Josef Musil

Osvobození

(prvá část ze suity "Hadí zpěv", na thema hledání a nalézání)

Malá plavovlasá Ingrid modrých očí a mírného předkusu, jenž ji dělal džbánkovitě svůdnou, otevřela odhodlaně oči a spatřila, že vše je tak, jak si byla přála: do ložnice hřál jitřní svit a ve vzduchu bylo cítit devadesát osm dílů rodícího se dne a dva díly půlnoci, z níž jako ze semene vzešlo světlo.

Něco příjemného, velmi příjemného se bylo přihodilo a Ingrid má pocit, že jí v nohách plují koráby...

Nadzvedla se v loktech a nabrala vlahého vzduchu rozkošným nozdřičkami, načež po kočičím způsobu zívla. Rozeznala prach z lehkých peřin a slabě tiplavou vůni spícího muže, jenž nechtěje vstávat otočil se na bok a zachumlal se do Ingridiny peřiny, neboť jeho přikrývka ležela na podlaze.

Ingrid svým obnaženým tělem políbila jitro a vyčichávala z ovzduší další molekuly mužského potu, jež jí připomínaly sforzato violoncella. Koráby plující jejíma nohama se v nártech zastavily a otočivše se pluly zvolna napříč tělem k temeni.

Rozrazila dveře a stanula na zápraží. Její kůže voněla mužem i ženou; jistě to nebylo po prvé, ale až dnes si toho všimla. Snad za to mohlo slunce, jež jako obrovský hřejivý žloutek povstalo nad nedalekým lesem a kouzlilo dráždivé vůně z věcí, o nichž byla Ingrid ještě včera přesvědčena, že vonět nemohou.

Přivřela oči a rukama široce objala krajinu okolo samoty, kterou včera zdědila po prastrýci z kdoví čí strany. Cítila, jak se její mysl stává rovnoprávnou součástí vesmíru a jak je její tělo od pasu dolů neskutečně pružné a uvolněné.

Mírně se rozkročila a zařvala jako tygřice. Zařvala, protože chtěla. Řvala dlouho a bez přestání, současně se nadechujíc i vydechujíc, a myšlenkami se ocitla v dávných dobách, kdy se ke svým ženám muži vrhali odhazujíce ohlodané skopové kýty a místo lampičky na nočním stolku blikalo řeřavé ohniště a místo prosklených dveří ucpávali díry ve skále houněmi a žádný otvor do ženy nebyl považován za nečistý...

Když se Ingrid dosyta vykřičela, položila krajinu na její místo a šla usmažit volská oka na mosazné pánvi. Muž právě vstal a roztápěl bubínková kamínka v rohu světnice.

Podle Ingridina křiku pochopil, že naprostá svoboda existuje, a určitě trochu záviděl ženám jejich ženství. Na druhou stranu však byl mužsky pyšný, že jeho tělo posloužilo dobré věci.

Číst ohlasy Napsat ohlas