Tráva - tentokrát bez vody

Od pátku 27. do neděle 29. července 2001 proběhlo v bechyňské Klášterní zahradě každoroční Divadlo v trávě - festival převážně amatérských divadel hrajících v plenéru. Takovým předzahájením celé akce byla vernisáž v Kulturním domě v Galerii U Hrocha. Otevírala se zde výstava lotek a loutkových divadel z depozitářů Chrudimského muzea loutek. Do Klášterní zahrady zavedlo návštěvníky Divadlo Kvelb (České Budějovice). Průvod vedený souborem na chůdách prošel celým městem.

Úvodní slovo k festivalu pronesl Josef Brůček - ředitel pořádajícího Kulturního domu. Na závěr řeči podpálil pomník (spíše pomníček) Trávy.

O přání Celou přehlídku odstartovaly Pohádky bechyňského divadelního spolku Tatrmani. O premiéře tohoto pásma se můžete dočíst zde. Od prvního uvedení Tatrmani poskočili o hezký kus dopředu. Chyby, vytýkané jim na rozborovém semináři Loutek v Bechyni, byly vesměs odstraněny. Objevily se samozřejmě nové, ale práce na jednotlivých kusech je rozhodně vidět. Opět nejvíce zaujala stínohra na indické motivy O přání (dříve pod názvem Jak se Dhruva stal hvězdou) kompletně zpracovaná Hanou Prančlovou.

Následná Filipínská operace Josse Kaisera byla zručně provedeným a vypointovaným eskamotérským kouskem s prvky divadla.

Od budovy Kláštera, kde se "operovalo" jsme se přesunuli k ohni dokreslujícímu Indiánskou baladu souboru Bateteba. Na loňské Trávě byla balada již uvedena, ale došlo k přepracování a to ku prospěchu věci.

Tentokrát rozborový seminář probíhal více formou povídání s diváky. Mnoho nás tam však již nezbylo, ale i tak byly názory diskutujících pro soubory jistě zajímavé.

Další den (v sobotu) jsem dopolední představení souboru V.A.D. (Rozpaky zubaře Nováka) neviděla. Přišla jsem až na tradiční bechyňské vyhlašování nejlepšího souboru ze všech nejlepších. Diplom a malý keramický dárek dostal opět každý zúčastnivší se soubor.

Marcinovo bílý balet mezi divadly otevřel odpolední blok hrou vlastní tvorby (text i režie). Ta se vyznačovala především poetickým jazykem ala Ivan Wernisch a jemným humorem. Členové uhráli ve třech hodinový kus na přímém odpoledním slunci - to byl opravdu obdivuhodný výkon. Velký nápor to byl však i na diváky. Proto jsme uvítali přesun do stínu na další seminář neboli Popovídání v trávě.

Večerní dvojku odstartovalo divadlo Golf Semily hrou 3 x Cami. Tři příběhy byly stabilní řemeslné kvality, však poutavosti značně kolísavé. Zdály se mi až příliš dlouhé vzhledem ke své sdělnosti.

Sobotní program zakončila Láska dona Perlimplina a vášnivost Belisina divadelního souboru Benešova Hora. Šlo o komedii, při které jsem se však já osobně příliš nebavila. Nepřesvědčilo mě totiž ani zpracování předlohy Federica Garcia Lorcy, ani herecké výkony. Snad bych jen vyzdvyhla nasazení Dáši Kacerovské v roli služky Marcolfy, která celé představení herecky táhla. Zdařilé se mi zdály i kostýmy.

Následné Povídání jsem pro pozdní hodinu jaksi vypustila.

Nedělní pohádka O princezně Jasněnce a létajícím ševci byla dílem profesionálů a to divadla Kvelb. Dominik Tesař, Zuzana Tampierová a Pavel Lukas dětské diváky pobavili i přes opravdu kruté horko, které musely snášet obě strany.

Celou přehlídku uzavřel Spolek divadelních ochotníků Petrovice (odnož Dětský divadelní soubor Zdeňka Čelikovského) hrou Lavička z pera jednoho svého člena - patnáctiletého Jana Kubíčka. Jednalo se o tři žánrové obrázky ze života pubescentů (Šneček, Poslední cigareta, Rande). Témata mi nepřišla dostatečně nosná pro divadelní zpracování a moralizování prostředního příběhu vyznělo spíše úsměvně (třeba úmyslně). U takto mladého souboru bych sáhla po osvědčenější hře - samozřejmě rovněž adekvátní věku. Technické chyby budou jistě časem odstraněny hereckou zkušeností.

Letos na Divadle v trávě kupodivu nepršelo. Vynahradilo nám to slunce. Zájem ze strany souborů o účast na tomto festivalu stále stoupá a se jistě už zařadil vedla takových divadelních superstar akcí jako je Divadelní Chrudim, Šrámkův Písek a Jiráskův Hronov. Příští ročník bude již desátý.

Foto: Jaromír Ernekr

-LuF-

Zpět na hlavní stránku