Popis útvaru najdete v rubrice Teorie.

Haiku

AutorZveřejněnoOhlasy
Iva Czyžová1.3.2005
Jarda Korb17.3.2003
Ahiro26.1.2003
Martin Helan24.8.2002
Myrinda24.8.2001
David zvaný Dlask13.10.2001
Pansy13.10.2001 3
Jan Mamula13.10.2001
Mirek Langer17.6.2001 1
Marika27.5.2001 1
Josef Musil24.4.2003 3
Lucie Filipská12.5.2001 2
Lumír Slabý24.4.2001

Iva Czyžová

potřásá hlavou
sesílá vláhu polím
nespánek draka

duchové předků
tou cestou s lampiony
jdi světlem, ženo

divoké husy
můj zrak měří výhonky
bambusovými

ulétl pár strak
prázdná větev broskvová
pod krovem domu

Napsat ohlas

Jarda Korb

BÁSNĚ DO LEDU

I.

V té nehybnosti
žádný z psů zimy neví
kam ukryl kosti

II.

List nad hladinou
s krystaly rybích vzdechů
nad čísi vinou

III.

Ve svých stopách lézt.
Mlhou vlastního dechu.
Není jiných cest

IV.

Nebe krvácí.
Tajemství sněhu luští
ruce a ptáci

V.

Břeh v nedohlednu.
Zůstat v sevření ledu
či klesnout ke dnu ?

Napsat ohlas

Ahiro

Smysl života?...
Je jen kukaččí zpěv
nad úbočím hory.

Zazpívej jaru - kukačko!
A mé srdce poletí
s Tebou o závod.

Jaru odzvání
zpěv kukačky
nad horami.

Napsat ohlas

Martin Helan

Po vánocích

Brno je smutné.
Měli jsme se rádi těch pár dní.
Abychom zítra zapomněli.

Napsat ohlas

Myrinda

Zimní haiku

Pukají ledy
Cypřišky v bílém sněhu
zeleně svítí

Letní haiku

Dva hrady z písku
střeží modrou hladinu.
Chvíli a věčně.

Napsat ohlas

David zvaný Dlask

bílé brnění
oř temně zabarvený
tajemné snění

Napsat ohlas

Pansy

Vodopád

Vodopád tříští
se, prašný oblak třpytných
kapiček zvedá.

Nastává zima

Mlha po ránu
a bílá jinovatka.
To zima je tu!

Letní den

Vzduch ztěžkl horkem.
Slunce zpíjí vše žárem
svým. I vítr zmlk.

Paprsek

Soumrakem blýskl
poslední paprsek světla,
okamžik minul.

Vzpomínka

Zapadá slunce
teskně za obzor, při tom
vzpomínku vzbudí.

Samota

Moře slz jitří
rozbouřené city, ach,
těžká samota.

Poutník

Kráčí poutník sám,
láskou neobdarován,
znaven svou cestou.

Ticho

Do mého srdce
pomaloučku vkrádá se
tíživé ticho.

Labuť

Labuť na vodě
osaměle si pluje.
Kam se poděje?

Číst ohlasy Napsat ohlas

Jan Mamula

Z toho, co jsem si o originálech četl v dostupné literatuře vím, že tohle je evropská poetika, jen tak trochu zkrocená danou strukturou. I tak jsem si ale užil nějakého druhu meditace při jejich rýmování. Pro zajímavost jen, že ono to souvisí s jedním mým přítelem, který se kdysi z trucu naučil v kotelně japonsky, začal se o tuto kulturu zajímat a o soutěžích v haiku nám vyprávěl. Po létech se mi to spojilo a pokusil jsem se tak vyjádřit stavy své mysli.

I.

Kruhy tvé mysli
dnes oblaky čeřily
širého nebe.

II.

Nezkrotným živlem
roznícené vzpomínky.
Žhne stepní požár.

III.

A je dnešní den.
Pak včerejšímu dá jen
novou minulost.

IV.

Malá minuta.
Pápěří. Ztrácí se ta
chvilka věčnosti.

V.

Kulatá slova.
Tisíc semen je v dýni.
Už nechci znova.

VI.

Odpolední vítr
přivane nejistotu.
V dáli slyšet hrom.

VII.

Smíchem perlí tvá
pusa. Jsi polomrtvá.
Obchází úzkost.

VIII.

Na stole hrnek,
ušisko nastražené.
Čeká, co člověk.

IX.

Teď odpočívá.
Dřímá. Má žena dává
mi nadějný čas.

X.

Jablíčko v dlani
tajně chladí. Brrr, zebe
dívku koupání.

XI.

Kalné má oči
žebrák na břehu města.
Z nás nejbohatší.

XII.

Květina v okně,
žíznivá každodenně.
Každý nový den.

XIII.

Strunu kytary
rozechví tón prastarý
ozvukem těla.

XIV.

Ohluchlá studno!
Duto, sucho, až na dno.
Poslední kapko!

XV.

Telefon v budce.
Dálkou zve hlas, přesladce,
blízké bytosti.

Napsat ohlas

Mirek Langer

Spíš, dívko? Škoda.
Neb není více vidět
krásu tvých očí.

Napsat ohlas

Marika

Večerní haiku:

Zima tuší
skořice mléka,
koberec léta
maluje tuší
černou.

Tráva voní
po dešti
za nocí raných
v úkrytu jabloní

tep zástěr netkaných.

Botičky z lýčí
prsty chodidel nehybných
v kapce spánku
hutní les.

Jemné barvičky stin
tuh čerň v obraze
čajenka plná po okraj
květy ibišku.

Číst ohlasy Napsat ohlas

Josef Musil

NEKALENDÁŘ HAIKU

DVANÁCTÉHO ÚNORA

Stojím uprostřed
zamrzlého jezera...
V těle křehký strach...

DVACÁTÉHO PRVÉHO BŘEZNA

Prudce se vzbudím
a do očí si nechám
nakapat hvězdy.

TŘINÁCTÉHO KVĚTNA

Noc. Balkon dýchá.
Celý den teplo lapal
do hřbetu. Cítíš?

PATNÁCTÉHO KVĚTNA

Právě jsem ve svém
pampeliškovém medu
roztavil jaro...

SEDMNÁCTÉHO KVĚTNA

Beránku v nebi,
tys teď opravdu připlul
jenom kvůli mně?

***

Tma přišla jako
dítě šimrající se
v máminých vlasech...

Číst ohlasy Napsat ohlas

Lucie Filipská

BŘEZNICE

Sněžné hlavičky
snívají prašné chvíle
ač jsou jim smrtí

***

Vlhnoucí hlína,
budoucí rozjímání
nad vůní chleba

***

Střapatý okr
počíná šelestivě
ostré ručičky

***

Tavené zlato
stéká pučením dřeva
do dlaní hlíny

Přelom

Nestálost v citech -
křehoučké sněhovění
pod lupou slunce

Duběnky

sršatá růže -
zeleň jazýčků v kleci
květy v čekárně

***

Narciska - slunce
větrem zkoušená křehne -
ptačí pírko dne

***

Kameny rostou
v polích sladce rozmoklých -
zvoní hrany kos

***

Bílé labutě
capou kvetením zahrad -
ztrácejí peří

Květnice

Kdo to rozsypal
ty žluté oči loukou -
Ó jak se stydím

***

V okapech praští
tuhé nábojnice včel
poledním žárem

***

Vonící seno -
paměť léta posílá
své sladké věno

Číst ohlasy Napsat ohlas

Lumír Slabý

Apríl

Už zase prší
aprílem kapou blechy
na krtčí samet

Napsat ohlas

Zpět na hlavní stránku