Tym

Pocity

Sadness...

Kdybych teď zemřel, byl bych pochován jako nula, kterou vždy budu, pouhé pomyšlení na můj skon mě naplňuje odhodlaností nepodlehnout. Má fantazie je mou zbraní, mým klíčem k Valhalle, vy všichni, kdož mne znáte, byste snad měli vědět, že jsem prohrál. Snad kdysi jsem byl vidoucí, ale zaměnil jsem svůj zrak za individuální slepotu, svou vlastní nevratnou slepotu. A tak jestliže někdy ve svém krátkém životě objevím svou pravdu, budu vědět, že jsem od ní tak daleko, jak jen ubohý lidský tvor může být. Poznal jsem, že mám, či lépe měl jsem, možnost volby, a já zvolil, jako my všichni, slepotu ušitou na míru místo neosobnosti zraku. A čemu že to nechci podlehount? Nechci podlehnout faktu chybné volby....

Emptyness...

Dnes jsem mluvil s ženou, jíž si stále víc vážím, shodli jsme se, že to, co lidem chybí, je způsob komunikace, a protože žádný z dosud užívaných (řeč, hudba, obrazy, poezie) je nedostačující, k tomu, abychom tomu druhému sdělili to, co mu sdělit chceme. Pak jsem cítil, jakoby ani nebyl Otec tam nahoře v nebi, a co víc, jakoby ani nebyl tam uvnitř ve mně. Chvíli mě to děsilo, ale pak to přešlo, jako všechno v mém životě. Ať chcete nebo ne, všechno jednou přejde, i Vy. Bojím se snad otevřít oči a zjistit, že Otec není... nebo je. A co pak, naplnil by mé srdce ?

Anger...

Teď jsem se vrátil z koncertu Sto zvířat. Kde jsem objevil cosi, co jsem už dlouho, velmi dlouho necítil. Byl to snad vztek, bolest, zuřivost, neschopnost, obdiv, žárlivost....?....nevím, přestože cítím, že je to velmi důležité, nevím. A pak, když jsem se chtěl vykřičet celému světu, mi bylo vyhrožováno kopancem do hlavy. Jsem ten největší hnus a přeci jsem stále člověk. Nenávidím svou podstatu, jako když mluvím o sobě a pozorovatelům ukazuji jak umřou. Smrt není tak špatná, když se nebere tragicky. Pojďme nyní hrát moji malou hru, nechápu, co ty věty vyjadřovaly, prostě ze mě vycházely jako voda z pramene.....Nechci chcípnou v týhle špinavý díře. Bože, jestli jsi, dej mi slzu, jíž bych mohl uronit. Prosím vyjměte mi někdo to ostří, jež mi drásá otvor kde by mělo být mé srdce. Kdyby má bolest měla být hmotná, byla by těžká jako vesmír před velkým třeskem. Milosrdný......

Pain so much pain...

Je odpoledne a já, po splnění svých závazků, vám mohu napsat co má společné má bolest s mým vztekem. Vztek je obranným mechanismem, který se ve mně aktivuje, pokud jsem nečekaně napaden a pokud cítím bolest, byl jsem zřejmě napaden. Až dnes ráno, když odezněl vztek a zbyla jen únava a bolest, jsem si uvědomil, odkud přišel ten podlý útok, ode mě. Zpronevěřil jsem se svému životnímu postoji, své filozofii a musel jsem být potrestán, jsem trestán tím zvířetem ve mně, které opět jednou uteklo ze svého teritoria, aby mi ukázalo, že existuje BOLEST, na kterou jsem málem zapomněl. Na druhou stranu to není tak špatné, i bolest je cit a ty já chci prožívat všechny...

Číst ohlasy Napsat ohlas