13. října 2002 22:38
Začínajícím básníkům se často vytýká přílišné hromadění slov v jedné básni verši. Ono "hromadění" je logickou snahou o přesné vylíčení různých situací a nálad, avšak v poezii, jako všude jinde, platí známé: méně je někdy více.
Toto tvrzení ostatně v této básni potvrdil i autor. Pojmy jasné, ale ne banální a frázovité. Snad jen třetí verš poněkud tlumí a zpomaluje účiněk básně-to jednak opuštěním rytmu prvního verše, možná i poněkud neobratným užitím dvojice dusí a dusný. I kombinace "dusný vzruch" trochu vrže.
Závěrečné dvojverší je pěknou tečkou básně.
Pavel Š.