Fráňa Šrámek

1877 - 1952

FŠ se narodil 19. ledna 1877 v Sobotce jako syn berního úředníka. Brzy na to se Šrámkova rodina odstěhovala do Zbiroha a potom do Písku. Zde Š studoval gymnázium, po maturitě přešel do Prahy na práva. Ta však nedokončil, protože se věnoval literatuře.

Š patřil k Neumanově anarchistické skupině kolem časopisu Nový kult. Pro účast na demonstracích a pro antimilitaristickou báseň "Píšou mí psaní" byl dvakrát vězněn. Za první světové války byl nasazen na ruskou a italskou frontu, konec války prožil u útvaru vojenského tisku ve Vídni. Po válce se sblížil s literární skupinou kolem Karla Čapka, ale většinou žil samotářsky v Praze. Odtud pravidelně zajížděl do rodné Sobotky. Zemřel 1. července 1952 v Praze.

Bibliografie:

Próza:

Sláva života (1903)
Ejhle člověk (1904)
Sedmibolestní (1905)
Kamení, srdce a oblaka (1906)
Stříbrný vítr (1910)
Křižovatky (1913)
Tělo (1919)
Žasnoucí voják (1924)
Past (1931)

Poezie:

Života bído, přec tě mám rád (1905)
Modrý a rudý (1906)
Splav (1916)
Básně (1926)
Nové básně (1928)
Ještě zní (1933)
Rány, růže (1945)

Dramata:

Červen (1905)
Léto (1915)
Hagenbek (1920)
Měsíc nad řekou (1922)
Plačící satyr (1923)

Literatura:

Dr. Radko Šťastný
Čeští spisovatelé deseti století
Slovník českých spisovatelů od nejstarších dob do počátku století
Státní pedagogické nakladatelství, n.p.
v Praze 1974

Zpět na hlavní stránku