Rozhovor s Janem Říhou

písemně vedla Lucie Filipská


Naši čtenáři o Tobě vůbec nic nevědí a tak bych Tě chtěla požádat o krátkou autobiografii (s důrazem na osobní literární úspěchy ;-)

Narodil jsem se 19. října 1976 v Pardubicích. Do roku 1980 jsem vyrůstal v Přelouči, od roku 1980 žiju v Praze. Po základní škole jsem absolvoval čtyřletý učební obor s maturitou, obor kuchař, od roku 1996-99 jsem pracoval jako prodavač v knihkupectví, od roku 99 pracuju jako reprezentant media servisu (něco jako operátor) v informačním servisu ČP Direct, dceřinné společnosti České pojišťovny.
Literární úspěchy? Asi jako spousta z nás jsem byl několikrát čten v Zeleném peří, jednou si mě tam pozvali na rozhovor i jako hosta. Jinak zatím nic moc, ale já jsem se nikdy nebral dramaticky a nepovažoval se za "nepochopeného génia". Za úspěch považuju už to, když mi známý po přečtení nějaké mé básně řekne: "Je to dobrý".Ale je mi teprve 25 let (nemám také moc času a jsem i líný a trochu mě znechucuje moc se angažovat), žijeme v malé zemi... uvidíme, co přinese budoucnost.


1. Jak dlouho píšeš? Podporoval Tě ve Tvých začátcích někdo?

Píšu od roku 1992. Nepodporoval mě v tom vůbec nikdo, ani mě nikdy nikdo nikam nesměroval. Básně jsem začal psát, aniž bych se jakkoli "učil psát". Byla to pro mě víc než koníček potřeba, velká vášeň, ventil, aby člověk mohl existovat v lidském slova smyslu. A i dnes si stále myslím, že psaní je to, k čemu jsem byl "stvořen". Nic mě nebaví tolik jako psaní- to je nejvýstižnější. Ať je to próza, nebo poezie.

2. Jakým způsobem jsi se k psaní dostal?

Začal jsem psát v lednu 1992, byl jsem prvním rokem na středním odborném učilišti v Klánovicích. Zrovna jsem byl (vyjímečně) nemocný. Chřipka, nebo něco takového. Sedím takhle v kuchyni, dosnídávám nebo doobědvávám, už si to přesně nepamatuju, a hlavou mi běží poetické věty, fantazie, kvanta vět... až jsem pro odlehčení své duše sáhl do šuplíku ve stolu, vyndal papír a tužku a všechno, co jsem měl v ten moment v hlavě, jsem si okamžitě zaznamenal. Byla to moje první skutečná báseň, surrealistický text bez rýmu. Bohužel jsem své prvotiny často vyhazoval.Tenkrát se mi ale rozsvítilo s velkým třeskem v hlavě a řekl jsem si sám sobě:"To je ono, Honzo, budeš si odteďka zapisovat vše, co tě napadne... Budeš psát BÁSNĚ!!!" Srdce se mi rozbušilo vzrušením z uvědomění si něčeho velkého, protože jsem vytušil, že jsem se konečně našel něco, v čem bych možná mohl být dobrý.

3. Inspiruje Tě běžný život nebo jsou Tvé texty spíš dílem fantazie?

Dřív mě skoro výhradně inspirovala fantazie, moje texty byly výtvory mé vždy abnormálně pracující fantazie, která neznala hranic. Člověk mohl prožívat neprožitelné a mohl se ... žil jsem svými texty a ve svých textech. Realita mě zajímala pramálo. (Jeden z mých tehdejších výroků- přístupů- "Sen, to je má realita, Realita:banalita"). Dnes je to dost naopak, spíš mě inspiruje běžný život, rozvíjím autobiografické zážitky, posouvám to dál, dialogy a tak. Mám také dost Skutečných starostí(nikoli problémů), než abych se vrtal v nějakých fantasmagoriích.Prošel jsem dost radikálním duševním vývojem a moje psaní se tak dost změnilo. Jenom má láska k samotě přetrvává... Naprosto souhlasím s "Bukowského filozofií", že umělec je člověk popisující složité věci jednoduše. I třeba s prominutím "chlastání vodky" může být přece skvělou metaforou k znechucení, odcizení, nebo přecitlivělosti a tak.

4. Jakým způsobem jsi se dopracoval k formě, v jaké Tvé básně vznikají nyní? Jak se svými texty pracuješ? Přepisuješ a škrtáš?

Píšu teď realistickým stylem, dá se říct.(Oči, samý oči, Příběh jednoho blonďatého tlouštíka, to jsou novější básně z tohoto roku). Našel jsem tento svůj styl někdy v roce 1999. Přišlo to jako dozvuk léta 97(nevím, do jaké míry to bude čtenáře zajímat), kdy u mě došlo k dost zásadnímu zlomu. Zatímco první polovinu roku jsem obdivoval Karáska ze Lvovic, žil v abnormální samotě a coural se po staré Praze, druhou polovinu jsem hodně trávil s jednou holkou, propili jsme spolu, prokouřili a prokecali hodně nocí na různých místech, to ona mě seznámila s Bukowským a vlastně mě nevědomky "přetavila". Vděčím jí za hodně. Kdybych měl dneska psát tím kudrlinkovým, romantickým, neprožitým, sladkým a ufňukaným stylem, jako jsem psával dřív, cítil bych se asi hodně trapně.
A jak se svými texty pracuji? Zkráceně a zjednodušeně řečeno- věty, které se mi honí hlavou, použiju jako odrazový můstek k vytvoření třeba celé básně. Vycházím z pocitů, ze vzpomínek(které nemusí být vůbec staré), a podpořím to třeba, jsem-li doma, pivkem a hudbou (např. Legendary Pink Dots).
V textech většinou neškrtám, ale nevím, jestli je to dobře. Nepovažuju se v žádném případě za Pana Skvělého. Cítím, že některé básně by potřebovaly dopilovat, dobrousit. Ale radši napíšu něco nového, než abych se vrtal v něčem starém... Jsem každopádně rád, že mám dost zkušeností, na základě čehož si myslím, že pramen inspirace u mě jen tak hned nevyschne.

5. Jaké knihy čteš nyní a kteří básníci Tě provázeli Tvými začátky? Jaký je Tvůj názor na soudobou literaturu? Je podle Tebe dnešní poezie určena široké veřejnosti?

Bohužel musím říct, že-ač jsem byl vždycky vášnivým čtenářem- v mých nácti jsem vydržel číst třeba od 23. hodiny do čtyr do rána a za dvě hodiny vstávat do školy- dnes už nemám tolik času. Snažím se také moc nečíst i proto, abych zůstal svůj a moc neovlivněn. Dřív jsem četl hlavně francouzskou poezii, tlusté výběry fr. poezie, jejichž emocialita mě fascinovala a promlouvala ke mě( "Básníci pařížské bohémy" např.), četl jsem prokletou klasiku-Baudelaire a spol. Miloval jsem taky prózy Sartra a Nietzscheho... Ten záběr byl hodně široký, že rozepisovat se o tom by bylo nezajímavé a zdlouhavé. Dnes se rád zasměju dobrým vtipům, kupuju si Rock&Pop a samozřejmě, kdykoli vyjde nový Bukowski, koupím si ho a přečtu, jak je to jen možné. Za velké spisovatele také považuju dva hudebníky- Filipa Topola a málo známého Petera Hammilla...
Můj názor na soudobou literaturu? Moc ji nesleduji, abych byl upřímný, pokud na něco náhodou narazím, moc mě to nekontaktuje... Ale občas čtu věci od neznámých lidí a jsou skvělé... Oblíbenost, popularita, to rozhodně není měřítko...
Dnešní poezie není vůbec určena široké veřejnosti, bývávalo... Básník, to byl dřív Někdo, a i unavenej dělník občas četl básně (asi jim rozuměl), lidi dneška jsou unavení z těch svých spěchostresů, naštvaní... a básníci často (bohužel) jen pseudointelektuální pozéři.

6. Máš mezi svými texty některé, které preferuješ a proč tomu tak je? Jak vybíráš básně k publikování?

Některé věci od sebe mám raději, což ale nutně neznamená, že jsou lepší. Já píšu básně a kdyby mě někdo chtěl náhodu, omylem vydat, ať sám vybere, co zveřejní a co ne. Nepoužívám žádný klíč k vybírání básní.

7. Vidíš před sebou nějaký literární cíl?

Čekám, až budu v čítankách vedle Nerudů, Wolkerů a Nezvalů... Snad příští měsíc... Jsem už vážně netrpělivý! Ne , vážně: Samozřejmě, že bych rád publikoval. Že bych byl rád slavný. Kdo by nebyl? Ale opravdu- nehodlám se zbláznit z toho, že nebudu mít za pár let na své poličce deset svých vyšlých knih...

8. A poslední otázka tradičně k Promlkám. Je něco, co v nich podle Tebe chybí nebo přebývá? Co nového bys uvítal?

Já cítím z Promlk nadšení pro věc, což velice hodnotím. Nenacházím na Promlkách nic negativního a mám ho (je?) opravdu rád... Je to přehledně udělaný časopis, Skutečně dává prostor začínajícím (což je velice motivující a posilující) autorům (Promlky byly kladně zmíněny i na questbooku Psích Vojáků). Jen možná jedna drobná spíš otázka- nevím, jak je čtena rubrika Výtvarné umění. Ale jinak mě opravdu nic nenapadá.

dodatek ke questbooku od Honzy - na mé požádání: http://www.psivojaci.cz/html/novinky.html je adresa Psích Vojáků a jeden z odkliků je na guestbook, taková dobrá diskuze, spřízněné duše se tam spolu baví a hlavně se prostřednictvím guestbooku dá položit otázka přímo Filipovi Topolovi a on na ní odpoví! Což je pro fandy Vojáků skvělý (hovořím z vlastní zkušenosti, i když není nad to mluvit s Filipem osobně- taky jsem měl to štěstí)... Klikněte si na guestbook, sjeďte dolů a dole jsou čísla předcházejících stránek, zmínka o Promlkách je na stranách 13 a 14. Lépe je podívat se nedřív na stranu 14 a pak na stranu 13. (Je to opravdu "jen" zmínka od přítomných diskutujících, ale potěší :-) pozn. red.)

K rubrice Výtvarné umění pro Honzu i ostatní: Sledujeme navštěvovanost jednotlivých rubrik a můžu vám prozradit, že Vú je slušně, více než průměrně navštěvovaná rubrika. To mi jistě nevěří ti, kdož tam ještě nikdy nebyli ;-). Nejen poezií živ je básník, nejen prózou prozaik. Občas je opravdu dobré na podobné články zabrousit vždyť výtvarné umění je silným inspiračním zdrojem spolu z hudbou a filmem. Články jsou psány odborníkem (historikem umění, výtvarným kritikem a teoretikem v jedné osobě), což potvrzuje i fakt, že jsou otiskovány i v časopise Ateliér, který je asi jediným našim periodikem o vú napříč styly a obdobími. (pozn. red.)

Děkuji za rozhovor.

Texty Jana Říhy naleznete v rubrice Básně a Próza

Zpět na hlavní stránku