NEBE POČKÁ

17.4.2004 jsem v Českých Budějovicích navštívil koncert Karla Plíhala s  názvem Nebe počká. Tento koncert by měl uvést již dlouho připravovanou stejnojmennou desku se zhudebněnými texty Josefa Kainara.

Většina písní, které během večera zazněly byly starší „osvědčené hity“, které si s  panem Plíhalem pobrukovala větší část slušně zaplněného sálu. Doprovázel se mistrně sám střídavě na elektrickou a poloakusticku kytaru a písně prokládal krátkými říkankami, po kterých se obecenstvo zpravidla svíjelo v záchvatech smíchu. Na přání řekl i  zvukařovu oblíbenou básničku O  člunech, ve které vtipně vyřešil problém s  obtížně rýmovatelným slovem „slunce“. Jednou se pan Plíhal dokonce nechal unést melodickým nápadem, ze kterého se vyklubala krátká, velmi zdařilá improvizace. Po poslední písni trošku potrápil obecenstvo, které se ho dlouhou dobu marně snažilo vytleskat před oponu, aby zahrál „přídavek“. Nakonec, když už potlesk pomalu rozpačitě polevoval, se Karel Plíhal se slovy „…doufám, že nejdu pozdě…“ objevil na jevišti a zahrál píseň navíc. Na jeviště se pak musel vrátit ještě dvakrát. Poté se rozloučil a obecenstvo se začalo neochotně zvedat ze židlí a rozcházet.

Na koncertu Karla Plíhala jsem byl poprvé a ač jsem jeho písně znal již z dřívější doby, vystoupení předčilo mé očekávání. Pokud tedy chcete slyšet „nejtiššího“ písničkáře v České republice a prožít pohodový koncert, na kterém však výrazně pocvičíte bránici, nenechte si ujít některou z  budoucích akcí tohoto písničkáře.

J. Chlumský

O člunech

Pod oblohou světle šedou,
člun A a člun B si jedou.
A když vyjde slunce,
vyjede i člun C.

Nahý v trní

Šel jsem sypat slonům zrní
a on tam stál nahý v trní.
Sloni se ho ulekli,
usekli mu kule kly.

V cukrárně

V cukrárně koupil jsem Lence,
slaďounké rakve a věnce.

Tragédie ve skupině Elán

Za vratama do garáže
pokousala doga Ráže.

Zpět na hlavní stránku