Vojtěch Němec

BáseňZveřejněnáOhlasy
Zimní 1.1.2005 1
Vidiny 1.1.2005
Kdo to ruší? 1.1.2005
Hurááááááá Vánocééééééé!!! 1.1.2005
Posun k... posunkem 1.1.2005

Zimní

Topoly falické symboly
Rybník led s balvany
Promočený rybář kolo v
Hladině.
Krev mráz slunce
Sekera u průřezu
Smrtící ticho
a břehy...

Číst ohlasy Napsat ohlas

Vidiny

Vidím tvory v měkkých kavárnách,
(Suší si duše)
Vidím stíny rodičů prosperity,
(špatných, s labyrinty prolezlými červy doby)
Vidím hochy a dívky neporušovat pravidla
(a dál sledující příběhy vysněné šestice)
Vidím starce a stařeny civějící do zahovněné země plné holubích žebráků, smělých neviňátek,
(a plyny se vznáší v ovzduší)
Vidím hochy a dívky v křečích vibrací, v temnotě nožů a pilulek se sluníčky,
(navzdory vládu noci)
Vidím stařeny a starce, jak jsou nadále schopni se společensky znásilňovat,
(určitě slyší ten zvuk šklebících se dásní)
Vidím hochy a dívky se zbraněmi připravenými zasáhnout kohokoliv, koho se týká jejich nenávist,
(je zřetelně cítit zápach horké krve v uličkách zapadlých sněhem zapomnění - ten odumřelý výkřik)

Vidím celý národ s rozzuřenými obličeji,
Vidím ten skrytý hněv v síních přicházející generace,
Vidím ten krutý smích, co se ozývá kdesi uvnitř, pod zemí, v podzemí,
Vidím rostoucí lidskou nenávist, vlka v ovci,
Vidím ten věčný rozpor mezi VŠEMI,
Vidím hořící oltář tolerance, který je iluze, která je iluze,
Vidím tu iluzi, kterou nám vštěpuje Západ,
Vidím neexistující toleranci v osidlech TČS,
Vidím tu víru, jak si znovu a znovu nasazuje masku,
Vidím bezedný měšec zášti, ze kterého si berou oni, my,
Vidím to utrpení jistých lidí s Pravýma očima...

Vidím, vidím, vidím, vidím, vidím, vidím, smutně vidím všechen ten chaos, prázdnotu, napětí.
Nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, nevím, jistě nevím, jak to skončí, ale vím,
Že to neskončí dobře.

Napsat ohlas

Kdo to ruší?

Močíme do moře plného ryb.
V šicích stojíme při tom ceremoniálu.
Křídy sou levný!!

V moři se to hemží.
Vyčnívají červené ocasní ploutve velkých částic...
Křídy jsou levné!

Dýchají, všechny částice dýchají,
Naši moč.
My jsme neviděni - stojíme na břehu-pláži.
Křídy sou levný!!

A kdo mi to tady ruší?
Kraby se seběhli,
To je nepřípustné!
Křídy jsou levné!

Drobíme zbytky tělních renegátů.
Mezi plankton a strdí mořských hájů.
Učíme se,
Jak měnit pH moře.
My víme,
Že to je nepřípustné!!

Ceremoniál tvorby je v našem močení!
A my dál víme,
Že to je nepřípustné.

Napsat ohlas

Hurááááááá Vánocééééééé!!!

Už se těšíme na chvíle,
kdy budeme v útrobách znásilňovat mrtvé krocany, vždy v druhé polovině listopadu,
budeme čekat létající dárky se zvířecími motory(jejichž deriváty kůže si často nasazujeme na hlavu),
a budeme se klanět fiktivnímu starci v červenobílých montérkách,
budeme trpěliví jak ovce
a budeme sledovat, jak se v nás ten nádor zvětšuje.
Budeme se tomu smát jako šestici imaginárních přátel, jejíž osudy jsou vykonstruované s takovou láskou, že to je na popravu,
Budeme sledovat seriály Štěstí plné patosu a iluzí a „skutečného“ života,
Budeme se nadále smát člověku, který trpí vzácnou chorobou mimických svalů,
Budeme nemyslet a jenom se smát ničemu po dni práce a svěrací kazajky uniformity.
Budeme mlčky přihlížet, jak si Západní vítr vede v konverzi ostatních, dříve krvavě rudých států.
Ale dosti vize budoucnosti - obraťme se k přítomnosti. S chutí nám-Čechům vlastní se vrhněme do víru hektických událostí Vánoc, svátku relativního klidu a míru. Těšme se na nadcházející ostrůvek rodinného štěstí, který znovu po roce navštívíme jako stádo slonů s vlastními šnorchly nosů-chobotů. Stopy sloupů na písčitém dně... Čekají na nás chutné mladé větvičky, díky nimž zapomeneme na okolní svět přetvářky. Jásejme! Čas dočasné, sladké izolace za zvuku vánočních koled a dětského smíchu přichází!

Napsat ohlas

Posun k... posunkem

Vstoupíme do čtvrtýho rozměru,
A pak...

Vstoupíme do něčeho...
Nepopsatelnýho,
Co zatím nikdo nepopsal.

Vstoupíme do pátýho rozměru,
A pak...

Něco,
Co je v mezích nekonečna,
A přitom...
Zcela mimo.

Uchýlíme se k drogám,
Odchýlíme se od společnosti,
Vychýlíme se z dráhy letu.

Něco,
Co stojí mimo čas a prostor.
ČASOPROSTOR!
Mimo lidský chápání,
Mimo realitu.

Protože jedině tak
Se dostaneme do síní 5D,
Budeme se kochat krásou zapomnění.

Něco,
Co stojí tak absolutně mimo,
Že to ani
neexistuje.
Zatím...

Napsat ohlas

Zpět na hlavní stránku