Plž

Přestože Plž je tentokrát zkratkou pro literární - Plzeňský literární život, mé podvědomí si nedokázalo pomoci a utvořilo si předsudek o něčem slizce nesympatickém. Nehledě na to, že nejsem fanouškem západní části naší republiky, lidé se mi tam zdají podezřívavější a nesdílní, jde sice o osobní zkušenost s jednotlivci, ale já si to pak maluji na celý kraj. Jenže i omyly je člověk živ a já se tentokrát doslova přejedl. Do rukou a pod oči se mi dostalo páté číslo tohoto plzeňského periodika, které se již v editorialu chlubí opakovaného úspěchu v podobě získání finanční podpory Ministerstva kultury České republiky coby garantem kvality. Tímto ale můj předsudek dostal poslední důvod k žití, dál už ho čekala rychlá poprava.

Věci se mají asi tak, Plž je regionální literární měsíčník (vycházející od roku 2003) pro Západní Čechy a slovo region je pro něj svaté, čímž se dostává do nelehké situace v podobě omezenosti okruhu přispěvovatelů, ale o to víc sil mu zbývá pro hledání kvality a hlavně vytvoření literárního souboru, který nebude jen přehlídkou autorských kreací, ale bude především pochopitelný a čtivý. Ne vždy se to povede, ve většině časopisů se jedná spíš o pasáže, ale zde je to v míře přímo vrchovaté (ne úplně, přeci jen, nejde se zavděčit všem). Hned po úvodu, který se s jistou dávkou drzosti dotkne „velikánů“ jako jsou Literární noviny či Tvar, se čtenář utvrdí o patriotismu časopisu. Portrét západočeského autora Jana Sojky je doplněn jeho šestnácti básnickými kousky, které jako většina krátkých veršů nepostrádají jasnost a umění pokračovat v nenapsaném v mysli čtenáře. Byť na můj vkus je zde znát až přílišná snaha o poetický výraz na úkor určité dávky živočišné svěžesti a to ve spojení s množstvím básní může lehce sklouznout ke stereotypu. Následuje prozaická část Davida Charváta Brada na nepříliš originální téma nakladatel a nepochopený autor, ovšem napsaná tak, že více než dobře baví. Další próza je od Jiřího Č. Ulricha Rozhovory, která má sice od začátku našlápnuto k autorově těžkopádnějšímu samolibému moralizování, ale díky kouzelné pointě, se vše změní k uznávanou sebereflexi. Následují básně teplického rodáka Milana Šedivého, které bohužel neskousnu, ba ani po opakovaném přežvýkávání. Neodsuzuji je, jen jsou napsány stylem, pro mne vzdáleným. Zato následující autorka Karolína Pláničková je jakýmsi opakem předchozího autora. Složitosti básnických mozkových závitů hodila za hlavu a předkládá čtivou várku básní s kvalitním obsahem. Příliš poezie najednou může škodit a tak pauzu zařídí fejeton Úsměvy od Bohumila Jiráska, který zvyšuje kvalitu čísla o další stupínek. Žádné filozofování typu autor sobě, nýbrž při čtení má čtenář pocit, že vlastně hovoří sám za sebe. Po Úsměvech se z rozjařených výšin dostaneme zpátky na zem v kapkách básních Hany Gerzanicové, z kterých sice mrazí na těle, ale s jiskrou naděje v srdci. Po melancholické náladě přichází bouře pobuřujícího smíchu z pánského klubu. Martin Jakubík se s tím nepáře (vězte, že v za zdmi pánského klubu se to říká jadrněji), jeho básničky jakoby vznikly z vášnivé soulože smíchu a inteligence. Rád bych se mýlil, ale více ji ocení mužská část čtenářstva. V dalších příspěvcích nás Josef Brand provede po stopách zapomenutého západočeského básníka Josefa Berky a Luboš Vinš se krásně rozepíše o věcech obyčejných, v tomto případě se jedná o stůl. Byť je časopis regionálně zaměřen na západní část republiky, v rubrice Vetřelec Plže se představí pražská autorka Martina Zábranská se svými básněmi, které obsahují až příliš ženské vážnosti (ale to je pouze můj chlapský pohled). Potom následuje ještě jedno pásmo básní od Nikoly Petříčkové, opět na opačném pólu nálad než tomu bylo u předešlé autorky. Ve zbývající části časopisu se ve vzpomínce dozvíte něco o třech osobnostech odpočívajících na plzeňském hřbitově, přečtete si pár kritik-nekritik, naleznete tu i něco o zajímavých plzeňských akcí a na závěr se v krátkosti představí všichni autoři tohoto čísla.

Jak už jsem se zmínil výše, toto číslo je velice čtivé a s vaší náladou si bude hrát jako rozbouřené moře, žádný klid a nuda se tu nekoná. Za zmínku ještě stojí, že Plže naleznete na internetových stránkách Knihovny města Plzně v elektronické podobě a to včetně všech předešlých čísel. V tištěné podobě pak Plž obsahuje i informační bulletin Listy Ason klubu o literárním dění v Západních Čechách.

Obsah č.5/2005

Jan Sojka: Tam někde jsi
David Charvát: Brada
Jiří Č. Ulrich: Rozhovory
Milan Šedivý: Kde lesk je pardálí a zaťatý
Karolína Pláničková: Ale to nevadí
Bohumil Jirásek: Úsměvy
Hana Gerzanicová: Člověk; Ještě - ještě pro Tebe
Martin Jakubík: Ženský by šílely
Josef Brand: Sedlák - básník domova
Josef Berka: K jaru
Luboš Vinš: Stůl
Martina Zábranská: Po dnech
Nikola Petříčková: Jsem zvířecí a proměněná
Viktor Viktora: Pax iiscum
Ivo Harák: Odsouzen jen k sobě samému
Michaela Pánková: Verše z buše aneb Potěšení protinožců
Viktor Viktora: Nový návrat chodské epiky
Ivan Nikl: FDM - šifra ryzosti

Z tiráže:

Redakce Plže:

šéfredaktor: Vladimír Novotný
redakce: Jana Horáková, Helena Šlesingerová
redakční rada: Josef Hrubý, Bohumil Jirásek, Dagmar Svátková, Milan Šedivý, Viktor Viktora

Adresa:

http://www.kmp-city.cz/

Zpět na hlavní stránku