David zvaný Dlask

Pohledy na USA - díl první

Budu se zde snažit vám poskytnout pohled na USA z hlediska člověka žijícího zde již tři roky a pracujícího v policejním sboru malého města. Bude asi trošku jiný než jaké jsou zážitky mnohých lidí při jejich návštěvě států. Podle mne je velký rozdíl žít zde a přijet sem na půl roku nebo rok pracovat vydělat nějaký peníz, projet krajinu, trochu ji poznat a vrátit se domů. Tím se totiž vyhnete starostem a slastem průměrného američana za kterého, ač stále čech, se považuji. Jsem z Texasu, což je takový stát ve státě. Je nazýván státem osamělé hvězdy, anglicky "The lone star stae". Texasani jsou velcí patrioti a jsou na svou trochu nezávislost a historii hrdí, ale to už odbočuji.

Takže před třemi lety jsem přiletěl na letiště v Hosutonu s veškerými důležitými listinami pro zahájení nového života daleko od domova. Díky manželce, která je američanka, jsme našli bydlení a já se mohl začít rozhlížet po práci. Měl jsem veškerá potřebná víza a podle mě nejsem méně schopný než průměrný američan a tak jsem si řekl: "jsi v Americe, zemi možností, najdi něco co je tě hodno, přece nepůjdeš dělat nejakou podřadnou práci, máš povolení i vzdělání." Udělal jsem si výpis všech firem v okolí zabývajícími se počítači a vyrazil jsem. Hned v první se na mne usmáli a dali mi tiskopis ať ho vyplním. Začal jsem jej pročítat a mé zděšení pomalu narůstalo jelikož tam byli otázky, na které jsem opravdu neznal odpoveď: Social Security number, tedy něco jako naše sociální důchodové pojištění. Nic takového jsem neměl ani jsem o tom neslyšel no tak jsem to nechal prázné. Další zastavení bylo u otázky zda mám dobrý či špatný kredit. Nerozuměl jsem a tak jsem se šel poslušně zeptat slečny v recepci. Když jsem se jí zeptal vytřeštila na mne oči a otázala se, zda vlastním nějaké kreditní karty. Odpověděl jsem že ne. Následoval dotaz zda jsem zbankrotoval, tedy nemohl jsem platit své dluhy. Zarazilo mě to a raději jsem se už neptal, nechtěl jsem vypadat hloupě. Řekl jsem, že si vezmu potřebné formuláře domů a přinesu jedruhý den. Nic nenamítali. Doma jsem se zepta své drahé polovičky. Tady je asi první věc, se kterou se běžný turista nesetká a pro život američana je velmi důležitá, tedy Kredit.

Kredit: každý průměrný američan vlastní několik kreditních karet, není potřeba mít v bance účet ani skládat tisíce dolarů jako záruku, prostě si půjčujete od banky a každý měsíc musíte zaplatit pouze určité procento (většinou jsou to dvě procenta z celkové částky). Takže "průměrný američan" nakupuje a utrácí, ovšem ne ze své kapsy. Ale spousta lidí má velké oči utratí velkou sumu peněz, pak nemají na vrácení, neplatí včas. V USA je někde nějaká centrála, kam všechny tyto informace směřují. Veškeré vaše dluhy jsou monitorovány a pokud neplatíte, váš kredit jde dolů, nikdo vám nepůjčí peníze, nikdo Vám nepronajme byt, nekoupíte si nic na splátky a veškeré kreditní karty vám odeberou. No a bez kreditních karet si pak nemůže "průměrný američan" dopřát všech vymožeností své země. No ale jde to i tak daleko, že musíte předplácet telefon, eletřinu a vodu, no a pokud v obchodě platíte hotově všichni se na Vás dívají tak trochu přes prsty. Pokaždé když si chcete pronajmout bydlení, hlásíte se o zaměstnaní tak si na Vás udělají takzvaný "Credit Check", tedy zjistí si jak solidní a solvetní jste. Kretit jde totiž i na opačnou stranu tedy do plusu, čím víc tím lepší kreditní karty dostáváte. Z klasiku jdete na gold a z gold na platinum. Dále se pak stupňují společnosti. VISA a MasterCard jsou pro normální populaci, Discover už je jen pro ty s lepším kreditem a American Express dostává ten, kdo nemá na svém kreditu šmouhy a je pro společnost zajímavý klient. Takže v souhrnu i po době otrokářské si každý američan nese svou cenu, která je pevně stanovena a evidována. Že by za 200 let žádná změna ?!

Číst ohlasy Napsat ohlas