Lumír Slabý

BáseňZveřejněnáOhlasy
Yamdrok-tse 10.11.2002
Skafandr 26.8.2001 1
Inkarnace 13.8.2001 1
O tichu 22.7.2001 1
Uteču do Ria 12.7.2001
Spaste naše duše 23.6.2001
Vzpoura č. 1813 10.6.2001 1
Plísnění 27.5.2001 1
Osmnáct 12.5.2001 1
Věnováno rozumu 1.5.2001
My, skaldové 19.4.2001
Mše 19.4.2001
Popel z aury 22.10.2000
Proutkař 15.10.2000
Běsnění 15.10.2000

Yamdrok-tse

Tibetský vítr zčervená
studem a námahou
než rozhází všechny arogantní
odlesky čínské vlajky
nad Potalou
O kilometr výš
se mi zatočí hlava
a když znovu
popadnu dech a
sound and light
vhrkne mi do očí
jiskření jezera tyrkysů
takovou barvu nevymyslíš
takový vjem nezachytíš
prostor bez vůně
a zvuky svázané
do šustění výškové magie
Yamdrok-tse
Jak vznešeně to zní
jak zárodek mantry
jak nedošeptnuté zaklínání
Tam někde dole se pořád rodíme
molekulární hemžení
tření, zahřívání, požár
vzlétáme z popelů jak výkřik
a konec biče se třepí na akord
trifidího protijedu
My zachráníme svět !!!
pulsuje bel canto naivních spermií
když zběsile pádí
jak pamplonští býci
na cestě nikam
Já jsem tvé nikam
já, vlnka na jezeře Yamdrok
já, geometrie usmíření
šeptá ten záhyb na hladině
Pojďme to udělat
navrhuji zadrhnutým hlasem
smířit se je tak snadné
stačí pár tyrkysových záchvěvů
v pěti kilometrech
nad směšným hemžením
trocha závrati a
výdech do polobdění
a letííííím!

31.7.2002
(Yamdrok-tse = Tyrkysové jezero u Lhasy asi 5000 m n.m.)

Napsat ohlas

Skafandr

Na to rande jsem chtěl jít
v šortkách
když už mám ty nohy opálený
a v tom tričku z Venezuely,
co mě obepíná jako fajnová
kůže s potiskem
ale mraky se honily po nebi
těžký i prchavý
jako to správný blues,
který nás praští
až když ho procítí
ten jistej ukřičenej
barevnej
ze Západní Čtvrti
někdo mi říkal,
že ženská uzpívá blues
až po dítěti
ale co chlap?
kolik facek od života
v něm udělá ten porod?
Takže, mraky vypadaly na spadnutí
a já jsem oblík skafandr
vhodnej pro malý
suchý hloubky
a riskuju tak ztrátu
padesáti procent
odvázanosti
Bude to rande
jako za střízliva
jestli v tom dešti
přijdeš...

Číst ohlasy Napsat ohlas

Inkarnace

Ještě jsem polonahý
a tažní ptáci křičí
a tažní psi, ze štěňat vypiplaní
se pohlazení brání
a tažné šlapky z Prahy
už pysky ohrnuly
od Můstku k pohraničí
Jsme vyhořelé nuly

Ještě jsem neholený
a marast po kolena
a hořký jed všech erotických spadů
mi zasahuje bradu
Pitralon s vůní ženy
přišla sem bez naděje
odchází narušená
Nějak se divně smějem

Ještě jsem před zabitím
a ještě v sobě zvracím
a od vzteku, který se ve mně hasí
mám ohořelé řasy
a do sexu se řítím
a kopytem to smrdí
pekelnou inkarnací
Jsme nemožní
a hrdí

Číst ohlasy Napsat ohlas

O tichu

Chci napsat verše o tichu
já vím, co řekneš - starý téma
jen chuť zaměním za příchuť
a už se mění věta němá
na hudbu, citem opilou
já vím, co řekneš - měl bych stvořit
to, co tu ještě nebylo
vykouzlit ve své digestoři
neviděné a neslyšené
a absurdní a záhadné
to, co mě v podvědomí žene
to, co mě ve snu napadne
to, co mě dráždí odjakživa
a pálí na rtech, na víčkách
jsem hlupák, když sny nedosnívám?
jsem ztřeštěnec, když nevyčkám
až nápad projde dobou zrání
a svět mi dá záruční list?
já uslyšel jsem ticho ranní
a od té chvíle jsem si jist
že v sobě slovo neudržím
že ve mně ticho bude řvát
že v tichosti mi sedře kůži
a prohlásí za konfiskát
každý můj úlet k tuctovosti
a porušení řehole
tam, kde se břehy nepřemostí
je ticho nemoc nebo lék?
a tak mi prozraď, zrádná mlho
co v sobě radši ukryješ
před třetí ženou potkám druhou
mám říct té první - adié?
miluju ticho,
ticho léčí
toho, kdo mlčet vydrží
a tak mi odpusť ten můj přečin
banální, tiché,
nežít - žít.....

Číst ohlasy Napsat ohlas

Uteču do Ria

Před počasím, před Evropou
před ledovou dobou v našich hlavách
před horečkou našich slov
před severní hemisférou
před rutinou stálých prismat
zbyteček milénia prchá
a já tu štvanici
nechci celou udýchávat tady
řinčí tu okapy
a termojaderně nevratné Jihočesko
a bojůvky anticokolivců, asertivců a narcisistů
zviditelnění je snadné a nízké
uteču do Ria
jestli mě mají okrást, tak radši pod rovníkem
na dostřel od amazonského
vraždění světových plic
mi pár freónků z protikomářidla
přijde legrační
nad Patagonii se rozlezla
dříve antarktická trhlina
(kalhotky z ozónu, to byl teda nápad!)
tam by mě ten sprej
dovezený z naší pokrokově tržně postbolševicky
zdůvodněné mašinérie
svrběl v dlani víc
ale stejně bych to zmáčkl
globální antimalarikum v pudu sebezáchovy
uteču do Ria
a z čokoládové pleti
jedné hebké plážové substance
jemně odeženu zjevně nevinného anophela
samečci jsou neškodní, slečno
řeknu španělsky
a ona mě špatně pochopí
(mí Brazilci mi nerozumějí?)
a je svolná, dychtivá a večer volná
možná jí zazpívám jihočeskou
no, spíš jihomoravskou lidovku
u nás doma už tiká řetězící se parchant
v pyžamu z betonu
v mononukleózní vleklosti
jo, a odřeknu si Copacabanu
v jedné (u bolívijského Titikaka) už jsem byl
a místo téhle vykřičené si najdu hezčí pláž
a do písku načmárám obrys našeho pohraničí
bez Slovenska je výtvarně neuspokojivé
neidentická holínka bez podrážky
to byly úlety!
ne jako tady ten můj rádoby turistický...
ale stejně -
- uteču do Ria

13.10.2000

Napsat ohlas

Spaste naše duše

Jak starodávné, jak titanikovské, jak poetické!
Ale já musím začít trochu vyděšeně
Na paraolympiádu údajně jistá země
nominovala sportovce s falšovaným stupněm postižení
Povinná ztráta iluzí, říkáte? Asi jo, nakonec
smršťování srdce, tu jeho pulzaci, je taky lepší nevidět
už kvůli podobnosti s gumou
myslím s tou vytahanou částí praku
nebo s tou obroušenou korektorskou
či s jiným symbolem puchření...
Naštěstí naše zděděné a vyciselované geny
uměly vytvořit z kyslíku, světla a jídla cosi pozoruhodnějšího
Hemžení té organizované materie se někdy dožívá až sta let
Opraváři, fantasté i zločinci, noříme se do svých útrob
abychom pokročili v poznání akordů, křížení, větvení a ústění
všech těch hadiček, vláken, svorek, filtrů a pump,
v nichž mechanika upíná, chemie třaská a mystika -
z čirého rozmaru vypotí nadprodukt - dušičku, vědomí...
Snad pro kontrolu zrození a růstu,
snad pro opojení zenitem, snad pro hořká umlkání
Už někde v zárodku je to dospělá změť schopná sebezničení
případně nedokonalé zalomení lpící na životě
a někde mezi tím - návod k podvodu
Porovnáváme ta zvětšená schémátka, a ejhle - chyba!
Spojení rozechvívají tři tečky, tři čárky, tři tečky
A Všemohoucí shovívavě čumí
Stvořitel, Ničitel, Ochránce
a múzou políbený kluše
za nehodou a hrou a nerozumy
závist se dává do tance
a spasmus spasí naše duše

25. 5. 2001
dokončeno v inspiraci výstavou Jaroslava Chobota - "Pomáhejme křidélky

Napsat ohlas

Vzpoura č. 1813

Tvůj obličej mi, lásko moje
splývá se zdí
a jeho bledost
po zádech mi jezdí
prsty studenými
srdeční sval má zvětšit objem
Má - nebo nemá
něco přijmi
aby tvá volnost zase nebyla
do půlky věžák
z půlky mohyla
začátek idylický
a konec - jako vždycky
To bylo řečí o vzpouře
a koukám,
noc je zas jen černá
a místo té, co odešla,
není tu žádná jiná žena
a místo té, co nepřišla,
nikdo mi nevjel do vlasů
nikdo mi neřek´- teď se uhni,
- teď rozdávej
- teď inkasuj
(panenko skákavá
jak já bych rozdával
sto smíchů
dotyků a vůní...)
Jednou, má lásko, uhádneš,
co je to básník -
pravda - lež... ?

Číst ohlasy Napsat ohlas

Plísnění

Jen červí rychlost střídá nadzvukovou
jen vlákna plísní krajku paličkují
jen letmý přebrebt podprahových vjemů
jen vdech a třesk dvou částic kalafuny
vysoký dvojhlas smyčcem zdaněný
zdanili touhu, když to dovolíš
spočítali by ti
i průjem z vlnobití

Jen zamoření milostnými sliby
jen zauzlení gordického typu
jen rozšlapané brýle opilcovy
jen jinotaje páchnou po incestu
pahrbek vzpurný zuby pročešou
a za pamlskem, když tak posnídáš
nahá erotika ¨
na všednost si zvyká

Jen bolest v uších, v hloubkách nasbíraná
jen svazky nervů z lásky vyděšené
jen rozpad bublin v rytmu poločasů
jen vyčítání, která neustojíš
žárlivý přízrak ze tmy zahoří
a slizký hmat a kříž a plísnění
cesty pavučinou
bloudí,
snad nás minou

28.1.2001

Číst ohlasy Napsat ohlas

Osmnáct

Narodila se žena
mé oči zešílely
a rostou doztracena
k zážitkům neotřelým
žárlivost neodkvétá
a touha úsměv hasí
čím vším jsi plnoletá?
máš plnoleté vlasy
máš plnoletá ústa
máš tělo slibující
a plamenem chceš zůstat
a zraješ pro vichřici..
Ten vichr ve mně čeká
a běsnění a příval
co jsem to za člověka?
Chci tě
a jen se dívám

Číst ohlasy Napsat ohlas

Věnováno rozumu

Pořád se ve mně něco vaří
Jen tyristory rozumu
jsou vždycky jaksi nad věcí
a nad bujností hříběcí
většinou udělají kříž
jsou jak znudění biletáři
žáčkovi radí - negumuj
a neuč se, co v módě není
a samy sepnou kontakt žhavý
právě když něco začíná
čímž nezačne nic
CVAK a z hlavy
jak za chviličku uvidíš
je hezká, nudná
pustina
Je ve mně něco zkaženého
tou zkažeností nevinných
která je čistá chemicky
jenomže bolí
navždycky
a rozum - ten se nakazí
nejradši citem, snem a něhou
Ale to dlouho nevydrží
když v hlavě nejsou piliny
Je volnost úvozů a strží
bez digitálně přesných čísel
taková snadná, nestálá
Už chytla si mě, ptá se, čí jsem
a očkuje mi extázi
nechtěj mě!
jen bys plakala

Napsat ohlas

My, skaldové

my, skaldové
se smějem´ zbabělosti
ano i své
vlhké a stravující
my, skaldové
my, zjemnělí i sprostí
my, abstinenti
věčně před opicí

my, rozmazlení
rozmazlujem´ jiné
a ze svých zpěvů
křešem nezpívané
my s nahotou
spěcháme pod kombiné
a vlastní plavky
prodřem´ v tobogánech

my, neplatící
z protekce a zvyku
my, zadupaní
do prahů svých lásek
my, kšeftaři
s uzdami od Šemíků
jen děláme si
rýhy na opasek

pátá a dvoustá
nejsme trpěliví
a nejdem´ NĚKAM
nejdem´ vyhladovět
a studujem´ to,
co nás neuživí
jak černou upřít
nejkrásnější vdově

my, milovaní
schopní zatracovat
a my, kteří jsme
vždycky odmítnuti
my, skaldové
jen slepujem svá slova
my, milenci
jsme zasnění a krutí.

Napsat ohlas

Mše

Jasně to vidím z pohybu tvých nohou
látka se rozvlní, ovíjí
dotýká a hřeší
Na kolena, na stehna tě líbá
tam, kde by mé ruce, oči
ústa, nohy, boky
mé cokoliv
chtělo mít svou šanci
.... to je k nesnesení ....
I z té smluvené ptačí perspektivy
se tvé ženství propaluje do podvědomí
a štěpí mě na muže
a člověka

Jasně to vidím z lomu jazyka a rtů
mazlí se rozkošnicky
aby pak řekly ne
Všechno je usvědčuje ze strachu
že tvé tělo, které třikrát
bojovalo za ženskou věc
by umřelo v mém pohledu

Jasně to vidím -
jsi smyslná
třeštím po tvé blízkosti
kdyby to šlo, zaklínal bych na tobě
co je k zaklínání
abych mohl laskat
co je k laskání
a drtit, co na drcení čeká
vtrhnul bych na tebe
a zaplavil tě něhou šílenců
snad bych to zvlád´
i když tolik touhy asi škodí
praúkonům a pudům

Chtěl bych, aby tyhle řádky
křičely, jak nikdy nic předtím
aby tě pokryly jistotou
že jedna a jedna
není konec světa
a že tu zvrácenou mši
za svůj klid
Sloužím s láskou

Napsat ohlas

Popel z aury

Kdy ti bylo nejkrásněji?
zeptal se
Teď, řekla (podle logiky scénáře)
A kdy ti bylo nejhůř?
čekal jsem něco jako těsně před teď
ale byla zajímavější
Taky teď
Bylo to po milování
takovém tom zapřisáhlém, chvějivém
i my dva jsme podobná mívali
než ses napila jedu
který po odlivu krásného TEĎ
nachází jen smutek
Páchnoucí krása,
k čemu takovou?
To Sting je rozkročen na hladině
a jeho ježíšovské svalstvo
metastázuje mezi atomy vzduchu
Těžko říct, jestli vzlétne
nebo se potopí
zatím se ta nepravděpodobná aura
sráží v okolí kotníků s vlnkami
na popelnatou strusku
recyklovatelnou
díky obsahu nadpřirozena
Ale my, okouzlení
se už vznášíme, už míříme
za Anglickým Pacientem
abychom nad písečnou pouští
užasle listovali koránem
sepsaným odpoledními stíny v dunách
jež zmenšeny výškou letu
na inženýrské sítě mravkolvů
navždy vypálí ten ornament
napíč našimi city
Kdy ti bylo nejkrásněji?
Radši se nezeptám

Napsat ohlas

Proutkař

Ubohé propletence,
jak tence drží
vaše jistoty
Jsem vinen já
anebo ty
anebo skvrnka na halence
kdysi bělostné?
Jsou kapky krve na ostnech
našeho naježení
jiné než ty, co známe
z kolotočů svých tepen?
ze svého zrůžovění?
Náš hlad je stokrát slepen
a každý další pramen
nás na proutkaře mění
s pohyby magickými
Ten výmyk našich proutků
je věc tak podezřelá
jako ty spleti náhod
vykvetlá bůhví odkud
a vykoupená draho
- válkou duše a těla
Říkám si - Neprorokuj,
takové kamenují!
Ale zeď pořád svádí
aby se na ni psalo
a propletence hadí
ve fantazii bují
Bráním se
ale málo...

Napsat ohlas

Běsnění

Osud je v pohybu
Náhodní kolemjdoucí
protnou se nebo minou
a to jim vykřesá
posvátné ohně v bocích
dva lasery pod ofinou
běsnící nebesa

Do očí náhodou
nám duha zabloudila
a spektrum v tónech loví
chór trubek z Jericha
Už nikdy černobílá!
řve zážeh rentgenový
Nadechnout!
Nedýchat!

Napsat ohlas

Zpět na hlavní stránku