Rozhovor se mnou tentokrát riskoval mladý autor Luďek Palek

písemně vedla Lucie Kučerová


1) Ahoj Luďku, má první záludná otázka zní: Kdy a jak jsi začal psát?

Poprvé jsem začal psát na základní škole tuším ve třetí třídě, když jsem do malého sešitu napsal srdceryvné drama o zraněném káněti, které jeden malý hoch, ne nepodobný mně, zachránil a ukrýval v kůlně před rodiči. Svůj výtvor jsem pak poskytl paní ředitelce k nahlédnutí. Ta mne pochválila a slíbila mi, že to přepíše na stroji a pošle do nějaké soutěže, což pro mě bylo velmi motivující. Bohužel paní ředitelka můj sešit ztratila, aniž by ho přepsala. Bylo to pro mě velké zklamání a na dlouhou dobu mě to odradilo od dalších pokusů. K psaní jsem se vrátil ve svých dvaceti letech na přednáškách mechaniky a protože na okraji přednáškových listů nebylo dost místa na romány o zraněné zvířeně, psal jsem si různé říkanky. Dá se říci, že mně k poezii nepřivedlo například zklamání z lásky, ale nuda.

2) Kdy jsi začal publikovat a proč?

S mým publikováním je to těžké, nevěrohodnost paní ředitelky ve třetí třídě dozajista zapříčinila, že jsem psal prostě jen tak pro sebe a to mě uspokojovalo, necítil jsem potřebu veřejně ukazovat něco, co patřilo jen a jen pro mě. Sice jsem několik věcí sem tam někam poslal, dokonce se párkrát stalo, že něco někde bylo uveřejněno, ovšem až na rychle vyprchaný pocit pýchy, mi z toho nic víc nezbylo. Chyběla mi zpětná reakce a zároveň jsem se snad i zpětných reakcí bál. Ideálními se zdály být literární servery, jenže po bližším prozkoumání jsem zjistil, že mi připadají příliš chaotické a letmé. Mám pocit, že jim díky kvantitě chybí čas si čtenáře upoutat nad jednotlivými výtvory.

3) Učil ses psát, nebo jsi nejdřív začal a pak „dopilovával“ styl?

Jsem samouk a na mých básničkách je to znát. Nikdy jsem si nelámal hlavu s pilováním stylu, prostě jsem v danou chvíli psal tak, jak jsem zrovna uměl. Díky zkušenostem a se vyvíjím, ovšem stále si nejsem jist, kterým směrem, zda k lepšímu, či horšímu. Příliš o tom nepřemýšlím, bojím se, že bych pak ve svých výtvorech ztratil sám sebe. Nebojím se špatného stylu, v to moc nevěřím, bojím se mé chudé slovní zásoby, kterou se snažím tak snažím rozšiřovat.

Děkuji za rozhovor.

Zpět na hlavní stránku