Erika Šídová

BáseňZveřejněnáOhlasy
Prostupena 1.5.2005
Porcelánová panenka s vlčíma očima 1.5.2005
Driving licence 1.5.2005
Další úterní den jako dialog s nerozpustnou látkou 1.5.2005
Civil war 1.5.2005

26/5/04
prostoupena

prostoupena kalem z jezer
a moří
oblak mlhoviny
vteřinové lepidlo bez účinku
seschlá slza na pramenu
zrzavých vlasů




sestupuji obloukem
krvavé mízy
plna prachu ze silnice
a cinkajících kamínků z nádvoří
renesančního zámku
nikdo se mě neptá
zda žiju

a já
trosečnice obklopena betonem
a lživými tvářemi do květnového
zimního večera
zhasínám
a dýchám

Napsat ohlas

Porcelánová panenka
s vlčíma očima
4/8/04

pořád jsem obíhala
starý mrtvý pařez
ta část světa nade mnou
svítila jasně a rudě
šlo jen o to najít někde
ten modrý baculatý hrníček
s modrýma tečkama
místo toho
jsem potkala a našla
sebe

svět se černil
kolem mě stále chodili
l i d é
ptali se
proč
jak
kdy

znovu proč
a soudili

a tak mé vlasy
začaly usychat
padat
tenká kůže
se přeměnila na porcelán
a moje oči byly najednou
opravdu vlčí
jak se každý bál

stála jsem
na místě kde umíral
tichý pařez
rozpažila
a zmizela


i ta druhá

Napsat ohlas

18/10/04
/Driving licence/

mám doklad na to
že mohu řídit život
všem okolo


je to směšně vážné
velkými nůžkami střihám
papíry
fotografie
a slepuju je naprosto nesmyslně
a urážím se
když se na mě někdo zamračí

dnes bylo bolestivé ticho
ticho které mi řvalo do uší
strašně to píchalo
ty nepravdy
solidární traumata velkých dětí
už to není jako dřív
každé ráno je to lepší
a každým večerem je to tragické

neposlouchám už ta pouta
je mi smutno z toho
jak je dnešek pokrytecký
jak všichni nosí červené mikiny
jak už nemám o čem psát
a tak holduju nicotě a černým textům
které mi alespoň nelžou
a z toho je mi smutno

cítím se tak vyčerpaně
že už to ani nemůže být pravda
ale pořád dýchám
cpu do sebe železo
něco hledám
to asi návod k tém dokladům
na které jsem vystála
tak dlouhou frontu
                    ///

Napsat ohlas

9/11/04
/další úterní den
jako dialog s nerozpustnou látkou/

chystám se rozstříhat svý nový
oranžový manžestráky
ostřihat svý vlasy
oholit svou lebku
rozsekat ten bílý psací stůl
a mobilní telefon hodit do řeky
/těším se na to žblunknutí/

už se to nedá vydržet
ten stress
nekonečná síla něco dokazovat většině
zmizela
odjela autobusem číslo sto devadesát osm
a já jí s radostí zamávala

ne
ta tma musí znamenat
něco víc

pravda je že nemohu zapomenout
nemožnost vystoupit z kolotoče
vlastního nitra
mě přivádí k šílenství

našla jsem nekonečno
i jeho konec

Napsat ohlas

27/12/04
Civil war

koupím si
vodní dýmku
zavřu se v pokoji
položím se na svou
/ne/manželskou postel
a zdi pokryju kouřem
aby už neslyšely
jak v noci
vzdychám
nejistotou

všechno to
vede kamsi
za sedmero řek
hor
kanálů
postelí

nechávám se vést
v tichu
prořezaná

do hloubky

Napsat ohlas

Zpět na hlavní stránku