zničení literatury, podkopání tisku a svrhnutí vlády Jmen a Zájmen". Podle principů ironie, na kterých tento klub stál, zesměšňoval Poe své literární nepřátele, kteří napadali jeho básně. Tímto způsobem začaly vznikat první povídky. Byly zpočátku tak špatné, že literární historikové dlouho odmítali uvěřit, že jejci autorem by mohl být Edgar Allan Poe. Poe - povídkář ale dozrál překvapivě rychle. Po několika neúsěšných pokusech vyhrály jeho Povídky Folio Clubu soutěž, kterou vyhlásila jedna středně velká redakce baltimorského deníku. Neúspěšný básník se tak stal poměrně úspěšným vypravěčem. Jeho povídky se později staly základními stavebními kameny zcela nového literárního žánru, hororu.

V roce 1836 se oženil se svou sestřenicí, tehdy teprve čtrnáctiletou Virginií Climmovou. Věřil, že svatba v jeho životě znamená radikální obrat. Virginie ale nedlouho po svatbě onemocněla chrlením krve a zbývajících jedenáct let jejího života bylo vlastně jen pomalé odcházení. To se v Poeově tvorbě silně odráželo. Virginie výborně hrála na harfu a zpívala, stejně jako hrdinky jeho poesie. Tragédie v osobním životě se promítla do pochmurného tónu jeho prací. Poe střídal další a další redakce. Roku 1843 se na něj konečně usmálo štěstí. Časopis Saturday Evening Post uveřejnil dokonce jeho životopis a podobiznu. Stalo se to po uveřejnění povídky Zlatý brouk. Povídka byla v zápětí zdramatizována a Poeova hvězna stoupala vzhůru. Zároveň se ale začalo šeptat, že autor je na pokraji zničení morálního, fyzického i intelektuálního. Měl problémy s alkoholem i drogami.

K údivu všech se pustil do teoretické práce, a to na poli, které pro něj bylo neznámou krajinou. Jeho esej byl proto odmítnut. Z tvůrčího tlaku, který v autorovi nadále rostl, vzniklo několik dalších děl, mezi jinými například povídka Černý kocour. Prožíval další neúspěchy , přívaly inspirace i období, kdy prohrával v boji s alkoholem. Problémy, se kterými se potýkal, manželčina nemoc, nedostatek peněz, nedostatek času na jeho největší vášeň - poesii, nesplněný sen o vydávání vlastního časopisu, to vše působilo krajně negativně na jeho psychiku.

V roce 1845 vydal sbírku Havran. Toto dílo, dnes považováno za poeovu nejlepší báseň, nechal autor nejprve vytisknout anonymně a vzápětí sám vypsal soutěž na uhádnutí autora. Báseň vzbudila obrovskou pozornost. Teprve za měsíc vyšel Havran v American Whig Review se jménem nepříliš známého autora, které se ihned rozletělo po celých státech a dostalo se i do Evropy. Vzápětí se na Poea ale vrhli jeho nepřátelé, vyčítali mu plagiátorství, ovlivňovali vydavatele. Tiskly se parodie na Havrana, vznikaly různé fámy. Nakonec Havran Poeovi přinesl více trápení než literární slávy.

Poe dál střídavě spolupracoval s několika časopisy. Po smrti manželky znovu uvažoval o zásnubách, ale bez úspěchu. Ve městě Provedience přednášel tisíci posluchačům o svém Básnickém principu. Boj o zajištění existence ale stále trvá. Když se v rodném Richmondu na jeho počest konala recepce, nemohl se jí zůčastnit pro svůj obnošený oděv.

Poslední noc, kdy s ním měli jeho přátelé možnost promluvit, trávil ve značně veselé společnosti. K údivu všech ale sám nepil. Odešel před ránem, s sebou si odnesl klobouk a vycházkovou hůl hostitele. Prý spěchal na parník do Norfolku. Za šest dní pak našla policejní hlídka před jednou z baltimorských putyk podivné individuum v palmovém klobouku; dlouho jej nikdo nedokázal identifikovat. Čtyři následující dny se u Poea střídaly blouznivé stavy s hlubokým bezvědomím. Poslední noc před smrtí volal z neznámých důvodů neustále jméno anglického cestovatele Reynoldse, z jehož díla čerpal materiály pro příběhy Artura Gordona Pyma.

Zdroje:

Zajíček, Martin.(1989): Edgar Allan Poe. - Přemožitelé času 12: 31 - 34.
Aykroyd P. et al(2002): Slavné osobnosti. - Svojtka & Co. Praha.

Dílo:

Poeovo básnické dílo tvoří 48 básní:

Havran
Zvony
Ulalune
Annabel-Lee...
Estetické principy básnické tvorby vyložil v esejích:
Filosofie básnické skladby
Princip poesie
Z více než 70 povídek, které napsal, jednu skupinu tvoří tzv. makabrózní tematika (horor):
Jáma a kyvadlo
Skokan
Na slovíčko s mumií
Pád do Maelströmu
Černý kocour aj.

Druhou polovinu povídek tzv. analytické povídky, které zakládjí tradici detektivní literatury:

Vraždy v ulici Morgue
Zlatý brouk
Vrah jsi ty
Odcizený dopis
aj.

Je také autorem dobrodružného románu Příběhy Artura Gordona Pyma

Zpět na hlavní stránku