Erich Kleibl

Na břehu řeky Svratky (umělecký námět na filmový scénář)

Na břehu řeky Svratky

(umělecký námět na filmový scénář)

Skvělé Vendulce

a Velikému Šlauškovi

připisuje

Erich Kleibl, zubokleštič

Ateliér Strýce K 2001

Výjev z II. světové války. Kalný březnový den, na zemi leží zbytky sněhu. Na stožáru nad německým skladem paliv vlaje vlajka s hákovým křížem. K bráně přijíždí německý vůz, vyjevený voják, který pokuřuje u brány, kontroluje doklady, pak zasalutuje a vpustí auto dovnitř. My zpovzdálí sledujeme, jak závora klesá. Tuto idylu prořízne rázná angličtina:

"Yes, Sir? I'll be in a moment there ".

Po pláni se plíží neholený voják propadlých lící a na určeném místě zahrabává do sněhu železa. Pak se plíží zpět. Zatím se blíží nevzrušeným husím pochodem řetízek asi pěti Němců. První, který šlápne do nastražených želez je vzápětí chycen. Abychom byli ušetřeni naturalistické scény, vidíme ho jen asi do pasu jak řve a zmítaje sebou se snaží vyprostit. Do toho zazní vítězoslavná čeština:

"Chachá! Zdutil jsem ho!"

Slyšíme dívčí hlas:

"Šlaušku! No tak Šlaušku! Slyšíš?"

Transfokátor bleskurychle přejde z polodetailu na velký celek, obraz na chviličku zamrzne a zrastrovatí.

Výjev se promění na počítačovou hru Comandos. U ní sedí divadelní vědec Šlaušek, nemile vyrušen Vendulkou, která ho vyzývá k odchodu na Nádr, kde mají přivítat svého kamaráda.

Střih

Brněnské l. nástupiště, ke kterému přijíždí rychlík od KH. Šlaušek a Vendulka, dosti od sebe vzdáleni, nervózně těkají obrýlenýma očkama v oknech vlaku. Do záběru v mírném nadhledu přichází zpoza kamery černý Mireček v kyjovském kroji a volá:
"Wendoolko!"

Vendulka nejprve spatří černého Mirečka (rozostřený okraj)

Pak zamžiká (detail)

Pak vidíme kutnohorského Zubokleštiče s batohem, kterak přichází směje se svými řídkými zuby.

Střih

Vnitřek šaliny, noc. Vůz se otřásá, pro rachot není slyšet konverzaci. Všichni tři živě gestikulují

Střih

Kreslená scéna z večerníčku Dášeňka- z komína jeskyně se kouří až komín pulsuje, ozývá se bujará hudba a zpěv pračlověků:

"Juchuchů mňam mňam Juchuchů mňam mňam Juchuchů Juchuchů Juchuchů..." Z televizní obrazovky kamera přepanoramuje na pokoj. Kolej v noci. Divoká pitka. hluk velké recepce. Všichni tři ve velké večerní - pánové v diplomatickém fraku. U stolečku vlaječky spřátelených oborů - na jednom antická divadelní maska, na druhé zub. V koutě pokoje se tísní fotografové a ostošest bleskají. Všichni se podepisují, pak si pro fotografy podají ruce, vymění pera a následuje přípitek až šampaňské šplouchá na zem. Celá scéna připomíná způsobem obrazového ztvárnění magazín V žitě. Končí záběrem na Šlauška, který zpozoruje během rozhovoru kameramana, chvíli gestikuluje, jako že toho má nechat, a nakonec mu čerstvě namaštěnou rukou zakryje objektiv.

Střih

Záběr na širokou kolejní postel, kde spí spánkem spravedlivých Šlaušek a Vendulka, na zemi oddychuje Zubokleštič. Za oknem je skvostné sobotní dopoledne. Vendulka se vrtí, pak si vezme knihu, čte, pak sejde mýt, znovu čte. Pak se začne vrtět i Zubokleštič. Rozcuchaná Šlauškova vykoukne nad duchnu a rozhlíží se nevěřícně po okolí. Pak se zase zavrtá do peřin. Vendulka čte.

Střih

Autobus svážející zákazníky hypermarketu zastavil na parkovišti. Cestující se vyrojí jako tlupa houbařů do lesa a žene se ku hlavnímu vchodu. Také Šlauškovi svítí oči. Chrastí mincemi v kapse. Pak vytáhne desetikorunu a vloží ji do nákupního vozíku (sekvence velkých detailů).

Prostřih do nízkého záběru, kde se důlní vozík s rachotem a řinčením prořítí okolo kamery a zmenšuje se směrem ke světlému konci tunelu.

Prostřih na kameru na Šlauškově nákupním vozíku. Zvukový efekt silného závodního motoru. Kolemjdoucí polekaně uskakují, vozík se řítí směrem ke vchodu do hypermarketu.

Střih

Uvnitř hypermarketu.

Neznámá dvojice manželů okolo čtyřicítky zápasí s obřím skládacím sušákem na prádlo.

"Víťo, prosímtě, co mám ještě kúpit? Sakra, tak to někam polož!"

"Já bych to nejradši položil tobě na záda, víš?"

Čilý nákupní ruch.

V pozadí se prořítí Šlaušek na vozíčku.

Opodál stánek vyzdobený k ochutnávce whiskey Jamesson. U stánku stojí Zubokleštič a dlouze vychutnává panáka zdarma. Pak uznale pokývá hlavou a odchází.

Vendulka stojí nad mrazicím boxem, vytáhne z něj kuřecí pacičky, potěžká je, otočí, pak sáhne pro jiné.

V pozadí krouží Šlaušek na vozíčku krásnou zatáčku.

U stánku teď stojí nějaký vousáč a dlouze vychutnává panáka zdarma. Pak uznale pokývá hlavou a odchází.

Vendulka stojí nad mrazicím boxem, vytáhne z něj kuřecí pacičky, potěžká je, otočí, pak sáhne pro jiné.

Opět vidíme Šlauškovýma očima rychle ubíhající regály vzad. Zvukový efekt motoru. Pak kvílí brzdy a vozík se zastaví.

Celou scénu teď vidíme z profilu. Zvukový efekt couvajícího vozu. Šlaušek couvá podél regálu až k obrovské žluté ceduli „Sleva“. Dychtivou rukou sáhne po krabici čehosi a vítězoslavně ji naloží do vozíku. Pak zvukový efekt startování a opět vidíme rozjezd mezi regály kamerou z vozíku.

Vendulka stojí u regálu se zeleninou. Chvíli přebírá papriky, pak poodstoupí, nad ní visí cena Paprika 79,-. Vendulka zavrtí nevěřícně hlavou, jde znovu k regálu a přebírá okurky.

U stánku již dosti rychle pije chlap se zrzavým knírem a jogurtovými brýlemi panáka zdarma. Pak kývne a vratce odchází k toaletám. Přede dveřmi se zastaví a nechá prosvištět Šlauška s vozíkem. Pak vejde a při světle žárovky vidíme, jak odlepuje knír, snímá brýle, a než si nasadí dlouhovlasou paruku, spatříme na chvíli Zubokleštičovu tvář.

Šlaušek má ve vozíčku naloženou Vendulku, která rozjařeně mává kuřecími nožičkami. Prosmýknou se okolo stánku Jamesson, kde postarší dáma v nám známé dlouhé paruce do sebe kope dalšího panáka zdarma.

Zavolají na ni:

"Končíme! Jde se domů!"

Dáma sebou trhne, pokývne jako výraz díku a odpotácí se na nejistých nohou za mizejícím vozíkem.

Střih

Zubokleštič už doma v temné komoře zvětšuje snímky z ulic starého podvečerního Brna. V misce s vývojkou se pomalu objevuje obrázek starobylé uličky, ten záhy ožije a z červeného světla komory nabude barevnosti doby gotické.

Střih

Gotické Brno. Po Štatlu kráčí nařvaný rychtář, za ním poskakuje hubený stavitel, pod paží role plánů. Neustále cosi brebentí, rychtář ho pouze odhání rukou jako obtížný hmyz. Stavitel mu strká pod nos jakési účty. Rychtář zavrtí hlavou. Stavitel vzrušeně gestikuluje, znovu vytahuje účty. Důstojného rychtáře již celá záležitost začíná nudit, ukončí celou audienci tím, že si stáhne kalhoty a vystrčí na stavitele holý zadek. Stavitel udělá kyselou grimasu a pak učiní výmluvné pomstychtivé gesto.

Pod věží kostela svatého Jakuba se tísní dav otrhané veselé chudiny. Všichni se smějí svými zuby jako noty na buben a strkají do sebe upozorňujíce se na cosi směšného nahoře. Kamera jede po čerstvé zdi vzhůru, kde směrem k radnici vystrkuje v ranním slunci svůj kamenný zadek neslušný mužíček. Kamera pak sjede opět dolů, kde stojí naši tři aktéři z dvacátého století a se zvrácenými hlavami zkoumavě mužíčka pozorují.

Střih

Amazonský deštný prales. Drastické záběry děsuplných prchajících zvířat, hořících stromů, buldozerů zakusujících se do země a řevu motorových pil, od nichž tryskají oblouky pilin, se střídají s velkými detaily úst zakusujících se do hamburgerů, vroucího oleje, do kterého se potápí rošt s hranolky, umatlaných dětí žmoulajících umělohmotné brouky. Scéna končí záběrem na debilně se usmívajícího Ronalda Mc.Donalda, na jehož umělohmotnou tvář se odněkud připleskne hamburger a ze spánku mu začíná kanout kečup. Pak zařinčí sklo, které jsme do té doby neviděli, a před Ronaldem se objeví díra s pavučinkou. Vzápětí vypukne zmatek, křik a hluk, naši aktéři prchají, každý v ruce pohárek s mléčným koktejlem. Na druhém rohu se zastaví a pozorují chumelenici anarchistů, kteří na Svoboďáku pustoší McDonalda. Zubokleštič si utře zpocené čelo:

"Koukám, že Global Street Party už dorazila i k vám."

Střih

Majestátní budova marmeládoven (JAMU). Uvnitř se šeří. Vendulka zdraví vrátného a Šlaušek se Zubokleštičem stoupají po secesním schodišti. Obdivují skvostný lustr nad schodištěm, Zubokleštič zhotovuje Šlauškovi a Vendulce památeční snímky. Šlaušek po chvíli ukazuje oběma, že ho mají následovat. Pak se pln dětinské radosti přiblíží ke dveřím, na nichž visí cedulka "prof. Josef Karlík." Opatrně položí ucho na dveře a spokojeně kývne na Vendulku a Zubokleštiče. Pak znovu přiloží ucho. Vzápětí sebou trhne, jakoby do dveří z druhé strany někdo kopnul. Ozve se kulometná salva nadávek. Končí slovy

"Kretén!"

V prostřihu vidíme pana profesora v kostýmu převora ve scéně z Lotranda a Zubejdy, kterak dělá

"Pšššt!"

Opět salva nadávek doprovázená obrazem Šlauška, an si mne za dveřmi ruce.

"Krucipísek"

Převor vrtí hlavou:

"Jenom písek, jenom písek"

Šlaušek se raduje, že má pan profesor dnes obzvlášť šťavnatou náladu.

Opět prška vulgarismů.

Pantáta převor odporuje

"Ehm, hm."

Nakonec vystřelí ze dveří sám pan profesor a nevadí mu ani, že ukradl text svému hereckému kolegovi:

"Do prdele, himlhergot, tady se ale blbě přednáší!!!"

Střih

Vendulka, Šlaušek a Zubokleštič stojí na pavlači neuvěřitelně otřískaného domu a v tichém obdivu a v zapadajícím slunci obdivují novou budovu JAMU. Záběr je z úrovně odpočívadla v rovině amfiteátru, takže když transfokátor přejede z polodetailu na celek, všichni tři se ocitnou vysoko nahoře.

Střih

Divadlo Husa na provázku. Zadní trakt, osvětlené okno schodiště, kde Pezza v dámských šatech zvedá půllitr piva odstavený na parapetu a mocně si z něj přihýbá. Naši aktéři stoupají po okolovedoucím chodníku vzhůru k Petrovu. Maličko se pozastaví v bráně Oslí hřbet a jdou dále, zabočí vlevo a zmizí ve tmě z dosahu kamery. Na kočičích hlavách za chrámem leží nehybně čísi nohy. Když už si začneme myslet, že se jedná o mrtvolu, vynoří se z šera výklenku v obvodové zdi chrámu pan Suchařípa a rozkřikne se:

"Nezlob se na mě, ale ty tady fotíš naprostý blbosti!"

Tu zjistíme, že na zemi leží Zubokleštič, snažící se vměstnat do jednoho záběru Šlauška, Vendulku a lucernu pod velikým ořešákem. Šlaušek v záběru pokračuje naprosto stejným hlasem:

"Na to jsme tě nemuseli tahat do Brna, to si můžeš dělat, kde chceš. Chtěl bych vidět ty fotky." Zubokleštič opáčí stále na zemi:

"Klíd!"

Střih

Chrám svatého Petra, noc. U stolku se svatými obrázky se kochají Šlaušek a Vendulka skvostnými díly nabízející korespondenční spasení a domlouvají se v tom smyslu, že musí Zubokleštiči koupit svatý obrázek jako památku na Brno. Do jejich hovoru vpadne kostelník, který odemkne pokladničku a jme se vysypávat kila kovu do připravené truhlice.

Střih

Sál kina Jadran. Na plátně se odehrává scéna z Návratu idiota - Nemusíš přesně, stačí přibližně. Ve tmě v sále smích.

Šlaušek sedí zaraženě v brázdě, za skly brýlí, ve kterých se míhají odlesky filmu, vidíme jeho skelný pohled.

Národ se valí z kina ven.

Vendulka třese Šlauškem v noční šalině cestou z Königu:

"Šlaušku, prosimtě, to si nemůžeš tak brát. Řekni něco!" Šlaušek nic, jen otřeseně hledí před sebe.

Střih

Počítačová hra Comandos. Voják právě zařval

"Yes, Sir!", plácl sebou na zem a plíží se kolem německé brány, nepozorován kouřící stráží.

"I'll be there in a moment"

V ostrém nástřihu se plíží naši tři herci v čele s Vendulkou po špičkách okolo spící vrátné a rychle mizí ve výtahu.

Střih

Všichni tři sedí u počítače a opravují nějaký text. Šlaušek zaníceně vykládá:

"A taky jsem zjistil, že v Golčově Jeníkově byla snad poslední židovská škola u nás..."

"Hm, a můžu si tu diplomku od Tebe nahrát?"

"Jo, samo."

"Fí ha! Sto šedesát sedm stran, jo?"

V obraze textový editor, detail na dolní lištu, kde nabíhají modré čtverečky (Word kopíruje Zidi.doc), do toho rachotí disketová jednotka, hraje židovská hudba a Šlaušek mimo obraz čte patetickým hlasem konec úvodu "...jejichž přátelství mi bylo vzpruhou a oporou ve chvílích únavy."

Střih

Za napůl falešného zpěvu písně Na kopečku v Africe (Bambini di Praga) se Vendulka, Šlaušek a Zubokleštič ubírají smutným upršeným odpolednem na hrad Spielberg. Postojí před pomníkem italských vlastenců, přezkoušejí pevnost pevnosti špičkou boty, uznale pokývají hlavami a sestupují znovu do údolí za sloky "Běž Babinskej, běž dolů".

Střih

Ve velmi známé zahrádce hotelu rozehraji v zastoupení scénu z Dědictví:

Šlaušek: "Sifon"

Zubokleštič: "Prosím?"

Šlaušek: "Sifon"

Zubokleštič: "A vy?"

Vendulka:"Já bych prosila vídeňskou kávu..."

Šlaušek: "Ne, nic! Sifon!"

Zubokleštič (namíchnutě): "Prosím!"

Zubokleštič (praští se sodovkou a volá na příchozí hosty): "Tady bude volno! Pánové budou končit"

Šlaušek: "Repete!"

Zubokleštič: "Prosím?"

Šlaušek: "Repete!"

Zubokleštič: "Pánové, myslím, že bude lepší, když půjdete?"

Šlaušek: "Co? Mňa vyhazuješ? Já su tady majitel? Ty chachare. Cikány vyhazuješ a černoch ti nevadí? Já ťa vyhodím. Máš padáka."

Zubokleštič: "No to je výborné! To je výborné! Host vyhazuje vrchního! To mně nezajímá, kdo je! Ať si to tady pan majitel zkusí, být od rána na nohou. Já odcházím!"

Svléká pomyslnou vestu, praští s ní o zem a dupe po ní. Transfokátor odjíždí do velké výšky, aby vyniklo, že není zářivý letní den, ale sychravé předjaří, a že herci jsou zde úplně sami ve svých pokud možno teplých kabátech.

Střih

Nenápadný plakát na sloupku hlásá „Festival charitativní kultury“. Sbor opilých homelessáků, kteří posedávají opodál na lavičce u Nádru. Sedí jako přikovaní, pohledy upřeny jedním směrem, zaujati výjevem kdesi před nimi, do jejich tváři se odráží barevné pohyblivé odlesky jako v biografu. Jiný z pobudů cosi opile blábolí snaže se upoutat pozornost. Znovu a znovu je atakuje mávaje poloprázdnou pivní láhví. Ostatní ho okřikují:

"Vyser se nato!"

"Běž s tim do prdele, teď přijde Ytong!"

Tu vidíme v kameře záběr zpoza této skupiny, na stěně nad nimi právě střídá jedna rozmazaná reklama druhou. Na plovoucí žluté ploše hlásají červené šmouhy: YTONG.

Střih

Zubokleštič ve svém pražském ateliéru zavalen kartóny, knihařským plátnem, odstřižky a lepidlem u starodávného dřevěného knihařského lisu váže čerstvě vytištěnou Šlauškovu diplomku. Prohlédne si hotové dílo (čteme titulní stránku), pohladí hřbet a potom se začte do textu. Mimo obraz čte Šlaušek pohnutým hlasem závěr své diplomové práce. Zubokleštič pohlédne zamlženým zrakem stranou, prolne se scéna rozloučení z Nádru.

Střih

Exteriér Nádru za Protentokrátu - Vedle Vendulky mává Šlaušek v nuzném černém kabátě s Davidovou hvězdou, pak sebou vlak trhne a skrz okno ve vlaku vedle vyklánějícího se Zubokleštiče vidíme, jak se obě postavy zmenšují a zmenšují, až se promění ve dva mravence na rychle se zmenšujícím Nádru, kde hlásají dvojjazyčné nápisy mimo jiné Brünn - Hauptbahnhof. Mimo obraz slyšíme Vítězslava Nezvala, kterak svým zpěvavým hlasem pateticky recituje poslední sloku básně Na břehu řeky Svratky. "...Ó kéž bych s tebou, matko, dodneška tu žil! Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil. Kéž žil bych s tebou, matko, dodnes ve zdech Brna."

Pohled vpřed přes kouřící komín lokomotivy jak vlak vjede do tunelu, světélko na jeho konci se pomalu zvětší do světlého nápisu konec, pak úplná zatmívačka.

Střih Střih Střih

Na břehu řeky Svratky

(umělecký námět na filmový scénář)

Pod dojmem památné návštěvy Brna vykonané v březnu 1999 sesmolil Erich Kleibl, zubokleštič. Z nové sazby písma Galileo vytiskl, svázal a vydal v nákladu 3 výtisků Ateliér Strýce K v Praze roku 2001 jako svou pátou publikaci.

Číst ohlasy Napsat ohlas