Tajný divadelní festival

To, že se v Písku koná národní přehlídka mladých amatérských divadel jsme tušili. Dopátrat se však kdy, kde a co nám dalo doopravdy zabrat. O tom však až na závěr.

Přehlídka se konala od 24.5. do 27.5.2001, to jest od čtvrtka do neděle. Pro nás byla nejpříhodnějším dnem sobota a tak jsme přijeli a viděli čtyři představení amatérská, jedno profesionální a část dílny šermířského divadla. Ale popořádku.

V 11.30 hod. v Kulturním klubu města v Písku začalo představení skupiny Dospělá embrya Divadla Jesličky z Hradce Králové s názvem Zastavení zakázáno, parkování povoleno. Šlo o serii skečů inspirovaných sbírkou Párkař Josefa Hiršala (jde o básně psané stylem známých českých autorů - např. Erbena, Wolkera nebo Čelakovského - s jednotícím motivem párku). Scénky spojovaly výstupy na forbíně povětšinou opět na téma párek (složení výše jmenované uzeniny či párek ve smyslu milostném). Celkově bylo představení dobře provedeno k pobavení publika, jen některé forbínové výstupy byly v podstatě zbytečné a zpomalovaly jinak dynamické tempo představení.

14 hodina 30 minuta byla v Kulturním klubu ve znamení hmyzu. Homotorní neškvor ze Zruče nad Sázavou sehrál kus Občan hmyz - situační pestráda plná bzukotu. Pětiminutované sledování spuštěné opony a naslouchání hmyzímu bzukotu v domění, že herci snad už začali a technik pozapomněl roztáhnout, diváky poněkud otrávilo. Šlo pravděpodobně o ladění obecenstva. Ale to byla jen drobná muška. Plné herecké nasazení (největší klad inscenace) podkreslovala hudba, dobře vybraná pro daný účel. Zpěv, místy se objevující, zdál se mi rovněž zdařilý, však slovům bylo rozumět jen pramálo. Chyba nebyla na straně interpretů, ale pravděpodobně se zde podepsal zvukař. Reprodukovaná hudba zpěv totiž přehlušila. To byl problém i představení prvního. Příběh divadelní hry nezdál se mi dostatečně nosný a pokus o nečekaný závěr vyzněl naprázdno.

Po tomto představení následovala šermířská dílna v parku před Divadlem Fráni Šrámka. Zajímavý vhled do šermířské kuchyně přivezla skupina A.R.G.O. z Tábora. Stali jsme se svědky "cvičného" souboje provedeného nejprve pomalu, pak středně rychle a na závěr v rychlosti reálné. Přesnost a disciplinovanost aktérů je překvapivá. Dílna byla proložena pojednáním o středověkém souboji a věcech souvisejících (oblékání atp.). Pak probíhala příprava na noční ohňové vystoupení, kterého se měli zůčastnit i šikovnější diváci. Jak vše nakone dopadlo už bohužel nevím, jelikož noční představení jsem neviděla a v půlce přípravy jsem se odebrala do Divadla Fráni Šrámka na další inscenaci.

Improvizace Divadla V soukolí se nazývala Jsou soutězky, jsou v nás. Počáteční taneční kreace jakoby s dějem příliš nesouvisely, ale možná měly jen naladit publikum na podívanou méně obvyklou stejně jako hudba a vonné tyčinky. Příběh se rozjížděl na můj vkus až příliš pomalu a zrovna tak rozpačitý mi přišel závěr. Rizikem improvizace však je, že se nápad vyčerpá před limitem. Nesporná byla atmosféra představení a dobré herecké výkony. Závěrečný jednoznačně šťastný konec podle mě celé inscenaci příliš neprospěl. Také příběh byl poměrně chatrný, pokud by nešlo o improvizaci, pravděpodobně by neuspěl. Obecenstvo rekrutující se většinou ze členů divadelních souborů obtížnost útvaru ocenilo.

Na další představení se přecházelo opět do Kulturního klubu. Soubor Golemovy gaťky se představil půlhodinovkou Ženy. Incenace rovněž částečně improvizovaná s jedním mužským hrdinou a, počítám-li dobře, šesti ženskými postavami vynikala především scénografickou vynalézavostí. Kovové trubky zavěšené v prostoru sehrály důležitou zvukovou i scénickou úlohu. Dalšími výraznými body hry byly dřevěné masky ženských postav a radost ze hry všech protagonistů.

Po večeři, v rámci doprovodných představení, proběhlo představení českobudějovického divadelního sdružení Kvelb. Tam u nás se nikdy nemýlí je představení profesionální (klasická rakvičkárna) a tudíž ho tu rozebírat nebudu. Jen mi připadá, že tentokrát bylo mnohem dynamičtější než před půl rokem, kdy jsem ho viděla na Faustování v Bechyni.

Lucie Filipská

Neodpustím si několik kritických slov na adresu pořadatelů. Na Šrámkův Písek jsme se letos chystali poprvé a snažili jsme se sehnat informace asi s měsíčním předstihem (i proto, že jsme chtěli informovat v Promlkách). Prohledávali jsme tady Internet, telefonovali na různé instituce v Písku, ale nic. Na jinak dobře vedených stránkách Informačního centra Písku nebylo nic (a to je tam kompletní program akce, která se konná až v půlce června), na telefonický dotaz tamtéž jsme se nedozvěděli nic, pouze že akci pořádá Kulturní klub, a že nám víc řeknou tam. Co myslíte, že jsme se dozvěděli v Kulturním klubu, kam jsme volali v úterý (akce začínala ve čtvrtek!!)? Hádáte správně: skoro nic. Paní nám řekla, že by nám přečetla program z plakátu, ale že je zrovna odnesli na výlep (dva dny před začátkem!?!).

Vážení pořadatelé, mám zkušenost, že kulturních akcí se místní obyvatelstvo příliš neúčastní (zejména pak těch s dlouhou tradicí) - ostatně i letos v Písku bylo místních jako šafránu. Pokud nebudete dělat propagaci alespoň v nejbližším okolí (tím myslím okruh asi tak padesáti kilometrů), smiřte se s tím, že kromě diváků (účinkující v hledišti na představeních "konkurence" nepočítám za diváky) Vás časem opustí i sponzoři, protože kdo by platil za to, že bude jeho firma vidět na akci, kam nikdo nechodí. (A to se netýká jen Šrámkova Písku.) Pan Petr Jelínek ve Zpravodaji Šrámkova Písku v článku "Na festival by měli být písečtí pyšní" tvrdí, že nebylo možné uvěřejnit informace dříve, protože, cituji: "...soubory jsou lemplové a bohémové - uzávěrka byla 10. dubna ... ale pan Tomas mi posílal teprve teď v úterý technické požadavky souborů a přesný rozvrh.". Možná bych tomu i věřil, pokud by na festivalu nebyl k dipozici informační bulletin pro amatérské divadlo d'ARTAMAn, jehož uzávěrka byla 19.4.2001 a kde byl uveden termín Šrámkova Písku a seznam souborů. Pane Jelínku, tato informace s dovětkem, že změna programu je vyhrazena, by mi čtrnáct dní předem bohatě stačila. Když už jedu na podobnou akci, jedu minimálně na celý den a až tak mi nezáleží na tom, co konkrétně uvidím, zvláště když se jedná o přehlídku s předkoly, takže určitá úroveň je zajištěna.

Druhá věc, která mne, mírně řečeno, zarazila, byl přístup pořadatelů k doprovodným vystoupením profesionálů - jmenovitě divadlu Kvelb. (V rámci objektivity musím přiznat, že s Pavlem Lukasem z Kvelbu jsme se seznámili o týden dříve na festivalu poezie v Českých Budějovicích a proto jsme měli možnost vidět vše z obou stran.) Kvelb zahajoval sobotní program vystoupením "Můj bestiář", což je vlastně pochod masek ulicemi, v poledne měl mít vystoupení v zahradě Kulturního klubu a věčer ještě jedno tamtéž. (Interní infomace je, že tentýž den se ještě účastnili festivalu "Mezi ploty" v Praze - nedivte se, oni jsou z toho živi, takže se musí snažit.) Pořadatelé je použili coby vycpávky mezi přehlídková představení pro dobu oběda a večeře, na čemž by nebylo nic špatného, kdyby to nebylo tak "natěsno". I stalo se, že v jednu hodinu nepřišel nikdo a Kvelb se rozhodl, že pro nás dva hrát nebude. Když poté odpoledne pan pořadatel oznamoval, že Kvelb bude hrát večer, prohlásil, že protože v poledne nehráli a protože je Kulturní klub neobjednával, neví co bude na programu. Na to já říkám fuj - protože mi to znělo (a i to tak vypadalo), jako by je snad nezval nikdo.

I přes tyto mráčky na jinak slunném píseckém nebi jsme strávili příjemný den plný divadla a protože věřím, že chybami se člověk učí, za rok určitě přijedu znovu.

Pavel

Zpět na hlavní stránku