Rozhovor s Lumírem Slabým

písemně vedla Lucie Filipská


1. Na začátek otázka, kterou pokládám každému, ale stále mi připadá zajímavá a důležitá. Kdy jsi začal psát?

Dospíval jsem v době, kdy se moc nemohly hrát anglické originály písní, takže v rádiu zněla kromě ruštiny hlavně čeština. Bylo hodně hrůzně budovatelského balastu, jenže přece jen se někdy od šedesátých let vynořovaly písničky s moc zajímavými texty. Mimochodem dnes si na nich staví kariéru popoví snaživci, a většinou se v těch odvarech někdejších hitů tváří, jakoby jim ten ksicht dali právě oni. Ale zpátky do starých časů. Absolutní špička byl samozřejmě Jiří Suchý, ale vedle něj se do šancí dostali Borovec, Rytíř, Ulrych, Nohavica, Kopta, Vrba, a to všechno znělo tuzemským éterem a dostávalo se mi pod kůži jako inspirace. Takže školu veršování jsem chytal přes písničky. Pak jsem přišel na vojnu, bylo to po osmašedesátém, příšerná mravní devastace byla pro mne v tom zeleném prostředí nesnesitelná, taky jsem ztratil otce a začal jsem intenzivně psát. Z dnešního pohledu unesu tak jednu z tehdejších básniček. Hned po vojně jsem začal zpívat s tanečním orchestrem Heřmánek, a když jsem chtěl interpretovat zahraniční skladby, musel jsem si psát texty. Snažil jsem nedělat ostudu svým zbožňovaným - Suchému a Kainarovi - hrozně mě to bavilo a snad to bylo na kvalitě znát. Psal jsem si i vlastní písničky a jezdil s kytarou po soutěžích, ale tam už komise natahovaly uši a občas jsem dostal přes prsty. Nejtvrději jsem ale narazil, když jsem byl vyzván k napsání textů pro LP brněnské skupiny Ex Libris, kde se sešel například rockový matador Jan Sochor s romantikem Bobem Frídlem a táborským (tehdy) rockerem Janem Vacíkem. Obhajoba textů nebo spíš jejich možného politického výkladu před redaktory Pantonu byla pro mne takovou žumpou, že jsem ztratil chuť veřejně publikovat. Pak už jsem psal jen texty pro sebe a zpěváky naší kapely a intimní poezii pro své blízké.

2. Jaké zážitky Tě inspirují k psaní? Je to spíš fantazie nebo záznam (ať už pocitů v Tobě nebo dějů kolem)?

Má současná tvorba je propletenec všeho možného. Platí to hlavně o poezii a to i o milostné, která vypadá z hlediska inspirace tak jednoznačně. Díky své cestovatelské mánii jsem se v poslední době pokusil zapsat své zážitky do prozaické formy, ale i tam se mi občas plete můj oblíbený poetický zmatek.

3. Ulehčuje Ti členství v literární skupině Agý agú hú nějak tvorbu a prezentaci textů?

Literární dílna Agý agú hú mě probudila a nedám na ni dopustit. Bez ní bych vůbec nepublikoval, psal bych do šuplíku a spoustu věcí bych nenapsal vůbec. Bez ní bych se nepotkal s Mirkem Kováříkem v jeho Zeleném peří, nemohl bych zkoušet životnost svých nápadů v síti táborské Okresní knihovny a při veřejném čtení. Kamarádi z dílny dozrávají a to zrání mě inspiruje k novým pokusům.

4. Jistě Tě kromě literatury zajímají další věci, ať už z kultury nebo mimo ni. Napiš nám o nich prosím něco?

Už jsem na sebe prásk, že jsem zpěvák kapely Heřmánek. Nechutně dlouho. Zpívám na maturitních plesech studentům, jejichž rodičům jsem hrál v tanečních. Hudba a rytmus, tanec, sporty, jóga, to všechno u mne hraje velkou roli. Ale největší blázen jsem do cestování. Každý rok se snažím aspoň na měsíc změnit kontinent a zatím se mi docela daří. Známí, kteří mě nevidí pár měsíců, zahajují setkání téměř pravidelně otázkou, kde jsem byl a kam zase pojedu. A ve společnosti se musím hlídat, abych se v konverzaci pořád nevracel do cestovatelských vzpomínek a nelezl všem na nervy.

5. A zpět k poezii a próze. Prozraď nám své oblíbené autory. Budu ráda, pokud nám doporučíš svou oblíbenou knihu.

Největším českým spisovatelem současnosti pro mě je Hrabal. Kdo nečetl "Obsluhoval jsem anglického krále", je připraven o velký zážitek. Ale taky mám rád Škvoreckého a Loukotkovou a Pavla Kohouta. Mou oblíbenou knížkou v mládí byl Mauglí a Kniha džunglí, pro svou zvláštní poetiku. A z indického prostředí ještě "Když nastaly deště". Mým básnickým idolem je Kainar a Ginsberg se mnou zatřásl ve svém "Kvílení".

6. Co bys´ považoval za vrchol své literární tvorby? (publikování, knihu atp.)

Já kupodivu nemám ambice takhle nakreslené před očima. Je mnoho lidí, kterých si vážím, a jimž bych rád sdělil nějaké své myšlenky, udělal jim radost svou poezií, pobavil je dobře zpracovaným zážitkem, ale také si umím představit publikum, které bych nechtěl takhle oslovovat. Napsal jsem už moc věcí, ale nějak netoužím nacpat je do knihy a vypustit to vstříc masám k jejich spasení. Vyhovuje mi forma hudebně poetických pořadů naší literární dílny, takový artefakt bych rád dělal pro větší množství lidí.

7. Na závěr ještě k Promlkám. Co bys´v nich uvítal za změny? Přijmeme i kritiku :-) .

Promlky moc oceňuji, ale nemám doma internet, takže do nich nahlížím jen příležitostně v knihovně nebo v internetových kavárnách. Kritické slovo mě momentálně nenapadá, ale kdyby mě napadlo, asi bych s ním zacházel moc opatrně. Příliš fandím každému, kdo něco takového dělá, vidím za tím spoustu práce a nadšenectví a to je pro mne podstatné.

Děkuji za rozhovor.

Texty Lumíra Slabého si můžete přečíst v rubrice Básně.

Zpět na hlavní stránku