15. května 2001 20:34
Tvé básně se mi líbí. Tahle krásně vtahuje a nutí vizualizovat (ty dlaně starců jsou neuvěřitelně malebné).
Tiky
3. prosince 2001 20:48
Ano, opravdu jsou první dva verše nádherným pramenem celé básně. Autorův úvodní obraz je oním jemným a propracovaným výtryskem,který mi tolik chyběl v básni Tanec v samotě. Jen více takových.
Co však tak nádherně pramení a protéká celou první slokou, v druhé se počíná zbytečně kalit, zejména "žlutohnědými obrazci"-jak typické,jak nepostačující,jak omílané.Jen si postavme obraz "žlutohnědých obrazců" k "dlaním starců". Zatímco "dlaně starců" nám svou hutností doslova lepí listy na jazyk, spojení "žlutohnědé obrazce" je opravdu jen máloříkající čítankovou formulkou.
Troufám si říci, že první sloka(ta "chuť" listů) je degradována tímto spojením.Olejomalba se rozplývá.
"Blednoucí srdce"-zde vše opět ožívá.
Doporučuji básníkovi nahradit, či vypustit onen formulkový výraz, který opravdu imaginaci neprospívá.
A opět jen musím doporučit alespoň letmé nahlédnutí do surrealistický dílny(takový Nezval-Moderní básnické směry-zejména úvod).Nejsem v žádném případě propagátorem surrealismu, ale špetka surrealistického koření by myslím mohla výrazně dochutit Říhovu poezii.
Tedy dále:autor nejprve jemně polechtal naše smysly v prvních části básně,maluje atmosféru podzimu pomocí častých symbolů-listů,deště, což není na škodu.
Bohužel dále se omezuje na jakousi jednoduchou dějovost-nedějovost:čekání listů na vítr,poté na zimu;a pak rychle vše zasype sněhem.Po prvních verších očekával jsem další malby,další souvislosti.Konec působí jaksi spěšně,nedodělaně.Myslím,že v tomto případě mohl se autor rozepsat a doslova vymetat čtenářem všechny koutky podzimu(mnou bylo na počátku básně opravdu smýkáno ze strany na stranu).
Snad ještě jen k závěrečnému verši díla-"bílá rakev sněhové pokrývky"-zde opět verš rozbředává.Tajemství "bílé rakve"je následně k velkému zklamání odhaleno "sněhovou pokrývkou".
Druhá část verše rozmazává "krajinu bílých rakví" "sněhovou pokrývkou"-souslovím pouze ukazujícím z okna, téměř esteticky nepůsobícím.
Je patrné, že autor volí realistickou formu psaní, což je samozřejmě zcela v pořádku.Ony roušky drobných tajemství a zaklínadel,po kterých toužím si však s realismem neprotiřečí, naopak jej umocňují.
Přesto jedna z nejlepších básní autorových básní.
Přesto jeden z nejlepších autorů Promlk.
Pavel Š.