Sonet (znělka)

Je nejrozšířenější pevnou formou evropské lyrické poezie. Vyznačuje se závazným počtem veršů. Tyto jsou členěny do čtyř strof (slok) - dvě čtyřverší, dvě trojverší. Obě čtyřverší i obě trojverší tvoří relativně uzavřený celek. První sloky bývají rýmovány podle vzorce abba abba (nebo v jiných variacích; např. abab abab). Poslední strofy mívají veršovací vzorce různé (ccd eed, cdc ede, cde cde, cdd cee, cdc dee apod.).
Významové členění sonetu je také poměrně ustálené: poměr prvních dvou slok ku posledním dvěma býval přirovnáván k otázce a odpovědi, k problému a jeho řešení. Moderní sonet se vyznačuje dialektickou triádou (první kvarteto teze, druhé antiteze a obě tresceta syntéza).
Vedle této klasické podoby sonetu, jemuž se také říká italský, se vyvinula i jiná forma, tzv. sonet anglický (nebo též shakespearovský). Bylo to dáno omezenějšími rýmovacími možnostmi angličtiny. Tento bývá často psán bez členění na sloky, tvoří obvykle tři čtyřverší a na závěr dvojverší (rýmové schéma ababcdcdefef gg). Také významové členění odpovídá tomuto schématu - stupňování myšlenky o třech fázích ústí v ostře oddělený závěr.

Zdroje:

Slovník literární teorie
Ústav pro českou a světovou literaturu ČSAV v Praze a Brně
Československý spisovatel
Praha 1977

Zpět na hlavní stránku