Rozhovor s paní Zorou Šimůnkovou

písemně vedla Lucie Kučerová


Ráda bych se Vás zeptala, jestli Vás v touze psát ovlivnili pouze rodiče, nebo jste měla jiný vzor - učitele, oblíbeného básníka a pod.?

Psaní máme v rodině...Psali oba rodiče, píše bratr...Maminka práce literárně- historické, tatínek knihy historické, bratr začal /dobrými/ povídkami a teď už je z něj taky literární historik. Takže klapot psacího stroje provázel celé moje dětství.

Vzpomínáte si ještě na Vaši první báseň, popř. máte ji ještě?

Na úplně první asi ne, ale tohle je moje první báseň "veřejně provedená" - na školní akademii. Nepřála jsem si, aby mě uvedli jmenovitě jako autorku, říkali jenom: žákyně šesté třídy. Dneska toho trošku lituju. Na té akademii se mnou šel tenkrát jenom táta - ale byl na mě moc pyšný. Tohle je ta básnička:

Zkamenělý potůček

Černokněžník vaří - čáry máry -
z kotlíku stoupají ohnivé páry.
Když ty čáry uvařil /usmažené/,
začaroval potok od pramene.

Potůček nebublá, zkameněl celý...
Lidé mu říkají Oněmělý.

/cca 1976/

Dokázala byste popsat Váš literární vývoj - změny tématické či stylistické?

Kdysi dávno jsem začala pohádkami - vymýšleli jsme je s bratrem dohromady, pak jsem s pohádkami přestala a přešla na básničky, viz třeba Zkamenělý potůček. Asi ve 13 letech jsem si začala psát deníky - a v nich je veškerá poezie i próza mých tehdejších let, kromě nich jsem nepsala nic jiného. Básničky se mi do hlavy pomalu vracely od dvaceti...a před dvěma lety jsem chtěla napsat básničku...ale ruka mi automaticky začala psát prózu. Je to zvláštní: vždycky jsem myslela, že povídky nesvedu, a najednou... Teď si ale uvědomuju, že neodpovídám přesně na vaši otázku. Co se změn stylistických a tématických týče: posouzení změn stylistických nechávám na jiných, co se témat týče...dřív, jako snad u každého, to byla láska. Dnes je to láska také, ale jaksi z druhé strany. Laskavý čtenář uvidí sám.

Jak, kdy a proč jste začala publikovat?

V červnu 2000 jsem si dodala odvahy poslala svoje básničky panu Ondřeji Neffovi do Neviditelného psa, mailem je to takové bezbolestné.... Během pěti minut přišla odpověď, že jsou prima a od druhého dne vycházely po dva měsíce v NP. Bylo to skvělé, měla jsem takovou radost jako málokdy v životě. Básničky na NP vycházet přestaly, ale život šel dál...a došel až k tomu, že během tohoto roku mi vyjde u nakladatelství .PROTIS má první kniha povídek. Na otázku PROČ je jasná odpověď: nechci psát jenom do šuplíku. Každého autora těší, když je čten, já nejsem výjimkou.

Které z ocenění, které jste získala, pro Vás má největší cenu?

Všechny ty diplomy dohromady a každý zvlášť mi dělají radost, ale nejvíc potěší, když mi někdo řekne do očí: To a to se mi líbí. Pak mě moc potěšila divadelní dramatizace dvou mých povídek - Smutek a Jedenácté přikázání. Jsou částí představení Čtyři kusy činoherního souboru kavárny Obratník. Když tak o tom ale přemýšlím, možná vůbec největší radost mi udělala cena publika na prvním ročníku festivalu Literární Vysočina. Bylo to milé překvapení v milém městě Chotěboři.

Podílíte se na mnoha literárních pořadech, který Vás momentálně nejvíce zaměstnává?

Aktuálně mě nejvíc zaměstnává příprava 3.ročníku festivalu Literární Vysočina, který bude 8.-10.července t.r. v Chotěboři. Připravujeme program, sháníme sponzory atd. Práce je dost a dost. Jinak každý měsíc připravuju pro Obratník pořad Večer přiměřených depresí, což je vlastně pásmo autorského čtení různých autorů, prokládané hudbou a různými vstupy. Depky připravuju i uvádím, což je občas docela adrenalinová improvizační záležitost, ale moc mě to baví. Depky jsou cca dvouhodinový pořad jednou měsíčně, Literární Vysočina je třídenní festival se vším, co k takové akci patří - nejen literární částí, ale i hudebními a divadelními bloky, besedami, vyhodnocením stejnojmenné celorepublikové literární soutěže, s oficiální i neoficiální částí. Pro mě a kolegy je to běh od rána do večera, pro publikum snad milé letní zastavení.

Máte v současnosti literární vzor nebo oblíbeného autora/autorku?

/Nedostižným/ literárním vzorem, pokud to mám tak říci, jsou pro mě povídky Čechovovy a Maupassantovy. Obecně pak všichni, kdo dokáží psát stručně a výstižně.

Zaujal vás některý začínající básník/básnířka nebo konkrétní báseň?

Mám několik oblíbených současných kolegů - literátů, jen nevím, zda se dají označit jako začínající. Za všechny jmenuju Markétu Agnes Hrubínovou a brněnského Petra Moučku. Pak Petra Musílka, s kterým připravujeme Literární Vysočinu www.leonet.cz/petrmusilek. Ale nebudu už jmenovat dál, ani za hodinu bych nevyjmenovala všechny zajímavé současné literáty. Tahle tři jména jsou jenom" vrchol ledovce".

Děkuji za rozhovor.

Tohle je jedna básní Petra Moučky:

Plavba přes vinná moře
Před cihlovou zdí
ve vinném sklípku plném opilců a bláznů
mi na rameni vyplakala lásku

Když stůl byl plný slziček
složil jsem z ubrousků
pár lodiček
pak napnul lana z dívčích vlásků
a pod plachtami účtenkových pásků
po mořích vinných jsem vyplul
objevovat cizí země

Možná jsem neměl
tak lehce dávat život v sázku
já zkrátka nevydržel to
když děvče bulí

Pak zavřeli a vyhnali nás
do noci a domů
a lodičky

Ty zase nikam nedopluly

Zpět na hlavní stránku