V zemi narcisů a keltské tradice

Zasvěcenému by již bylo jasné, kde se, jakoby mávnutím kouzelného proutku, ocitl. Wales. Pohledem na dvojjazyčné nápisy si člověk rázem uvědomí, že mezi Velkou Británii a Anglii nelze položit rovnítko. Tím spíše, že velšština nemá s angličtinou pranic společného. Jedná se o jazyk keltského původu, stejně jako je tomu u skotské či severoirské galštiny.

Ale vraťme se zpět do oné malebné země zelených kopců a fialových hor, všude se pasoucích oveček, romantických hradů a keltských legend. Wales býval kdysi samostatný. Měl vlastní parlament se sídlem v Machynlleth. V roce 1536 byl však připojen k Anglii. V současné době má Wales opět vlastní shromáždění, tentokrát však se sídlem v hlavním městě Cardiffu. Velšskými národními symboly jsou žluté narcisy a pór. Vlajce dominuje červený drak na podkladu dvou pruhů, horního bílého a spodního zeleného. Vyvěsit si v přístavním městečku Aberdyfi na dům anglickou vlajku, takzvaný Union Jack, je zde považováno při nejmenším za neslušnost, když ne přímo za provokaci.

Mezi Walesem a Anglií je skutečně diametrální rozdíl, který je patrný i v krajině. Oproti dosti průmyslové Anglii je nádherná a nedotčená příroda Walesu úplným balzámem pro duši. A jací jsou lidé, kteří tuto krajinu obývají? Neobvykle pohostinní a přátelští. Chcete-li je potěšit, naučte se alespoň pár slov jejich jazyku. Tak například "Dobrý den" se velšsky řekne "Bore da", "Děkuji" zase "Diolch yn fawr". Už Karel Čapek ve své knize Anglické listy (1924) zmiňuje v povídce nazvané Severní Wales název vesnice, který ho zde upoutal svojí kuriózní délkou a krkolomností "Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogoch", což v překladu znamená "Kostel panny Marie u bílé osiky nad vodním vírem a kostel sv. Tysilia u červené jeskyně". Jedná se zřejmě o nejdelší místní název na světě.

Co se zajímavostí týče, tak bych chtěla zmínit jeden velice krásný zvyk, jehož vznik se datuje do 17. století. Zamilovaní mladíci vyřezávali svým dívkám ornamentálně krásně zdobené "lžíce lásky". Tenkrát to byli převážně námořníci, kteří tak trávili volný čas během dlouhých plaveb. Zvyk vyšel časem z módy, aby se do ní na přelomu tisíciletí zase vrátil. Dnes je možné takovou dřevěnou lžíci, symbol lásky, i koupit. Kterou dívku či ženu by nepotěšil takový dárek?

Wales je země, do které se člověk znovu a znovu rád vrací. Vždy ho její zelená krajina obejme otevřenou náručí. I já se tam ještě musím vrátit, protože jsem nedošla až na vrchol Snowdonu.

Táňa Janoušková

Zpět na hlavní stránku