DEN POEZIE NA VELHARTICKÉM HRADĚ

V neděli 23. června 2002 se v režii Ason-klubu konal už podruhé den poezie pro cestující časem - Den poezie na velhartickém hradě - tentokrát zaměřený na dobu rytířů, s názvem Tristanův meč i harfa. Akce, která už vloni byla na jedné straně přijata s nadšením a na té druhé s kritikou. (Podle toho, jak moc kdo viděl do zákulisí.) Ne že by šlo o problémy zásadní. Řada zbytečných nedorozumění. Objektivně málo času na důkladnou profesionální přípravu a málo peněz na úhradu všech požadavků vystupujících hostů - zpěváků, muzikantů a šermířů. Jenže bez nich by to nebylo ono. A tak jsme dělali, co jsme mohli. Ráno v osm vyrazil z Plzně "básňobus" s básníky, účinkujícími, hosty a dokonce i s deseti ukrajinskými studentkami bohemistiky. Za volantem seděl pan Soustružník - řidič zvlášť kvalifikovaný k dopravě lidí se zájmem o literaturu. (Kromě toho, že pravidelně vozívá Kruh přátel knižní kultury na červencový výlet nebo výpravu Plzeňanů do Prahy k natáčení televizního pořadu To je ta čeština, stále se usmívá, všechno blásníkům dovolí a ničemu se nediví…) Pod hradem Velhartice je nové parkoviště, na hradě zpřístupnili nový sál a něco málo dalšího bylo oproti původní domluvě jinak. Nicméně literární část plynula. Hned v prvním bloku autorského čtení se v novém Konferenčním sále postupně představili Jiří Č. Ulrich, Alena Modrá (oba dva v historických kostýmech), patnáctiletá Eva Fulinová (vystupovala poprvé v životě), Lucie Koutná, Vladimír Vacátko (přijel mezi nás z Liberce a mezi prvními přešlapoval před básňobusem), Lenka N. Novosadová a Eva Modrá. K tomu navíc dvě břišní tanečnice. Nejprve Ukrajinka Kateřina a po ní Asonklubanka Veronika Kulová. (Při té příležitosti se zjistilo, že sál, v němž odpoledne měly hrát ozvučené kapely, nemá zásuvku…) Po krátké přestávce se všichni přesunuli do vedlejšího Promítacího sálu na přednášku doc. PhDr. Viktora Viktory, CSc. z Pedagogické fakulty Západočeské univerzity s názvem Milostné srdce majíce… O čem jiném než o středověkém rytířském románu a poezii? Díky paní Růžičkové, která myslela na všechno, jsme po skončení mohli poděkovat: "Perníkové srdce majíce, za přednášku ho dajíce." Tím správný přechodníkem k dalšímu programu pak bylo poetické pásmo S růží od Paříže do Canterbury. Ilona a Josef Gruberovi ho připravili speciálně pro velhartickou příležitost, abychom zvěděli, jak to bylo s láskou v dobách středověkých. Milovníci básní později láskyplně pohlédli do Přívětivé tváře Vladimíra Novotného. Známý literární kritik a pedagog pohovořil o moderních trendech současné poezie a početl nám něco ukázek. Také on dostal srdce. A posel perníkové lásky (Helena Šlesingerová) byl také tímto literárním vědcem v poděkování za poděkování políben. - (Kdekterý básník se pyšní tím, že ho líbají múzy, ale kdo z Vás se může pochlubit, že ho líbají literární kritici?!) - A protože se za dveřmi už netrpělivě houfovali herci dramatického kroužku při ZŠ Velhartice k druhému uvedení pohádky O třech princích, básníci se volně snesli ven pod strom a mezi kresbami Lenky N. Novosadové pokračovali druhým blokem čtení. Tentokrát Kateřina Sachrová, Marek Sivák, Milena Písačková společně s Bidlem Průchou (v kostýmech) a nakonec Pavla Přesličková. Pavla tu křtila ještě teplou malou knížku Mazlíčci jeho, třebaže bez křestního listu (nefungovala tiskárna) i bez šampaňského (alkohol kastelánem zakázán). V průběhu dne k nám do oázy literárního bezpečí sem tam pronikly organizační zmatky. - Skupina historického šermu Gloria nejdřív neměla diváky, potom zas byla okřikována průvodkyněmi hradu, že bubnováním a střelbou ruší prohlídky. Dívčí hudební skupina Šestka neměla diváky a dostala prý málo prostoru k vystoupení (těšila, že bude součástí prohlídek jako vloni). Skupina Klobouk dolů neměla diváky a ani dostatečný počet zásuvek. Skupině Neboysa scházelo ozvučení a rezolutně žádala, aby tedy Klobouci nedostali cestovné… To vše se ale postupně rozpustilo v teplém dni, nikdo se nehádal, nikdo nic nežádal, Neboysa krásně hrál na louce pod mostem a zbrojnoš David Růžička s pannou klíčnicí Helenou Glatterovou naposled prováděli v kostýmech (nejen) šermíře z Glorie. Zajatý básník Marek Sivák bosý dohrával v hladomorně. Jiří Č. Ulrich, Lenka N. Novosadová a Eva Fulinová uprchli z hradu do velhartické hospody. Byl večer. Tristram s Izoldou leželi mrtví…

Helena Šlesingerová
(Ason listy č. 69)

Zpět na hlavní stránku